Dvě velmi perspektivní osobnosti české scény, písničkáře Terezu Balonovou a Martina Chobota, hostila 1. dubna Malostranská Beseda.

Švandovo divadlo na Smíchově není velké, ale zato ideální pro komorní typ hudby, který provozují Bratři Ebenové. Těžko jejich styl pojmenovat. Obvykle bývají řazeni do škatulky jménem folk, ale to by bylo příliš jednoduché.

Annabelle, Deaf Heart a sál pro tři stovky diváků, to je ideální kombinace. Jsou to duchem podobné projekty, jimž perfektně sedne úzký kontakt s publikem. Nepřinášejí nic zásadního, ale snaží se svou pozitivní energii přenést publikum. V něčem se jim to daří, v něčem ne, ale člověk se s nimi nenudí.

Headliner oslavil v den inaugurace nového prezidenta v podhradí v Malostranské besedě deváté narozeniny večerem zasvěceným kytarám. Sólovou jízdou ho rozjel Cirkus Ponorka, po němž přitopili November 2nd, zjemnil ho James Harries a zakončila divočina s The Atavists. Ti tu také netradičně pořtili album Prettier Than You.

Zpěváci patří k těm, u nichž je stárnutí nejbolestivější. Výjimkou jsou folkaři. U nich je jedno, jestli a o kolik hlas zestárl, protože lidi u nich nehledí na pěvecké výkony, ale čekají na sdělení, na poselství.

A máme tu někoho, kdo uzpívá Žbirku! Bára Basiková na koncertě ke svým šedesátinám předvedla jeho Atlantidu a Fair Play takovým způsobem, že Miro tam někde na nebesích musel zářit radostí!

Německý kabaret stříhnutý latinským popem a americkým stand‑upem, zabalený do tradice českého divadelního šansonu a kupletu. Rozálie Havelková poskládala své raubířské písničky do one (wo)man show, které pobavilo divadelně laděným publikem vyprodaný sálek holešovické La Fabriky.

Tak další kapela slaví čtyřicátiny! Po Precedensu to jsou Krásné nové stroje. Leadery obou kapel jsou malíři – Martin Němec za Precedens, Stanislav Diviš za Krásné nové stroje. Ti dva ale nejsou jedinými výtvarníky, kteří od osmdesátých let šéfují rockovým kapelám. Cosi to vypovídá o generaci muzikantů a kapel, které se vynořily těsně před půlkou osmdesátých let.

V Praze se mnozí dívají na jesenickou kapelu O5 a Radeček skrz prsty. Říká se jim Nul pět a… (jméno Radeček láká k použití různých rýmů). Přitom je to kapela až překvapivě úspěšná. V jejich hodinu a půl dlouhém programu by se určitě nejméně pět nebo šest rozhlasových hitů našlo.

„Mám tu karton vína, tak musíš hrát rychle, aby se na tebe dostalo,“ sdělil Václavu Koubkovi jeho moravský dodavatel před vystoupením na Camina Boat. Václav, ne že by zrychlil tempo svých písní, ale nejspíš s vidinou lahodného moku odehrál svůj koncert s gustem a pozitivní náladou, která se přelila i na jeho tři spoluhráče. I když ti, co ho znají skoro čtyřicet let, vědí, že rozdávat radost bere vystudovaný strojní inženýr a svérázný harmonikář jako své poslání.