Lili Marlene je projekt Martina Němce, paralelní s jeho známějším Precedensem. Vznikl už před dvaceti lety a na jeho kontě leží tři desky, na nichž září obdivuhodná zpěvačka Dáša Součková. Lili Marlene vystupují jen zřídka a skoro vždycky jen v Malostranské besedě. Mají tam své věrné publikum, které akceptuje jejich značně neobvyklou muziku. Takže Němec v průběhu vstoupení mohl spokojeně konstatovat, že „je tu dneska dokonce několik lidí, které neznám křestním jménem.“

Herecký šanson je jedním z nejtěžších žánrů, které populární hudba nabízí. Ano, pár hodně dobrých interpretů z tohoto ranku českou scénou prošlo. Do téhle party se pokouší dostat i zpívající herec Igor Orozovič.

Café v lese v Krymské ulici není z největších klubů v Praze a na první pohled bylo trochu s podivem, že si Vypsaná fiXa při svém renomé pro své první letošní vystoupení v Praze vybrala sálek jen pro dvě stovky lidí.

Představit a možná i konfrontovat nové tváře současné hudby a jejich interpretační styly či koncepce má za cíl nový projekt Doupě Fresh. První z této série programů se trefil rovnou do živého. Největším problémem české populární hudby jsou zpěvačky. Je jich málo. Akce představila rovnou čtyři. Samé velké talenty. Háček byl ovšem v tom, že jedna byla z USA, dvě z Anglie a jedna ze Slovenska.

„To není Amerika, to sou Strašnice,“ rapuje Kato v songu ze své předposlední desky za jásotu posluchačů. Je něco před půl jedenáctou, vystoupení teprve začíná, ale nikdo nemyslí na to, jestli po něm ještě chytne poslední metro.

Vltava konečně pokřtila své poslední album Spass muss immer sein v Jazz Docku, který leží zaříznut do stejnojmenné řeky mezi mostem Legií a Jiráskovým mostem. Takže Vltava křtila svou desku na Vltavě a navíc vodou z Vltavy!

Se zajímavým projektem přišel písničkář a muž mnoha profesí Václav Koubek. Na parníku, kotvícím u Štefánikova mostu, si pronajal na každou středu sálek na dobu, než rozjede své pověstné jihočeské letní open air písničkářské akce.

„Být horší, stejný nebo lepší než Hošek,“ to je dodnes to pravé měřítko punku jako hudby i jako životního stylu. Tohle je příběh Petra Hoška očima jeho přátel.

Operatic metal, melodic death metal, symphonic metal – říkejme tomu, jak chceme, ale vždycky jde o pokusy spojit rock s vážnou hudbou, populární především v severských státech a v Německu. U nás se mu zatím dařilo jen velmi málo.

Miroslav Horníček kdysi řekl: „Smích v hledišti neprobouzím tím, co jsem řekl, ale myšlením pod tím a kolem toho.“ Přesně takovou metodu používal Jiří Schmitzer při svém vystoupení 17. ledna v Malostranské besedě.