Ostatně, Jindra Polák a jeho boys mají pravdu – ať se na této planetě děje cokoli, ať zuří války, hlad, přírodní katastrofy, láska zůstává a je pořád stejná. Jen ji pokaždé vidíme z jiného úhlu.
Na albu Všechno bude dobrý se potvrzuje zvláštní paradox, že Jelen jsou nejvíc česká a zároveň nejameričtější roots kapela v téhle zemi. Suverénně se pohybují mezi nejaktuálnější americanou, jíž nejlépe reprezentuje úvodní Nic není prázdnější, která jako kdyby utekla odkudsi z amerického středozápadu, a ohlasem domácích lidových písní, reprezentovaným křehkou a něžnou skladbou Miluju tě. Té navíc na důvěryhodnosti přidává aranžmá, v němž se neodolatelně otiskl host Jura Pavlica s Hradišťanem.
Právě hosté jsou tím hlavním prvkem, co zvukově odlišuje novinku Jelenů od předchozích desek. Vlévají kapele do žil nové impulsy a rozbíjejí její přežilou image „českých Mumford & Sons“. Není to jen Hradišťan, ale i další spřízněná duše Robert Křesťan (samozřejmě s Druhou trávou), který dává jemný bluegrassový nádech písni Patříš sem. Ta není na albu jediná, v níž se objevuje pohřební tématika: „Kdybych moh vstát z rakve a víko odendat…“ zpívají společně Polák a Křesťan. Rakve a vůbec témata smrti se – podobně jako křesťanské motivy – vyskytují na Jelení desce až nečekaně často. Pohřebním songem je také závěrečná Všechno bude dobrý. Jako ve většině ostatních se i v ní vyskytuje milostný motiv, ale ten je překryt reflexí válečných časů, jimž jsme pocitově v posledním roce a půl vystaveni. Když zpěvák zpívá, že „za oknem zpívaj si jak černý vrány při práci funebráci,“, máme pocit, že je to skladba napsaná pro Divokýho Billa, který si v takových vojáckých písních libuje.
Pestrosti celkovém dojmu přidá i hladivý hlas Kateřiny Marie Tiché v Atomech, ale nejvíc se Jelen rozparádí spolu s Rybičkami 48 v nadupaném keltském punku Je lepší se opít. Nejživelnější kousek alba je zároveň reprezentantem tématu, které je tu s Jelenem odjakživa – jeden/jedna chce a druhý/druhá nechce. Viz poselství luzné, ale nebezpečné dívčině: „Můžeš se snažit tisíckrát/ Je lepší se opít a jít spát.“
Rybičkovská písnička je výjimečná v tom, že její hrdina jakousi krasavici odmítá. Polák totiž většinou stojí sám v roli zamilovaného muže, který zápasí se svými city a často si s nimi neumí poradit. Trošku si v tom milostném bahně i lebedí, takže takové songy vyznívají hořce, bolestně, sladce nebo s nenaplněným očekáváním. Jednou se mu po milence stýská (Miluju tě). Jindy pochybuje, zda jim vztah vydrží navždy (Touha a pláč). Ani když zpívá „s klidným srdcem můžu říct, jsi mých tisíc žen a možná víc,“ nevyznívá to nijak zvlášť radostně. Inu. Láska bolí, jak víme i z předchozí Jelení desky Věci a sny. Tam se trpělo láskou ještě o něco víc.
Verdikt: 79 %
Album Všechno bude dobrý patří k těm deskám, které si získávají posluchače každým dalším poslechem. Poprvé si řeknete, že proti Věcem a snům je o dost slabší, ale člověk se do něj musí dostat a pak je s každým přehráním Jelenům blíž a blíž.