To platí nejen o Prokopovi, který ve spolupráci s mladými muzikanty omládl, ale i o celkové dramaturgii, kterou David Gaydečka s pomocí Romana Holého pojal jako setkání starých zkušených pardů Ivana Mládka, Michala Prokopa nebo Luboše Pospíšila se střední a novou generací. Bylo to jakési hledání průsečíků. To se projevovalo i v publiku, kdy dříve co do diváků možná věkově nejstarší festival roku najednou prorostl návštěvníky mladších generací. Zůstalo však to, čím byly Krásný ztráty odjakživa příslovečné – slušnost, ohleduplnost a přátelskost.
Ivan Mládek, foto: Petr Kahoun
Atrakcí festivalu jsou odjakživa dvě Prokopova vystoupení, ale ze starší generace muzikantů byl tentokrát tahákem hlavně koncert Vlasty Redla s AG Flekem. Z Redla je čím dál větší podivín, přistupující ke koncertování s filozofií „takovej dneska jsem, tak mě berte nebo neberte“. Tentokrát byl z Redla hodně introvertní, do sebe uzavřený a spíš pro sebe si zpívající muzikant libující si v instrumentálních pasážích, v nichž se našly jak stopy moravsko-slovenského folkloru, tak odezvy Dire Straits.
Do starší generace patří také už čtyřicetiletý Precedens s vitálním Martinem Němcem a novou zpěvačkou Danielou Langrovou. Ti, kdo pamatují Báru Basikovou a její nástupkyně v Němcově kapele, byli překvapení, že šéf souboru poprvé místo sopránu angažoval alt. Bylo zajímavé slyšet zpěvačku s takovou barvou hlasu, jak zpívá třeba Dívčí válku.
I na dvou vedlejších scénách se objevilo pár pamětnických kapel, oživených novými tvářemi. To platí třeba o nadšeně přijatých kapelách jako Jablkoň nebo Schodiště, které do pestrého světa festivalu přinesly velmi příjemnou polohu humoru na pomezí folku a rocku nebo i punku. Také jádro skupiny Dr. Vykape tvoří staří harcovníci, bubeník Tonda Pěnička a kytarista Joe Karafiát. Jejich styl má hodně z ducha skupiny Garage, v níž oba působili, a tři kytary a saxofon jsou garancí typického pubrockového soundu. Hrají prý jen málokdy. Škoda.
Zatímco první den byl většinou v duchu klasického rocku, druhý den byl více ve znamení temperamentnější a roztancovanější hudby. Dominovala mu živelná smršť jménem Monkey Business, která by dokázala rozhýbat snad i mrtvé. Předvedli přesně to, co se od nich očekávalo, tedy dynamický funk se dvěma sólisty Matějem Ruppertem a Terezou Černochovou. Když jsme u obou zpěváků, jeden zajímavý postřeh: Během vystoupení není skoro znát, že by spolu komunikovali – každý sám za sebe tlačí svou energii do publika a až tam se síla obou spojuje.
Monkey Business předvedli vysokooktanový výkon, ale to se čekalo. Pro méně znalé starší publikum byl proto velkým překvapením podobně laděný funky interpret Štěpán Hebík, který si říká 7krát3. Vystupoval se solidní doprovodnou kapelou a předváděl moderní r&b se všemi finesami sexuálních loudilů, ale vůbec to nebylo trapné, spíš v tom byla spousta legrace. Hebík je výborný zpěvák, ale také pozoruhodná kinetická osobnost. Určitě největší zážitek festivalu.
Michal Prokop, foto: Petr Kahoun
Novým, pro festival netypickým hostem byl i hip hopový Prago Union. Raper Kato si tentokrát přivezl doprovodnou rockovou kapelu, která mu pomáhá rozbíjet stereotyp umělých elektronických beatů a dává jeho vystoupení živější tvář a jakousi lidštější dimenzi, která je, jak se zdá, blízko jeho naturelu. Z dramaturgického hlediska to byl dobře vybraný host, protože jestli chce starší publikum alespoň trochu pochopit tento žánr, který navíc v posledních letech konečně nabírá na oblibě i u nás, Katovy básnické obraty mu možná ukážou cestu.
Ve Všeticích toho bylo na třech stejdžích hodně k slyšení a k vidění. Akce se někdy trochu překrývaly, takže si člověk musel vybrat, zda jít na alternativu MCH Tria nebo poslouchat Schodiště. Ale ať šel kam šel, vždy byl přítomen hudební hostině.
Krásné ztráty Live, foto: Petr Kahoun