Vánoční desky bychom mohli označit za zboží rychlé spotřeby. Prodává se pouze jeden a půl, maximálně dva měsíce v roce, ale když se takové album vyvede, na trh se za rok znovu na tu krátkou dobu vrátí. Existují vánoční desky, které se tímto způsobem prodávají léta. Třeba Gottovy Vánoce ve Zlaté Praze. Ty vyšly tuším v roce 1969 a je o ně zájem dodnes.

„Nedávno jsem četl vzpomínku jednoho z prvních bedňáků, kteří jezdili v roce 1962 s Beatles po zapadlých anglických štacích. Cestovalo se vlakem a stravování probíhalo v nádražních kioscích nebo restauracích...“ Čtěte pravidelnou pondělní glosu Josefa Vlčka

„Právě jsem v rádiu slyšel, jak chicagská metalová parta Disturbed hraje písničku The Sounds Of Silence,“ zahajuje svou pravidelnou pondělní glosu Josef Vlček.

„Kdy začala sametová revoluce, je celkem jasné. Ale kdy vyvrcholila? Možná, že to bylo AŽ nebo UŽ 4. prosince 1989. Proč právě 4. prosince? Tehdy společně vystoupili před statisícovým davem na Václavském náměstí Karel Gott a Karel Kryl.“ Pondělní glosa Josefa Vlčka se ohlíží za ikonickým momentem sametové revoluce.

Po patnácti letech se průkopníci českého ska‑jazzu vrací s deskou Carousel of Pain. Parta kolem herce Filipa Kaňkovského nabízí solidní hráčství, sóla i zvuk. Se ska se jim podařilo spojit dokonce i klezmer. Album, které je v tuzemské produkci jedinečné, pokřtí 28. listopadu v pražském klubu Futurum.

Byl jednou z ikon nezávislé české hudby sedmdesátých let. Originální, bizarní, neuchopitelný. Písničkář, rocker, literát. „Kdyby nebyl tak rozlítanej, tak by byl geniální,“ říkal o Jaroslavu Jeronýmu Neduhovi jeho dávný spoluhráč z Extempore Mikoláš Chadima. Neduhovi bylo 79 let.

„Pane Vlčku, prosím Vás, co se to stalo s tou Montserrat Cabalé, že se spustila s tím Merkurou?“ Touto otázkou začíná další ze série pondělních glos Josefa Vlčka. Zabývá se v ní různými přístupy k populární hudbě.

„Michael Kocáb v letošním roce oslavil sedmdesátiny. A protože sametové revoluci je přesně polovina, spojím ty dvě věci do jednoho celku. Ani nevím, jestli si na tu historku, kterou chci vyprávět, pamatuje,“ začíná pokračování svého pondělního seriálu glos, postřehů a vzpomínek Josef Vlček.

Pravděpodobně nejdéle existující a nejpopulárnější domácí reggae kapela oslavila loni v našlapaném Lucerna Music Baru čtyřicítku. Část bujarého koncertu, v němž se na pódiu jako hosté vystřídali jak někteří vysloužilí členové kapely, tak hosté ze spřátelených part, vyšla konečně na CD. Je dobře, že takový záznam existuje.

„Mám obavu, aby mně někdo nepovažoval za rasistu nebo xenofoba. To prosím v žádném případě. To, o čem bude řeč, je ve světě naprosto normální jev a tady už pomalu taky.“ Druhý díl nové série textů Josefa Vlčka pojednává o svěžím pohledu, který na zdejší hudební scénu přináší hudebníci s kořeny mimo Českou republiku.