Příležitostná sestava tří písničkářů Záviš – Mucha – Baumaxa vystupuje pod neoficiálním názvem Nejsjetější trojice. Zní to výborně, ale až tak úplně výstižné to není. Ukázal to i koncert, který se konal 18. června v pražských Ledárnách Braník.

Byl to zvláštní pocit. Ne že by Rammstein v neděli hráli špatně. Celek ale působil temněji.

Symfonická pocta devadesátým letům? Hra na Las Vegas v Lázních Libverda? Něco mezi Sinatrou a Dylanem? Jak udělat z pop rocku vyšší populár? Tak všelijak by mohl znít nadpis recenze koncertu Ledecký Symphonic, který proběhl v pražské Hybernii 26. dubna.

Lucie Bílá má nový klip Stroj času. Na její poslední desce Ta o mně tahle píseň chybí, takže se můžeme domnívat, že je to možná předzvěst nového alba.

Jeden z nejlepších queenovských revivalů na světě, čeští Queenie, si k osmnáctým narozeninám dopřáli dva koncerty v O2 universu. Show pojali vskutku velkolepě, tak jak se na následovníky Queen patří.

Ve věku osmdesáti čtyř let zemřel jeden z posledních velkých koryfejů české populární hudby šedesátých let Josef Laufer. Poslední čtyři roky po operaci srdeční chlopně byl v umělém spánku. Přitom si na operaci jen tak odskočil z muzikálového angažmá v divadle Broadway.

Velký pátek a navíc Judas Priest v O2 Aréně, to není ideální čas pro konání metalového koncertu ani v Říčanech u Prahy. V KC Labuť nebylo narváno, ale kdo přišel, byl spokojen. Obě skupiny – Motorband i předskokani Barock – opravdu stály za poslech. Naznačily, že v mainstreamovém metalu si Česko vede nadmíru slušně.

„Šedesát let hraju rock“, volá pětasedmdesátník Olda Říha a přivádí na scénu svůj Katapult. Z toho původního, nejslavnějšího, zbyl už jen on sám. Druhá kdysi fanoušky milovaná osobnost, baskytarista Dědek Šindelář má ale letos také výročí. Umřel před patnácti roky a z rockového nebe se určitě díval, jak jeho parťák bojuje se stářím svým i své hudby.

Irská zpěvačka Róisín Murphy vystoupila v Praze v den irského národního svátku svatého Patrika, ale z typické irské hudby na jejím koncertě nezaznělo nic. Róisín se specializuje na úplně jiný, nesmírně eklektický a tudíž těžko popsatelný žánr, který by se s trochou nepřesnosti dal označit za alternativní nebo avantgardní disko.

„Nic jsem se nenaučil, vracím se opakovaně do stejný řeky,“ pronáší svou nezaměnitelnou dikcí Pavel Zajíček na albu Uměle ochuceno/ Artificially Flavoured, které je přehlíženým milníkem české rockové hudby. Právě tu se svými DG 307 zdola formoval i provokoval. V následujícím textu připomínáme nahrávky, které za sebou od sedmdesátých let zanechal.