Královéhradecká skupina Terne Čhave má pověst rom’n’rolových zabijáků, kteří na koncertech občas popírají zákony gravitace. Na oslavě čtyřiceti let existence, kterou chystají na 6. března, se k nim přidají také bývalí členové a celá řada hostů, je se na co těšit.

Na začátku byla parta, co propadla kouzlu třetí vlny ska. Kdesi mezi kazetami s Voodoo Glow Skulls a mixem punku, ska a hardcoru si řekli, že tohle je přesně ono. Vymetali pódia doma i v zahraničí, na velikosti nikdy nesešlo. A za dvacet let se z pubertální fascinace stal zavedený projekt. Kapela Jet8 právě vydává páté album Break the Silence, svoje životní.

Co by za takový úspěch jiní dali. Španělskou zpěvačku Valerii Castro přesto stáhl do stavu pochybností o sobě samé. Proto prý musela natočit autoterapeutické album El cuerpo después de todo a hned v úvodu prohlásit: „Řeknu vám raději všechno.“

V apokalyptické vizi změn ve světě populární hudby přišla řada na letní festivaly. Ještě před dvěma roky by jejich příběh rámovaly ty nejčernější obrazy budoucnosti. Covid a následná ekonomická krize s inflací, o které se nám před tím ani nezdálo, zlikvidovaly řadu akcí především střední velikosti, za nimiž obvykle nebyl žádný velký finanční polštář. U nás třeba i vážený festival Okoř. Ale zdá se, že letošní rok byl ve znamení obnovy. Ale jak už to bývá, svět se do původních kolejí nikdy nevrací.

O Damiánovi Kučerovi se hovoří jako o jednom z nejtalentovanějších producentů kytarové muziky u nás. Zároveň se o něm ale ještě nemluví tolik, jak by si tenhle chlapík zasloužil. Zejména kapelám z undergroundových žánrů umí nasadit světový zvukový plášť, díky kterému mnoho mladých a kolikrát i začínajících českých kapel snese srovnání se zahraniční konkurencí. A to rozhodně není málo.

Severoirská kapela Therapy? letos slaví třicet let od vydání svého průlomového alba Troublegum. Frontman Andy Cairns přibližuje jeho vznik, inspiraci, kterou si vzali ze severoirské punkové scény. I temné a nostalgické příběhy politicky nestabilního Belfastu, které se do něj také vepsaly. Proč právě tohle album změnilo život jemu i celé kapele?

Petr Janda je velký bourák. Ve svých třiaosmdesáti vede už dvaašedesátý rok Olympic, ba co víc, vydal s ním i nové album Bombarďák. V diskografii kapely je trochu chaos, takže odhadem je zhruba třiadvacáté. Ale o množství nejde. Podstatná je úroveň – vzdor už trochu stařeckému, občas kňourajícímu hlasu a ne vždy plynulému frázování je každá z dvanácti skladeb vysoko nad úrovní většiny českého pop rocku. V čem to je?

Plzeňští metalisté Innersphere jsou na scéně už deset let. Jako jedna z mála skupin vyznávající tvrdý deathmetalový sound dokázali oslovit zahraniční fanoušky, promotéry i pivovary a dnes pravidelně koncertují po celé Evropě s jasným mottem: chceme to tlačit na stále vyšší úroveň.

Enter Shikari se k nám vrací 28. října, kdy se představí v pražském klubu Roxy. Kombinují tvrdou kytarovou hudbu, elektroniku a buší do nich politická témata. Jejich bubeník Rob Rolfe a baskytarista Chris Batten se s námi podělili o dojmy z nahrávání alba uprostřed polí.

Není typickým textařem, i když v kapele Jananas měl v tomhle oboru hezkých pár zářezů. Dalo by se říct, že je vizionářem nových skladatelských postupů. Možná máte taky pocit, že všechno dobré už bylo v populární hudbě složeno a nahráno. Vávra se s tímto faktem snaží bojovat podle hesla víc hlav – víc rozumu, nebo dokonce víc hlav – víc emocí.

Skupina Krucipüsk se vrátila na koncertní pódia. Po dopravní nehodě zpěváka Tomáše Hajíčka a následně vážné nemoci jeho syna a bubeníka Tomáše Hajíčka mladšího musela odložit řadu koncertů včetně turné Zmrtvýchvstání. Šťastný návrat na pódia a první dojmy z koncertů jsme probrali právě s Tomášem Hajíčkem mladším.

Po úspěchu knihy Gott: Československý příběh se hudební novinář Pavel Klusák ponořil do dalšího fenoménu. Téma jeho novinky Suchý a Šlitr: Semafor 1959–1969, která právě vychází u Hostu, je pregnantně vetknuto do jejího názvu. Svou optikou se v ní dotýká kořenů české populární kultury a odhaluje dosud neznámé souvislosti. Mluvili jsme spolu ale i o proměnách hudební novinařiny či fenoménu mluveného slova.

Drzá holka s harmonikou na sebe během dvou let strhla pozornost. Provokuje sprostě milostnými písněmi a historkami nebo tím, že na sebe navlíkne pytel. S její tvrdou palicí si ale nedovedlo poradit ani velké vydavatelství. Odmítla slavného kanadského producenta a druhé album Láska, hlína, rýč si nahrála a vydala sama. Ve výročním best of Headlineru se překvapivě stalo jednou z nejskloňovanějších nahrávek. A Josef Vlček jej v recenzi označil za „vzpurné generační gesto“.

Pražské rockové rádio RockZone 105,9, ve kterém od jeho vzniku dělám, oslavuje v tomto týdnu dvacet let od svého vzniku a chystá se na celoplošné vysílání v systému DAB. Bylo to tuhých dvacet let. Devadesátá léta, kdy začala éra soukromých rádií a nové stanice rostly jako houby po dešti, přičemž poslouchat rozhlas bylo in, dávno pominula.

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v dubnu roku 1995?

Skupina Vesna v novém singlu překvapuje skvělým elektronickým zvukem a dobrou melodií. The Silence & The Storm je ideální popový singl.

Česká rocková stálice pod vedením Petra Jandy je na scéně již více než 60. let. A nejen že pořád koncertují, dokonce skládají nové písně. Jednou takovou je až překvapivě tvrdý singl Bombarďák, který předznamenává stejnojmenné album. Toho se dočkáme už 28.3.

Jeho raketový vzestup fascinuje. Sofian Medjmedj se na české hudební scéně pohybuje stále relativně chvilku, ale zájem o jeho koncerty i singly pořád dramaticky stoupá. Teprve třiadvacetiletý zpěvák čerstvě vyprodal Forum Karlín, do kterého se už 21. března 2025 vrátí. A rozhodně se na této metě nehodlá zastavit. Ostatně mu to nedovolí ani „šílené“ publikum plné dívek, které je ochotno pro kontakt s hudebníkem jít až na samou hranu. Jak to, že právě on vzbuzuje takovou mánii?

Německá zpěvačka Nena oslaví v pondělí 24.3. pětašedesáté narozeniny a chystá se na pražský koncert. Jaké byly její začátky? A proč je pro řadu lidí neprávem jen hvězdou jednoho hitu?

Redakce Headlineru sestavila svoje tradiční hudební best of. Jaký byl podle nás koncert roku 2024? Vystoupení domácích i zahraničních hvězd napříč žánry jsme v uplynulých dvanácti měsících viděli desítky, dohromady možná i stovky.

V březnové rubrice Feedback bychom vám rádi doporučili kapelu Pole i zpěvačku Evu Vargo.

Když jsem si poprvé pustila na streamovací službě Son Mieux a zněla tam písnička Tonight, hned jsem musela kontrolovat, jestli mi přehrávač omylem neskočil na jinou kapelu. Není to nějaký starší, dávno proslulý interpret? Ne, takhle fantasticky opravdu zní relativně mladá holandská kapela!

Někdejší hlas Dymytry vydal pokračování svého „dvoudílného seriálu protestsongů“, ve kterých figuruje jako věrozvěst. Písní Sametový partyzán ve známé melodii Bella Ciao abstraktně popisuje slepost národa. Zapadá tak hluboko do jámy dalších podobných písní o „zlých elitách a politických figurách“.

Stálice domácí punkové scény a zároveň jedna z nejvýraznějších punkových kapel generace, která navázala na Visací zámek či Plexis. The Fialky, skupina se stále trochu úsměvným názvem, letos slaví 25 let na scéně. Čtvrtstoletí plné punk rocku, divokých koncertů a neřízených večírků uběhlo jako voda a teď Fialky k výročí přidávají šesté řadové album Vykřičníky !!!!. Ideální čas tu dlouhou kapelní cestu plnou historek představit.

Skupina Acid Row získala cenu Anděl v žánrové kategorii Rock za své album Poisoned Mind. Hraje muziku na pomezí stoner rocku a doom metalu, přičemž se odkazuje také na Black Sabbath. O prvních dojmech po vítězství i dalších plánech do budoucna jsme s kapelou hovořili krátce po rozdělení andělských sošek.

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč.

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč.

Dekádu. Tak dlouho jsme čekali na nový sólo projekt legendy pražského dýdžejingu, produkce a člena skupiny PSH Mika Trafika. Sám mluví o desce se „širokým spektrem emocí a témat, které vypovídají o skutečném životě“. Slibuje, že u poslechu prožijete vlastní Melodrama – ostatně tak se jeho nové album také jmenuje. Chtěl na něm „změnit vzorec přístupu k muzice a vrátit se k vlastním představám, jak má co vypadat a znít“. Pod to se dá podepsat.

Fin Greenall alias Fink strávil dekádu jako dýdžej na londýnské techno scéně, pak přehodil výhybku a začal se věnovat písničkařině. Zároveň pracoval v marketingu velkých labelů, skládal se začínající Amy Winehouse, jejíž nevydané nahrávky schovává doma, a dělá producenta jiným kapelám.

Cyndi Lauper vyrazila poprvé a nejspíš i naposledy do Čech. Byl to jeden z nejslabších koncertů, které v O2 areně proběhly. Jen vystoupení Kapitána Dema nebo některé akce Leoše Mareše byly horší. A to je co říct.