Třetí den bývá u čtyřdenních festivalů často programově oddechový, protože velká jména, která nebyla lákadlem prvních dnů, si pořadatelé už schovávají na finále. U letošních Colours ale pátek hostil – přinejmenším co se tuzemské popularity týče – druhou největší hvězdu ročníku. LP podobně jako Twenty One Pilots přitáhla k hlavnímu pódiu obří dav. Na rozdíl od nich vsadila jen na hudbu.
Dva roky pauzy jsou v historii festivalu dlouhá doba. Ale Colours of Ostrava ji úspěšně přečkaly, a ve středu 13. července opět otevřely své brány. A když je v noci zavíraly, opouštěl je takový dav, že to horko těžko zvládala i posílená ostravská MHD.
Píseň Originál je venku dva týdny a už celkem solidně frčí Českem. Je v trendech na YouTube, sbírá statisíce zhlédnutí. Není pochyb, že ji budou rádia zaměřená na český popík hrát do omrzení. Krásně ukazuje, proč si část lidí Ztraceného písničky pobrukuje a druhá si zacpává uši.
Na světě asi neexistuje kapela, která by naplňovala v dobrém smyslu pojem „rockový cirkus“ tak dokonale jako Kiss. Americká čtveřice jede rozlučkové turné a už teď je jasné, že po jeho konci bude rockový svět o něco chudší a méně barevný.
O dva roky později, do mnohem většího sálu než se původně plánovalo a jako daleko větší hvězda dorazil do Fora Karlín koncertovat Michael Kiwanuka. Pražské publikum uhranul psychedelickým soulem i tarantinovskými náladami.
