„Donedávna jsem si myslel, že tahle píseň z roku 2004 už snad vyjde z módy, ale teď se stala ještě aktuálnější. Modleme se všichni, aby se brzy vrátil mír,“ prohlásil loni zpěvák Tiken Jah Fakoly o skladbě Plus rien ne m'étonne (Nothing astonishes me anymore).

Francouzský producent Loya a rodina zpěváka Remanindryho propojili na extatickém albu Blakaz Antandroy elektroniku s rituální léčivou hudbou z Madagaskaru. Svatokrádež? Ani náhodou, spíš příležitost dozvědět se o unikátních pohřebních tradicích národa Antandroy.

Vejde‑li na Country verandu, neměl by se její majitel ničemu divit a hezky ji přivítat, ačkoliv zrovna s country nemá na novém parádním albu Still + Bright americká černošská songwriterka zas tolik společného.

Americký černošský songwriter a zpívající baskytaristka z indiánského národa Wabanaki nám sami nebo v jiných skupinách svou hudbou klidný spánek nikdy nepřinášeli, že by v nich ale před katastrofami nevarovali, to se říct nedá. Z vlastní historie totiž vědí, že se to nevyplácí. Na albu Symbiont teď poprvé spojily síly, a zatímco po hudební stránce nemáte slov, u jejich klimatického manifestu byste nejraději řvali jako na lesy.

Nomádská akce se letos zastavila v Manchesteru. A jaká byla? Pestrá, to dá rozum, když měla na programu world music a s ohledem na lokaci také irsko‑britský folk.

Do pražské Archy+ přijíždí 16. října nigerijský saxofonista a zpěvák Seun Kuti s nadupanou kapelou Egypt 80 a autentickým afrobeatem. A ke všemu s novým albem Heavier Yet (Lays The Crownless Head) produkovaném Lenny Kravitzem.

Světoběžník, sluníčkář a miláček svobodomyslných baťůžkářů je nazpět. A těžko se ubránit myšlence, že se snad nechal zmrazit a když teď znovu roztekl, zapomněli mu říct, že se píše rok 2024, protože na album Viva Tu začíná tam, kde na chlup přesně před sedmnácti lety skončil.

Beyoncé nedosáhla s albem Cowboy Carter ani na jednu nominaci Country Music Awards. Překvapení? Ale kdeže, to se dalo tušit, i když v takové míře nejspíš ne. „Ignorance ze strany Country Music Association jen dokazuje to, co se nám Beyoncé po celou dobu snažila říct,“ napsala Aja Romano z webového magazínu Vox.

Covid konžskou skupinu Kokoko! rozprášil, a tak v ní zůstali jen dva: zpěvák Makara Bianko a francouzský producent Débruit. Ze stínu hrozby, že by to nemuselo stačit, přesto dokázali vystoupit s vynikajícím albem Butu (The Night), opět blaženě pohrouženi do zvukové kakofonie metropole Kinshasy.

Bez debat se vším všudy nejnaštvanější album tuarežského kytaristy, a že se v něm vaří voda, dokládá i název Funeral for Justice. A proč, na to si stačí otevřít zprávy z Nigeru nebo si přečíst Moctarovu pro New York Times napsanou esej Can Colonialism Be Overcome?