Během studií bluegrassu a old-time music na East Tennessee State University se poprvé dozvěděla, že tuhle hudbu pomohli kdysi v Apalačských horách přivést na svět černí muzikanti a vedle kytary začala hrát proto také na banjo. Nevěřila si, vystupovala zřídka, a přesto neunikla pozornosti Rhiannon Giddens, zakládající s Allison Russell a Leylou MacCalla skupinu Our Native Daughters. S tak výraznými a silnými autorkami se nemohla rovnat, holkou do počtu ovšem nebyla: za antirasistickou údernou skladbu Black Myself se později dočkala nominace na Grammy a vítězství v International Folk Music Awards.
Věčná škoda, že po vydání velmi ceněného alba Songs of Our Native Daughters covid všechny plány kvarteta rozmetal a nezdá se, že by se s ohledem na vlastní kariéry k sobě členky v brzké době vrátily. Osamocená, nicméně novou zkušeností nakopnutá Amythyst Kiah se v tom zprvu dost plácala: druhé, ale pokud jde o vstup na scénu americany v podstatě debutové album Wary + Strange (2021) přetáčela dvakrát. Pak se produkce na doporučení Rhiannon Giddens ujal slavný Tony Berg, do loasangelského studia Sound City pozval instrumentální hvězdy a blues-soul-rockový výsledek ohromil snad každého. Songwriterka s robustním hlasem se na něm katarzně vyrovnala s dosavadním životem lesby v Tennessee, rasismem, depresemi, alkoholismem a sebevraždou matky. Zkrátka smutek střídala beznaděj, nicméně do závěru vložila naději: „Smyju ze sebe krev a slzy, hrdě se ti postavím, usměju do tváře a půjdu, kam budu chtít, protože jsem černá.“
Ne že by novinku Still + Bright přelilo slunce, to určitě ne, tak veselo doma u jižanské gotičky pořád ještě není, z drásavých osobních traumat se ale vyzpívala, takže teď „slíbila věrnost své duši, rozhodla se jí následovat kam bude třeba a stal se z ní poutník v říši lásky“. Zadržte, nikam neutíkejte, tak zle zas nebude, to se jen Amythyst Kiah na albu pustila do spirituálního filosofování „o tom, co to znamená být lidskou bytostí v moderním světě“ a občas se v něm pořádně ztratila, zatímco hudebně podle všeho naopak našla.
Může za to nový producent Butch Walker: glam rocker pracující v minulosti s Taylor Swift, Kate Perry, Green Day nebo Avril Lavigne. I díky němu by spousta skladeb z alba měla patřit do rádií, protože nesou všechny parametry chytlavých hitů. I z toho důvodu, že Walker pochopil, že nejpevněji v kramflecích se skladatelka Amythyst Kiah cítí, když ji někdo pomůže dotáhnout nápady do ideálního konce, byť její americana občas zamíří k popu. Proto tolik spoluautorů (Tim Armstrong z Rancid, Sadler Vaden, Sean McConnell a samozřejmě Walker) a hostů, na to, že Amythyst Kiah před pár lety skoro nikdo neznal, dost hvězdných: v Play God and Destroy the World s ní zpívá skvělá písničkářka SG Goodman, v senzačně odpíchlé I Will Not Go Down se k jejímu banju přidává fenomenální bluegrasový kytarista Billy Strings a těžko zapomenout na Die Slowly Without Complaint s bubny Mattyho Algera a nezaměnitelným vokálem Avi Kaplana. A když dojde na temný country valčík Dead Stars, nedá vám to, abyste nezapátrali po jménu houslisty a vida, ona to Tania Elizabeth od kanadských The Duhks.