Hudebníci nastupují s písní Krev a r’n’r. A hned je potřeba říct, že jsem velmi mile překvapen zvukem. Populární diskotéka a cíl mnoha turistů přeci jen není úplně prostor pro rockový koncert. I když, jak mi říkají pamětníci, právě zde se kapela Lucie dala před lety znovu dohromady. Teď je tu ovšem Viktor Dyk, nový zpěvák, který hned odhazuje křivák a kapela hraje náramně. Překvapí nás malé molo, po kterém nám Robert Kodym vběhne takřka do náruče. Nakonec se ale zastaví a flexí s kytarou.
To je pro večer dost příznačné, i když v Lucii teď mají mikrofon u pusy všichni, současná sestava v něm má jediného skutečného frontmana. A jak poznamenává nejmenovaný šéfredaktor, začátek působí, že role Viktora Dyka je spíš ve zpěvu doprovodném. Zazní Laura, pak Lucie odpálí hit Oheň. A zatím, i díky nadšeným fanouškům, to pořád hraje velmi obstojně!
Pak ale následuje skladba Nejlepší, kterou znám. Tedy skladba, kterou jako premiéru nového zpěváka kapela Lucie zahrála v talk show Honzy Dědka a tehdy to, řekněme, nebylo úplně dobré. Bohužel, ten pocit, který sem měl tehdy při sledování videa, se naživo dostavil zase. A vlastně se následně táhnul jako taková stuha celým večerem.
Kapela Lucie je ve formě, to je třeba uznat. Pánové Dvořák, Kodym, Chovanec a Smetáček hrajou, co to dá a celé jim to hezky šlape. Přesto bylo těžké zahnat pocit, že tomu „něco“ chybí. Uvědomuju si, že je to těžké a že už na to musí být všichni alergičtí, a to hlavně Viktor Dyk, ale když do Lucie šel tak musel vědět, že to srovnání přijde. Ty písničky chtě nechtě znáte, máte je zapsané v hlavě a pamatujete si je i když nemusíte být nutně fanoušek. Ale znáte je s hlasem někoho jiného. David Koller je prostě unikátní frontman s unikátním projevem. A tohle „něco“ současné formaci chybí a bude to chtít – alespoň v mém případě – čas si zvyknout. Přijde mi necitlivé „novou“ Lucii odsoudit tím, že je to karaoke nebo revival. Ale byť má Dyk opravdu skvělou techniku i hlas, je to jiná kapela se stejnými písničkami, které si nakonec stejně prozpěvujete.
Lucie ten večer pokřtila své dva nové singly hodinářským olejem a ohlásila dva videoklipy a dál sázela hity jeden za druhým a že jich v rukávu má. Zazněli Černí andělé, na které si vzal Štěpán Smetáček do ruky kytaru a nechal běžet drum machine, a trochu překvapivě i Chci zas v tobě spát Oskara Petra, která vyšla poprvé na sólovém albu Davida Kollera. Právě u ní a u Snu bylo pro Viktora Dyka asi nejobtížnější obstát ve srovnání s tím, co má posluchač v hlavě.
Celkové pocity? Jsem rád, že Lucie hraje, přeci jen je to jedna legendární kapela. Když jsem pak šel nočními Vinohradami broukal jsem si ještě „hledej, hledej, hledej mě mezi kousky popela...“ Ale sám nevím, jestli jsme se toho večera dotkli ohně. Rozhodně to ale bylo o dost lepší, než ten gin tonic.
