Moderování se tentokrát neujal jednotlivec ani dvojice, ale rovnou osm osobností z různých částí showbyznysu. Koncept nespočíval v pouhém střídání se předávajících na pódiu, ale každému výstupu předcházel krátký videovstup ze zákulisí, kde se moderátoři dohadovali, jakou kategorii si kdo vezme. Většina humoru tak neplynula ze strefování se do nominovaných nebo glosování hudební scény, ale ze vzájemného špičkování mezi samotnými moderátory. Pár vtipů netrefilo terč, většina však ano a třeba úvodní výtahovou scénku, gagy okolo kapely Vojty Kotka a jeho moderování pořadu Zrádci nebo hudební zásluhy Ondřeje Brzobohatého považuji za velmi zdařilé. Celkově hodnotím scénář Andělů jako nejpovedenější za poslední tři ročníky.
Pestrostí hýřily i hudební vystoupení, a to nejen co se týče žánrů, ale i díky využití hned několika scén. Šansoniérka Rozálie vystoupila ve výseči cirkusu, což je prostředí s její tvorbou silně spojené, Monkey Business (Skupina roku) zase zahráli na diskotékově neonovém pódiu. Ben Cristovao, David Koller a fiedlerski dostali industriální scénu s nákladním kontejnerem a lešením a třeba Pam Rabbit pro své vystoupení s perfektně nacvičenou choreografií využila hlavní molo. Začala s písní Space, za kterou právě získala Anděla a volně přešla do své žhavé (v tu chvíli sotva den staré) novinky NEchod Tam!
Stejně jako v minulých letech předávání probíhalo ve svižném tempu, přesto se nikdo z pódia nevyháněl za delší řeč, jako se to děje třeba na Oscarech. Z klasického děkování rodině a spolupracovníkům vystoupilo několik politických prohlášení. Tomáš „Lasky“ Šedivý z kapely Para poděkoval všem, kdo na Slovensku pracují v kultuře, a Čechy moudře vyzval: „Importujte viac dobrej slovenskej hudby a menej zlých slovenských politikov.“ Petr Ostrouchov, který přebíral cenu za Vladimíra Mišíka, pak v působivém projevu reflektoval aktuální neutěšenou geopolitickou situaci, ale vyjádřil i přání, abychom se z toho všeho nezbláznili a dokázali se radovat i z něčeho takového, jako je hezká hudba.
Lazer Viking v dost možná nejzábavnějším výstupu večera přitančil na pódium společně s režisérkou Jay Walker, když po dvou letech znovu vyhráli cenu za nejlepší videoklip (skladba ICU BBY). Jeho řeč byla nejen vtipná, ale i dojemná a silná, když mluvil o vlastním boji se závislostmi. A poté věnoval roční zásobu nápojů od Coca-Coly, která se v této kategorii uděluje, do své „původní zkušebny“, totiž do odvykačky v Bohnicích.
O cenách rozhodovalo přes 500 akademiků a já zase oceňuji, že se vyzdvihují kvalitní alba a zároveň rozdělení sošek reflektuje to, co zajímavého se aktuálně na domácí hudební scéně děje. Představuje to nejen relativně nová kategorie Společný projekt (letos v rukou Ewy Farne a Annet X), ale třeba i výběr Objevu – kategorie mnohdy kritizované za „objevování“ etablovaných jmen – protože Kvietah skutečně objevem posledních několika let je.
Výborné stonerrockové album Poisoned Mind od kapely Acid Row si sošku i více pozornosti širší veřejnosti rozhodně zaslouží, Viktor Sheen je fenomén, Pam Rabbit dělá současný pop na světové úrovni. Talentovaná zpěvačka Kateřina Marie Tichá se svou druhou deskou zažehla Plamen a ne nadarmo si k přebírání ceny pro Sólovou interpretku vytáhla na pódium i svou kapelu Bandjeez. Rozložení sošek bylo sympaticky rovnoměrné a jediný, kdo se mohl radovat rovnou ze dvou, byl Vladimír Mišík v kategoriích Sólový interpret a Album. Stejně jako v případě celé jeho poslední trilogie alb nejde o nějaké oceňování za zásluhy, ale za opravdu vynikající hudbu. Ceny za Mišíka převzali jeho děti Maťo, Barbora a Adam a producent Petr Ostrouchov, sám Vladimír ale nakonec poděkoval také, prostřednictvím videa.