Na úvod se patří říct, že nejsem žádným velkým fanouškem ani znalcem tvorby Adama Mišíka. Ale zajímalo mě, jak bude jeho koncert vypadat a jakou bude mít atmosféru. Podle toho vypadal i začátek koncertu s písní Déšť. Bylo to v pohodě, nijak mě to neohromilo, ale jako někdo, kdo není jeho pravidelným posluchačem, jsem si neměl na co stěžovat. Následovaly další dvě písně ve stejném duchu – příjemné, zábavné, ale nic, co by mě narozdíl od ječících fanynek v první řadě nadchlo.
To se změnilo ve chvíli, kdy si Adam pozval na pódium fanynku Majdu s elektrickou kytarou. Samotná píseň byla svižná a hezká, ale víc než o hudbu šlo o gesto. Dát šanci mladé holce, kterou zaznamenal na TikToku zahrát si před tolika lidmi? Rozhodně to byl jeden z nejhezčích momentů večera! Hned po jejím odchodu si Adam na pódium přizval dokonce celý pěvecký sbor. Bohužel mé nadšení z předchozího momentu rychle opadlo – začal jsem si všímat, že jeho hlas zkrátka není v dobré kondici. Byl vyřvaný, místy přeskakoval a občas ujížděl do nepříjemných falešných tónů. Sbor byl sice zajímavý prvek, ale kvůli stavu Adamova hlasu jsem si to nemohl naplno užít.
Bohužel se to v dalších skladbách nezlepšilo. Hlas mu dál přeskakoval a místy bylo vidět, že mu pěvecky dochází energie. Nejpatrnější to bylo v momentě, který mohl být nejcitlivější, když se rozhodl vzdát hold svému otci a zazpívat jeho píseň Slunečný hrob. Bohužel se stal pravý opak – kapela hrála skvěle, ale bylo slyšet, jak Adamův hlas se trápí a prosí o pauzu.
Naštěstí přišel moment, který koncert oživil, na stage dorazil Sebastian Navrátil a spolu zazpívali Cizinku. Hlasově byl silnější, jeho pohyby mnohem živější. Ale v bezprostřední promluvě k publiku ukázal, že jsou s Adamem na jedné lodi. Oba přeci začínali jako fanoušci Justina Biebera.
Po Sebastianově odchodu to jen chvíli vypadalo, že Adam chytil druhý dech. S vokály mu znatelně pomáhal kytarista a fanynky a fanoušci. Podobně to pokračovalo i v dalších skladbách, dokud si Adam neodskočil převléknout se. Když se vrátil v novém outfitu, zazpíval nový singl Trust Issues, a najednou to bylo úplně jiné. Jeho hlas i energie se znatelně zlepšily a působil svěžejším dojmem.
Tento lepší dojem pokračoval i dál, klub rozeskákal Adam Rohony, ale skutečný zlom nastal až s příchodem Sofiana Medjmedje. Ten dokázal probudit publikum svým bouřlivým projevem a skvělým hecováním. Společně s Adamem zazpívali Mary Jane, což naprosto vystupňovalo atmosféru v hale. Adam toho skvěle využil a s rozjetým davem odvedl dobrou práci. Pak ale přišel podle mě nejlepší moment celého večera – příchod Bena Cristovaa. Společně zazpívali ostře rockovou Zapomenout a bylo vidět, že Benova zkušenost z velkých hal dělá své. Jeho dynamické pohyby ještě víc rozpumpovaly dav a na konci hala skandovala Adamovo jméno.
Koncert se blížil ke konci, Adam si tuhle energii dokázal udržet až do závěru. Při poslední písni si sice úplně oddělal hlasivky, ale i tak se vrátil na dva přídavky.
Jaké jsou mé finální dojmy?
Nejsilnější momenty největšího koncertu Adama Mišíka byly rozhodně ty, kdy měl na pódiu hosty. Nechci mu vyčítat, že jeho výkon nebyl energický, bylo vidět, že je buď vyčerpaný, nebo nemocný, a je mi ho v tomhle ohledu líto. Musím ale být objektivní, jakmile byl na pódiu sám, bylo to méně zapamatovatelné a zpětně si toho už moc nevybavuji.
Na druhou stranu koncert skvěle seděl k Adamově osobnosti. I přes všechny překážky se nenechal rozhodit a stále působil sympaticky a bezprostředně. Příjemným překvapením byla i doprovodná kapela, hrála mnohem rockověji, než jsem čekal. Většina Adamových skladeb je popových, takže tenhle zvuk mi k němu seděl mnohem víc.
Co se mi naopak nelíbilo, byla samotná stage. Z některých míst nebyl Adam vůbec vidět a zvuk v zadní části haly byl otřesný. Celkově ale nemohu říct, že bych se během koncertu nudil nebo že bych litoval, že jsem tam byl. Jen si myslím, že to pro Adama nebyl ideální den. Kdyby byl v lepší kondici, určitě by podal mnohem lepší výkon.
Z PRVNÍ ŘADY
V nepravidelné reportážní sérii přinášíme autentické koncertní dojmy fanoušků nejmladších generací. Protože pro ty jsou koncerty určený víc než pro hudební kritiky.
