A možná vás ani nenapadlo, že je to píseň o marjánce. Soudím tak podle komentářů pod jejím klipem na YouTube. Prý je to hymna Spolku přátel žehu.
Písničku Pojď stoupat jak dým známe asi všichni. Jeden z největších hitů Pavla Bobka vyšel v roce 1975 a v tehdejším státním rozhlase na ni bylo následně vyhlášeno embargo pro všechny dny, kdy zemřela nějaká významná osobnost. Slova „Pojď stoupat jak dým, kam jen ptáci mohou“ prý příliš evokovala atmosféru krematoria a potažmo tím vyjadřovala radost, že je zase o jednoho komouše méně. Story českého textu však prozrazuje, že v něm šlo o něco úplně jiného.
Slyšel jsem vyprávět, že Pavel Bobek miloval původní anglickou verzi téhle písně Don´t Bogart That Joint My Friend, kterou známe z filmu Easy Rider. Je to těžko přeložitelný název – bogart je slangový výraz pro dlouhé potažení kouře, takže česky bychom to asi volně přeložili jako Nevyhul mi toho jointa, příteli. To má docela daleko ke krematoriu, že?
Bobek chtěl tu countryovou písničku nazpívat s českým textem a prý trval na tom, že musí být taky o hulení. Obrátil se na jednoho z nejzručnějších českých textařů té doby Vladimíra Poštulku. Ten sice nad zpěvákovým přáním kroutil hlavou a silně pochyboval, že něco takového může přes tehdejší tuhou cenzuru projít, nicméně to vzal jako výzvu a za pár dní přišel s hotovým textem. Na základě téhle story je najednou jasné, o čem je verš „jako dým z mé dýmky nebem pluj/ za sebou nech zem a smutek svůj“.
Snad proto, aby se úplně zamaskoval obsah písně, vznikl dokonce klip, v němž se Bobek s Jitkou Molavcovou v oblecích z doby Rakousko-Uherska vydávají na horskou túru.
Vidíte, že písnička může často říkat něco úplně jiného, než co si z ní vezmou její posluchači.
Seriál textů Josefa Vlčka nazvaný Vlčkovize vychází každé pondělí na webu Headlineru. Přináší vzpomínky hudebního novináře i pohledy na současnou hudební scénu
Foto: Jan Kolman