Když jsem včera odcházela z koncertu Terezy Balonové, uvědomila jsem si, jak celý večer od začátku do konce skvěle gradoval a měl jasnou myšlenku. Tereza ho zahájila sama s kytarou a looprem, přičemž se rozhodla publiku zahrát i něco ze svých starších věcí, které ani nejsou dohledatelné na streamovacích platformách. Jednalo se konkrétně o dva songy s názvy Denisa a Cizinec, a přestože to nejsou žádné její hity, fanoušci se s přehledem chytali a od samého začátku pomáhali s vokály. Na oko stará kytara, dva staré songy, looper a Terezy nezaměnitelný plný hlas nám tak připomněly její začátky, které v sobě vždycky měly jakési kouzlo.
Hned na to ale vyměnila starou kytaru za novou a přivítala na stagi svoji kapelu, která ji opravdu výborně doplňuje. Baví mě, když je na první pohled mezi muzikanty vidět chemie a téhle partě to prostě funguje. Elektrická kytara, basa, klávesy, bicí – každý tady má své místo a nikdo tady není navíc. Jmenovitě bych ráda vyzdvihla Mirka Malíka, který se svými sóly na elektrickou kytaru často uhlazené a jemné písně lehce pošpinil a dodával jim tvrdší vibe. Přesně tak tomu bylo třeba v pohodové Neděli nebo v Kopretinách, kde Malík několikrát zopakoval hlavní motiv, který nabral na hrubším zvuku a pozvedl tak samotnou myšlenku textu.
První polovina koncertu byla více jemná, zazněla například Půlnoc, Chybíš nebo Sklenka. K poslední zmíněné písni se dle zpěvaččiných slov chystá videoklip, který by měl být pokračováním klipu Bloody Mary a fanoušci by se jej měli dočkat přibližně za dva týdny. Během večera si k sobě Tereza přizvala také dva hosty. S Adamem Ďuricou si střihla duet Myšlenky a s Alešem Petrželou K nezkrocení, kde si také společně zahráli na kytary.
Ve druhé půlce se v setlistu objevily energičtější songy, ať už to byl Vodopád nebo Ještě žijeme. A následně Tereza zařadila také úplně novou písničku s názvem Londýn. Při té příležitosti také zdůraznila, že s kapelou chystají další novinky a pomalu se tak schyluje k nové desce. Londýn mě každopádně přesvědčil o tom, že Terka naváže na své poslední album Lampiony, ve kterém jasně stanovila, kdo vlastně je a co chce hrát. A myslím, že se máme na co těšit.
Včerejší koncert tak pro mě skutečně představoval průřez její tvorbou. Od samých začátků, přes její následnou spolupráci s kapelou a s jinými umělci, až k predikci, co od ní můžeme očekávat dál. První část ukazovala tu intimnější a jemnější stránku zpěvaččiny tvorby, ta druhá zase její vnitřní energii a vše tak příjemně gradovalo až do finále.
Na koncertech Terezy Balonové a její kapely se prostě baví každý, kdo se rád zaposlouchává do kvalitních textů, nebo koho baví sledovat souhru skvělých muzikantů. A bylo vidět, že se včerejší publikum, byť třeba nebyla Lucerna naplněná k prasknutí, královsky bavilo. Nejednou vytvořilo velký sbor, který Terezu doprovázel a zároveň jí odměňoval bouřlivými potlesky. Ano, přesně tohle byl večer, kdy zapomenete na všechno a jste jen tady a teď se skvělou muzikou. Díky za to a těším se na další desku!
