O Parkway Drive se jednu dobu psalo jako o novodobých AC/DC. Vlastně proč ne, avšak pro moderní, náročné metalové publikum. Ve vyprodaném Foru Karlín těmto slovům s přehledem dostáli. A nutno říct, že přítomný dav, který jim zaníceně hrozil paroháči i s nadšením a širokým úsměvem aplaudoval, měl přepestrou sestavu – od těch nejmladším metalcoristů až po zasloužilé progressive metalové akademiky.
Muzika Parkway drive je těžká a temná, což umocňuje i fakt, že většina jejich písní je ve středním tempu, které jakoby člověka při poslechu tlačilo k zemi. Ovšem je v nich i nabíjející explozivnost, kterou kapela umocňuje tím, co provádí na pódiu. Od těch všech explozí a plamenů byla často v sále pekelná výheň jako na poušti.
Ačkoli program úplňkového večera začínal už v půl sedmé, měly plno i předkapely Lorna Shore a While She Sleeps. Hlavně druhá jmenovaná.
V závěru pauzy si publikum s reprohudbou sborově zazpívalo Hurt v podání Johnnyho Cashe a pět minut po půl deváté se Forum Karlín na tři doby doplněné ranami zahalilo do tmy. Už jen tato jednoduchá záležitost vykouzlila dramatický efekt. Na pódium vstoupilo několik osob v černém s hořícími loučemi, za nimi vkročila do sálu kapela a uprostřed mola, jímž bylo pódium prodloužené do sálu, se zjevil frontman Winston McCall v bílém. Síla! Nažhavenost na koncert byla na maximu. Koncerty Parkway Drive jsou totiž zároveň do jisté míry i divadelním představením.
Kapela dokázala hned při první písni Glitch roztleskat i rozezpívat celý sál. A také ho rovnou počastovala pořádnou náloží z plamenometů. Při druhé se zase svorně skákalo. Jak by ne, když šlo o hit Prey. I když ho kapela překvapivě zařadila tak brzy, účinek byl dokonalý.
Ještě bouřlivější, jde-li to vůbec, byly reakce na třetí, patnáct let starý kus Carrion. Potěšil a jako červený hadr býka se záplavou červených světel na pódiu rozdováděl hlavně příznivce starší éry Parkway Drive. Před čtvrtou písní o „naději pro beznadějné“ se Winston pozdravil s publikem, teatrálně přejel očima zaplněné balkóny a s nadšeným úsměvem řekl jen: „Tohle je šílené.“ Rozjela se vřava v rytmu Vice Grip, jejíž text znal úplně každý.
Po ní čerstvě čtyřicetiletý frontman připomněl, že včera vyšlo nové album Darker Still, i to, že jsou tu Parkway Drive po čtyřech letech a ty roky byly pro všechny temnou dobou. Vyzval, ať spolu mluvíme, ptáme se přátel, jestli jsou v pořádku a podáme jim pomocnou ruku.
Před další skladbou hrála kapela ponořená do temnoty, Windston v chladném bílém světle rozmáchle gestikuloval jako kazatel a přednášel úvodní text. Po tomto intermezzu napočítal do tří, všichni v budově začali skákat a zároveň explodovala pyrotechnika. Ve Foru Karlín to v tu chvíli při chrlení plamenů nejen vypadalo, ale i čpělo jako v pekle. Winston se čertovsky rozesmál a ohlásil nejrychlejší song z dílny kapely začínající vířením bicích a pěkným moshpitovým dupákem. O další skladbu později přišla patrně emočně nejsilnější pasáž celé show.
Stage byla ve tmě, na praktikáblu se objevily čtyři tajemné postavy. Jakmile je ozářily kužely chladného bílého světla, ukázalo se, že jde o smyčcový kvartet. Zazněly také klavírní tóny a Winston se objevil celý v černém. Teatrální nesmírně silná a skladatelsky propracovaná titulní píseň z čerstvého alba Darker Still. Součástí sobotního koncertu tak bylo i několik nečekaně něžných a křehkých minut. Dalším pěkným momentem byl sólující kytarista, s nímž vyjelo molo do výšin. Samozřejmě po hypnotickém emotivním zklidnění musel přijít další hudební nářez a spousta plamenů. Utnul ho nečekaně rychlým: „Thank you.“ Základní část koncertu byla u konce.
Přídavek opět otevřeli světlonoši s hořícími loučemi, varhany, housle, spousta oranžového světla, dýmu a do toho po celém pódiu na podlaze hořely plamínky. Winston uprostřed mola s rozpaženýma rukama začal kázat. Tentokrát jen v tílku. Plamenomety šlehaly do všech stran a směrů a na pódiu muselo být sakra vedro. Po dvou písňovém přídavku se kapela sešla uprostřed mola. Na všech pěti muzikantech bylo vidět upřímné dojetí z toho, co jim na teprve druhém regulérním koncertě po třech letech, kdy netušili, zda ještě někdy budou moct hrát, lidé ve Foru Karlín připravili. „Pro nás to znamená svět,“ loučili se.
Parkway Drive
10.9. 2022 - Fórum Karlín, Praha
Předkapely: Lorna Shore, While She Sleeps
Hodnocení: 90 %
