Osmačtyřicetiltý Chris Corner alias IAMX tedy nabízí vystoupení pouze za doprovodu dvou věží sestavených z modulárních syntezátorů, na nichž si naťukává zvuky, přidává, ubírá, rozrušuje, narušuje, rozbíjí. K tomu promlouvá k publiku přes mikrofon často s použitím různých hlas deformujících efektů, zpívá s efekty i bez.
Anotace hovoří o vzrušujícím živém provedení posledního alba spolu s oblíbenými skladbami napříč diskografií tohoto excentrického umělce přepracovanými pro modulární syntezátory a sólo vystoupení. A já se doteď ptám. Co na tom jako mělo být vzrušujícího?
IAMX ve složení Corner a tři další na běžné nástroje – tedy bicí, basu a kytaru – hrající bytosti, to je prakticky pokaždé velká jízda. Energické vystoupení, při kterém je co poslouchat, na co tančit, na co se dívat. Nádherný zážitek. Včera tomu ale cosi zásadního chybělo. Bylo to jakoby nedotažené, absolutně tomu chyběl drive.
Umím si představit tento scénář: Přijdeme do klubu, dostaneme sluchátka, nasadíme si je, IAMX rozjede jeho v základu hodinovou plus přídavek one human being show a pulzující party zachvátí těla i duše všech přítomných natolik, že se na konci nepůjde odpojit. Díky ohraničení ve sluchátkách získá muzika právě onen chybějící tah a explozivnost, které při rozptýleném zvuku v klubu žalostně chyběly.
Ať už se člověk snažil na Chrise naladit sebevíc, nešlo to. Zvuk pořád působil slabě, jen jako kulisa. Netvrdím, že nebyl dost nahlas. To teda byl. Až tak, že to chvílemi, hlavně v začátku, hrozilo tinnitem. Zkrátka se vždycky nějak rozplizl. Corner taky působil dost často jaksi nepatřičně, až směšně. Jako by se úplně vytratilo silné charisma, jímž byl léta pověstný.
Jestli si vystoupení užívalo publikum, toť otázka. Povětšinou fanynky, které pištěly ještě pět minut před jeho příchodem, jistě na maximum. Na každé jeho vztažení ruky k nim pištěly znovu a reagovaly nadšeným tleskáním. Že by ale nějak zaníceně tančily, to se taky říct nedá. Věřím, že odcházely z klubu nadšené. Další část publika tvořili lidé, kteří si jen tak decentně postávali, pohupovali se a podupávali si do rytmu a pokyvovali hlavami. Třetí skupinou byli klasičtí nehybní s drinkem stojiči přerušovaně zírající směrem k pódiu. U druhých dvou skupin bylo možné vypozorovat občasné kontrolování času, přestože performance IAMX nebyla nijak zvlášť dlouhá. Takže asi trochu nuda.
Zazněly všechny zásadní tracky z temnějších i méně temných období tvorby IAMX. Úvod setu obstaraly odporné přehulené zvuky – Chrisovy promluvy k publiku – jako z Dark Shadows. Rvalo to uši. Promlouval přes mikrofon, na němž měl připevněnou růži. V průběhu večera použil jako rekvizitu ještě celý pugét umělých květin.
Ale zpět k promluvám. Corner často používá věty, jimž dominuje slovo krásný nebo říká, jak miluje něco nebo někoho. Z jeho úst se však často line také adjektivum odvozené od slova „fuck“. A to teda zní u této éterické křehké bytosti fuckin´ nepatřičně. Třeba jako z úst britské královny. Jeho promluvy k publiku, které bylo mimochodem většinou anglicky hovořící, jsou vůbec tak strašně bez emocí, působí uměle, naučeně, automaticky. Pro představu mi jako nejlepší příměr přijde český dabing porno filmů v devadesátých letech. Přesně tak to působilo.
Nebyl to klasický koncert, spíš intimní edm divadelní představení s krabičkami na stožárech, performerem, který si pohrává se zvuky a jehož tělo má při tanci úžasný cit pro rytmus, a atmosféru umocňující hrou světel. Ve zpěvu ve vyšších a vysokých tónech bylo hodně falší. Možná skrytý umělecký záměr. Celkově zklamání a slabota, o to větší, že víme, jak úžasný umí IAMX být a že jen s kytarou a krabičkami se dá utáhnout prostor typu O2 areny.