Poslední vydání podcastu Headliner CZ v tomto roce je věnováno rekapitulování. Co se v roce 2022 v hudbě dělo? Jaká vyšla nejlepší domácí i zahraniční alba? Jaké nové objevy stojí za pozornost? A čím vším si hudební branže prošla?
Josef Vlček, Jarda Konáš a Honza Vedral ve svém nesoustředěném hovoru na téma 2022 probírají kde co. „Dnes se to zdá skoro neskutečné, ale rok 2022 v hudbě začal nejistotou. V prvních měsících ještě kvůli covidu nebylo jasné, jestli proběhne normální sezóna. Nakonec byly tři najednou,“ rekapitulují hned na úvod. "Co se týče koncertů, byl nakonec rok 2022 tím nejnabitějším, jaký jsme zažili."
„Nejvíc mě zaujaly koncerty Slipknot a Rammstein. To už jsou v podstatě živé klipy s ohňostrojem,“ říká Josef Vlček a všímá si, že opulentně pojaté hudební produkce vypínají v posluchačích fantazii.
Rušno ale bylo i na domácí scéně. Čeští muzikanti totiž hromadně nabrali směr do O2 arény, která z domácí provenience dříve patřila jen několika nejpopulárnějším jménům. „Teď už tam mohou hrát i Rybičky 48,“ podotýká Vlček.
Kdo na sebe dokázal strhnout největší pozornost? „Z hlediska komerčního úspěchu je událost roku třikrát vyprodaný Eden Marka Ztraceného,“ soudí Jarda Konáš. „Myslím, že s odstupem času to budeme brát jako zlomový moment českého hudebního průmyslu.“ Z hlediska provokativních titulků a názorových vyostřeností byl ale nejúspěšnějším výtečníkem Jarek Nohavica a jeho brnkání na ruskou strunu. „Moc se nepředvedl,“ pokusí se Honza Vedral vyjádřit pocity fanoušků, kterým se Nohavicovy postoje nezamlouvají. „Je to prostě on. Starej provokatér, dělá mu to dobře,“ kontruje ale Josef Vlček. „Těší ho, když mu nadávají. Je to Ostravák. Ale proč ho najednou všichni berou za špatnýho interpreta?“
Co se týče alb, byl rok 2022 také ještě ve vleku covidu. Zvýšený počet sebezpytujících a do sebe zahleděných umělců a jejich písní byl ale jenom jedním z následných projevů pandemie. I ve vydávání alb jsme svědky rozpadu zavedených struktur a platí, že končící rok nabral docela jinou dynamiku. „Vždycky bylo zvykem, že první půlka roku byla pro new artists a na konci jeli osvědčení umělci. Letos to bylo jinak,“ všímá si Vlček. A to přestože v závěru roku vyšla i alba Kabátů nebo Chinaski.Víc posluchačské pozornosti má stále český rap. A takový Calin se stal v souladu s názvem svého letošního alba skutečnou Popstar.
Podle Honzy Vedrala se nejlepším albem stala závěrečná nahrávka Mira Žbirky nazvaná Posledné veci, která vyšla už na jaře. „Žbirka sledoval scénu. Neustále žil pohybem vpřed. Vždycky se mu podařilo z trendu vyhmátnou něco česko-slovenského. A mělo to světový punc,“ souhlasí Vlček, že v produkci Davida Žbirky vzniklo výjimečné album.
Z domácích alb pak kupodivu zaujaly nahrávky umělců, kteří spadají spíš do kategorie objevů. A řeč není jen o Redzedovi, jehož kariéru Headliner v roce 2022 pozorně sledoval. „Moc se mi líbila Rozálie. Je to nadaná holka. A taky Martin Chobot. Myslím, pokud se bude držet autorsky muziky může být pokračovatelem Davida Stypky,“ uzavírá Josef Vlček pochvalou pro alba, která vyšla v závěru roku. A na tom, že civilní, srozumitelné písničkářství směrem „ven“ je to, co současné české produkci obecně chybí, se za mikrofonem podcastu Headliner CZ shodli všichni zúčastnění.
A slovo na závěr? I na něm se Vlček, Konáš a Vedral shodli. „Viděl jsem víc zajímavých koncertů, než jsem slyšel zajímavých desek. Přál bych si, aby těch bylo v roce 2023 víc.“