Dalo by se říct, že Indy & Wich skončili, jak začali. Jen v o něco větším klubu. Večerem přirozeně procházela sympatická nostalgie. Týkala se hlavně songů samotných, zejména kusy z prvotiny My3 rezonovaly Lucernou opravdu hlasitě a bouřlivě.
Když se na pódiu coby jeden z hostů zjevil MC Dr. Kary a společně spustili dlouho živě neslyšené Bratry v rýmu, euforie pod pódiem překonala i občasné výpadky textů. Ostatně v několika chvílích se zdálo, že osazenstvo zná vybrané sloky lépe než veteráni na pódiu. Loučit se s takovými fanoušky, pro které hudba Indy & Wich znamenala kus života, muselo být těžké pro obě strany.
Mezi hosty nechyběl ani Orion, který Indyho s Wichem k hip hopu přivedl. Společně sáhli do repertoáru jeho PSH a bouřlivý refrén Prahy opět ohrožoval statiku Lucerny. I sloka, kterou LA4 vystřihnul jako z desky, zněla klubem sborově.
Indy & Wich za svou existenci vydali jen dvě společná alba. Podstatnou část koncertu proto tvořily různé songy „odjinud“. Ať už ze sólového repertoáru LA4 nebo z Indyho popového projektu KMBL. Koncert si při nich sice udržel energii, ale bylo poznat, že publikum sem přišlo hlavně vzpomínat na skladby, kterými si Indy & Wich udělali jméno.
Mezi ty patřila Noc je 1/2, při které trojici na pódiu doplnil slovenský veterán Vec. Ani on nemohl uvěřit tomu, že Indy & Wich skutečně končí. „Naposledy? To vážně?“ ptal se několikrát ještě během produkce. Právě tyto projevy přirozeného a letitého přátelství společně s jednoduchými projekcemi ze starých fotek dávaly poslednímu koncertu ráz a emotivní vyznění.
To ještě umocňoval Indy krátkými vzpomínkami, kterými jednotlivé songy prokládal. Zvlášť působivá byla ta na dalšího z iniciátorů tuzemského rapu Honzu Turka aka DJ Aliho, který v roce 2009 zemřel. V rámci posledního koncertu Indy & Wich zazněl i jeho „první rap“, který Wich vyhrabal z archivu.
Indy & Wich na české hiphopové scéně působili vždycky spíš nenápadně. Později dokonce trochu jako její otloukánci. O to zajímavější bylo si takto přímo s jejich hudbou zrekapitulovat důležitou kapitolu dějin českého rapu, kterou psali. Ostatně byli to Indy & Wich, kdo u nás mezi prvními z žánru vyprodával sály. A díky téhle partě se Wich stal jednou z nejdůležitějších osobností tuzemské hiphopové produkce.
Kouzlo jejich posledního koncertu ale nakonec tkvělo v jeho obyčejnosti. „Kluci z Prahy“ prostě nakráčeli na pódium, vysázeli do mikrofonu songy, které za dvě dekády udělali, pozvali na pódium pár kámošů… a to bylo celé. Právě touhle nenuceností bez pozérství, kašírování a marketingového vymýšlení efektů připomněli éru, kdy byl český hip hop ve své neodolatelné naivitě ryzí, nový a opravdový.
Je na místě, že se Indy & Wich rozhodli svoji kapitolu uzavřít. Bez pocitů nostalgie a spiklenectví – všichni jsme přeci tehdy byli tak trochu u toho – která prostupovala sál, by asi řada tracků dnes už objektivně moc nefungovala. Ale v ten poslední večer v Lucerna Music Baru ožívaly vzpomínky na první tagy i graffiti, první české texty, propocené koncerty, nekonečné mejdany na strahovské Sedmičce i jinde. A taky na všechny ty chvíle moudrosti a ambiciozních plánů strávené v hávu zeleného dýmu. Sice s prošedivělými vlasy, vousy proroka, nebo brýlemi na nose, ale na pódiu na chvíli zase stáli tři kluci ze štrýtu, co nejsou vůbec žádný mistři, ale na nic si nehráli a pro nás hráli.
Indy, LA4, Wichi, díky za to! A třeba zase někdy!
