Jako schopní zahřívači publika se v po strop zaplněném prostoru osvědčili jak první vystupující američtí Bad Wolves, tak následující velšští Skindred. Druzí jmenovaní předvedli tradičně příjemný veselý set s ragga metalovými tanečky a typickým showmanským projevem frontmana Benjiho Webbea ve flitrovém červeném kabátu a posléze saténové černé košili.
Když začali hrát, byla jsem na tribuně a zvuk byl tak hlasitý, že jsem si pomyslela: Pokud budou Volbeat jen o fous víc, ustřelí nám to hlavy. To ale bylo jen při jedné písni a způsobily to vibrující beaty. Při čtvrté písni jsem se ocitla na ploše a likvidace sluchu se naštěstí nekonala.
Volbeat přišli na řadu v devět večer a nasypali do nás skoro dvouhodinovou nálož rock'n'rollové energie. Byl to jeden z těch koncertů, který vás strhne od prvních tónů. Dánská parta v čele se sedmačtyřicetiletým Michaelem Poulsenem si navíc na nic nehraje. Žádná zbytečná mačistická prohlášení, tvrďácké pózy či „fuckingy“ v každé větě.
Na úvod škrtli zápalkou v podobě energické hitovky (ony tedy byly energické prakticky všechny hrané skladby) The Devil's Bleeding Crown. Taky měla hned patřičný ohlas. Velké a hlučné ovace. Ohně plály a šlehaly, avšak jen v projekci za kapelou, nad níž visel banner s jejím názvem. Atmosféru úžasně podtrhovala právě už zmíněná projekce s nápaditě pojatou hrou barev a světel. Několikrát v průběhu koncertu vyšlehly gejzíry páry, dvakrát se po celém O2 universu rozletěly konfety – poprvé červené, podruhé bílé – a v jednu chvíli vzduchem poletovaly balonky v podobě velkých černých koulí. V jedné písni se ke kapele přidali saxofonista a klavírista v blyštivých stříbrných oblecích. Zkrátka show přesně tak akorát, aby přiživila to, co dokáže výborná muzika.
Pódium mělo molo a chytře rozestavěné čtyři mikrofony. Dva po stranách, jeden přímo před bicími a jeden ve špici mola. Všichni fanoušci si tak mohli užít všechny muzikanty stejnou měrou. Fascinující je, jak se Michael, kytarista Rob Caggiano a baskytarista Kaspar Boye Larsen u mikrofonů střídají v průběhu jednotlivých písní a jejich hlasy dokonale ladí. Kytary jedou téměř nepřetržitě, sólují tak akorát, aniž by u toho sklouzávaly do přílišných onanií. Bicí mocně duní, ostatním nástrojům dělají oporu a hrnou celou tu hard rock metalovou lavinu ovoněnou rockabilly dopředu.
Zaznělo celkem osmnáct písní včetně Pelvis on Fire, Temple of Ekur, Lola Montez, Balck Rose, Seal the Deal a dalších. Volbeat však zařadili také částečně akustický cover I Only Want to Be With You od Dusty Springfieldové a na úvod Sad Man's Tongue úryvek z Ring of Fire od Johnnyho Cashe, který si s Michaelem všichni zazpívali. Ono se tedy vůbec v sále hojně hromadně zpívalo a „hejkalo“, hrozilo, pozvedávaly se pěsti i paroháče. Mr. Poulsen je pan frontman. S publikem to úžasně umí a přitom zůstává milý, laskavý, usměvavý a ve chvílích, kdy by si mohl hrát na husťáka, raději utrousí nějaký ten vtípek. Například, když si asi tak ve třech čtvrtinách koncertu začal hvízdat a pak se jako podivil: „Jé, vy jste ještě tady?“ Pozvedl ruce a jasným gestem vyzval publikum, aby mu zahlučelo. K tomu utrousil: „Pojďme! Nakrmte mi ego!“ Několikrát si taky sundal potítka ze zápěstí a hodil je mezi lidi, stejně jako ručník, kterým si předtím otřel obličej. Pár šťastlivců si ho teď může naklonovat.
Hlavní program koncertu v podstatě plynule přešel do přídavku, což velmi cením. Volbeat pouze na chvíli zmizeli ve tmě, snad jen na minutu a půl, aby záhy dovedli svou show do triumfálního finiše ještě dalšími čtyřmi peckami. Před předposlední For Evigd frontman vyzval k oslavě života, pozvednutí mobilů a rozsvícení celého prostoru. Následovalo představení členů kapely, na nichž bylo vidět, že i oni jsou spokojení a nadšení. Michael několikrát v průběhu vystoupení prohlásil směrem k publiku: „Jste krásní.“ A vyjádřil, jak je nadšený tím, že v tak malé zemi, jako je Česká republika, na Volbeat přišlo tolik lidí. Jako by snad Dánsko bylo nějakým mega státem. Každopádně dalo světu mega kapelu. Končil a loučil se s českou vlajkou kolem ramen, česky také poděkoval a na velkoplošných obrazovkách za zády muzikantů stálo: „Děkuji Praha.“ Nezbývá, než odpovědět: „Děkujeme, Volbeat.“
Verdikt: 92%
Volbeat, Bad Wolves, Skindred
28. 10. 2022, O2 universum, Praha
