Landmvrks si s sebou na turné vzali tři předkapely. Osobně jsem se nejvíce těšil na výkon hned prvních účinkujících, britských Guilt Trip, a proto jsem na koncert vyrazil s velkou časovou rezervou. Tuhle mladou partičku z Manchesteru jsem začátkem roku zařadil do výběru Headliner best of v kategorii Objev roku, a to především díky nesmírně naturálnímu zvuku jejich nekompromisní hardcorové sekačky. A naživo jsem se přesvědčil, že tahle pětičlenná partička je na poli svého žánru skutečný unikát.
Nejenže od prvních vteřin spustili Guilt Trip v klubu první moshpity, vrážečky a skákačky z pódia, ale naprosto uhranuli surovým zvukem, který jejich muzice dodával koule jako málokteré kapele. Na rozdíl od dalších předkapel si na pódium natahali velké bedny a vytáhli pedalboardy s pár krabičkami. V době, kdy si řada kapel usnadňuje práci skrze digitální nástroje, Guilt Trip jedou tak trochu starou analogovou školu a díky tomu měli ten večer suverénně nejživější zvuk. Navíc potvrdili, že moderní hardcore se dá dělat i s odkazem na staré dobré thrashové riffy. Famózní set na úvod.
Původní nadšení pak ve mně vystřídalo lehké zklamání z výkonu amerických Like Moths To Flames, kteří hrají pouze ve čtyřech, a ještě bez živé baskytary. Ačkoli jejich show očividně fanoušky bavila ještě více než první kapela (zřejmě dáno větší fanouškovskou základnou a jménem na scéně), místy mi připadal jejich metalcore hodně podobný až trochu generický. Navíc mezi songy kapela dělala dlouhé pauzy, ve kterých frontman Chris Roetter pořád hecoval rozdováděný dav. Ten se ale hodně bavil a alespoň ho tahle parta ještě více nabudila na další dění.
O parník vyzrálejší show pak předvedli suverénní The Devil Wears Prada, kteří jsou na scéně obrovským pojmem. Šestice hbitým pohybem dostala fanoušky do ještě většího varu a kdo zrovna stál v blízkosti pódia, s tím lidská vlna každou chvíli cloumala sem a tam. Rodáci z amerického Daytonu si z koncertu tak trochu udělali vlastní party a sypali v Lucerně jeden hit za druhým. Nechyběly pecky jako Broken, Chemical nebo závěrečná Sacrifice. Kdyby tahle kapela ten večer zavírala, byla by to už tak skvělá akce. Jenže to největší energické peklo mělo teprve přijít.
Landmvrks sebevědomě začali svůj večírek nejnovější peckou Creature, kterou si okamžitě všichni v klubu začali zpívat, jako by se jednalo o dvacet let starý hit. Budu upřímný, asi nikdy v životě jsem nezažil takový nával energie v celém sále, a to zejména v předních řadách, které se okamžitě začaly převalovat přes sebe. To, že každou chvíli nějaký odvážlivec skočil z nízké stage do rozbouřeného davu, se dalo očekávat. A to, že se na tomhle koncertu nebude v kotli chodit v rukavičkách už vůbec ne. Jenže tady byl kotel téměř všude kde se stálo. Včetně narvaného balkónu. Celý Lucerna Music Bar o kapacitě 900 míst se proměnil v hotové peklo, což je v kontextu takového koncertu myšleno v dobrém slova smyslu.
Francouzské krále evropského post-hardcoru jsem viděl za život asi šestkrát, ale tady bylo všechno nasazení, zvuk a atmosféra úplně na jiném levelu. Progres kapely navíc umocnil až neuvěřitelně živelný pohyb všech členů na pódiu. Navíc nebylo skladby, jejíž text by nikdo v sále neznal. A to kapela šáhla i po staré pecce Hollow z prvního alba.
Alespoň částečný klid pro rozdováděný dav, ve kterém jste měli chvílemi pocit jako na lodi plovoucí po nekonečném rozbouřeném moři, přinesl frontman Florent Salfati s akusticky kytarovým začátkem písně Suffocate. Po téhle vložce ale pařba pokračovala a ke konci koncertu už v tom nejžhavějším kotli zůstávali jen ti nejodvážnější. Finální pecky jako Rainfall, Lost In A Wave a Self-Made Black Hole už jen epochálně zakončili tuhle šílenou jízdu.
Landmvrks jsou teď v totálním varu a zdá se, že je nic nedokáže zastavit v cestě do největších světových hal. Nebudu nic zastírat, Lucerna Music Bar mi pro tuhle kapelu přišla už při oznámení koncertu dosti malá a beznadějně vyprodaná show týdny dopředu to jednoznačně potvrdila. O to krásnější ale bylo vidět tuhle partu talentovaných kluků ještě v malém klubu, kde se energie a spojení kapely s publikem nejlépe projevuje. Dost možná to bylo naposledy před jejich stěhováním do většího.