Abychom pochopili, proč se tato skladba ocitla na parketu vedle amerických rarit 60. let, musíme se vrátit ke kořenům jednoho z nejzáhadnějších hudebních žánrů vůbec, pro který se vžilo označení northern soul. Tento hudební styl vznikl v Anglii v 60. a 70. letech, když mladí lidé objevili a zamilovali si neúspěšné americké soulové nahrávky. Skladby, které sice neuspěly v USA, našly nový život v severoanglických tanečních klubech. Northern Soul byl od počátku spojen s rychlým tempem, emotivními vokály a energií, která explodovala na tanečním parketu.
V České republice se northern soul stal fenoménem právě díky Ondřeji Ročkovi, který je známý spíš pod přezdívkou Mr. Cat. Podivuhodným způsobem dokázal přenést atmosféru anglických tanečních nocí do Prahy, kam na ně dnes míří nejen místní, ale i mezinárodní publikum. Nejbližší „weekender“ se bude konat 7.-10. března v pražské Malostranské besedě.
Krok za krokem
Pražský příběh původně typicky britské subkultury začal už někdy před dvaceti lety, kdy Ondřejovi kamarád dal výběrové CD s raritními soulovými nahrávkami. Ta hudba ho okamžitě pohltila. „Nejdřív jsem si říkal, že to zní jako něco z Hříšného tance. Ale když jsem to slyšel asi po třicáté, uvědomil jsem si, že je to až nechutně dobré,“ vzpomíná Ondřej.
V roce 2010 se proto rozhodl uspořádat první večer nazvaný Prague Allnighters. Večírek v kavárně památníku na Vítkově byl ve všech ohledech skokem do neznáma. „Nevěděli jsme o tom tehdy pořádně nic. Neměli jsme dostatečné informace o tom, jak vypadá autentická soulová akce,“ vzpomíná Mr. Cat. Přesto se mu podařilo vytvořit zážitek, který přilákal pozornost a odstartoval tradici, která vydržela dodnes.
Do světa
Dnes Mr. Cat pořádá akce, které přesahují hranice České republiky. Prague Allnighters i soulové weekendery k nám přitahují nadšence z Anglie, Německa, Rakouska, Švédska i dalších zemí. Ondřej také udržuje úzké vazby na britskou scénu – několikrát navštívil Mekku Northern Soulu, město Blackpool, a spolupracuje s dýdžejskými legendami scény, jako je Kev Roberts. „Kev byl jedním z prvních, kdo mi pomohl dostat naši akci na mezinárodní mapu. Když jsem poprvé přijel do Anglie a viděl 2 000 lidí tančících v obrovském sále, pochopil jsem, jak velká tahle scéna je,“ říká Ondřej. A v rozhovoru popisuje, jak se od sebe liší jednotlivé večírky v Británii, potažmo celé Evropě. A že to zdaleka není jen hudba pro staré posluchače, ale kouzlo northern soulu na ostrovech čím dál častěji objevuje i současná generace.
Česká stopa
A dá se v northern soulu vůbec něco objevit, když těží z hudby 60. a 70. let? Na té nejtradičnější soulové noci by asi dýdžeje hnali, ale právě na akcích jako Prague Allnighters často zazní i nečekané věci, které dokáží tanečníky ještě víc vybudit. Mezi nimi i skladba Modrej vřes, kterou nazpívala Marta Kubišová v roce 1968. Ale na přímý dotaz na vznik písně, si nedokázala vzpomenout, že by ji kdy vůbec natočila.
Další raritou, o které se Ondřej rozpovídal, je pak zcela zapomenutá skladba When My Baby Cries, kterou pro britský label Pye Records v roce 1965 natočila Yvonne Přenosilová. Právě tato nahrávka by mohla být jednou z mála československých stop v rámci northern soulu, ale dostat se k její fyzické kopii není jen tak. „Je to obrovská rarita,“ říká Ondřej Roček, který o ni usiloval v aukci, v níž se cena nakonec vyšplhala na astronomických 500 liber za sedmipalcový singl. „Dodnes mě zajímá, kdo ji tehdy koupil,“ říká o anglicky zpívané skladbě, kterou česká zpěvačka natočila s dnes už zapomenutou kapelou The Breakaways.
Sběratelství, vášeň a tajemství – to jsou přesně esence, které si v sobě northernsoulová subkultura uchovala do dnes. A taky důvody, proč jsou Prague Allnighters stále jednou z nejpozoruhodnějších nocích, na které lze v metropoli vyrazit. Víc vám o Ondřej Roček prozradí v podcastu.