Výjimečný večer, který se nesl v duchu oslav reggae, si nedočkaví návštěvníci mohli vychutnávat už v předsálí, kde řadu kultovních písní pouštělo DJské duo Buqi a Maykl z vinylových disků. Dvojice ostatně vyplňovala mezery i mezi kapelami a hostila i závěrečnou afterparty. Od začátku tak v klubu panovala značně přátelská a pohodová atmosféra, která je pro žánry reggae a ska naprosto příhodná a ve své podstatě je i nedílnou součástí.
Samotný večírek byl věnován především křtu knihy The Boss Skinhead (včetně jejího českého vydání), drsnému životopisu Roye Ellise, jehož autorem je šéfredaktor časopisu Headliner Honza Vedral. Právě on byl součástí devítičlenné party domácích muzikantů, kteří legendárnímu jamajskému zpěvákovi při koncertu kryli záda.
Z nich drtivou většinu tvořili členové již neaktivní české ska kapely The Chancers a také domácí reggae partičky All Mad Here, která večírek odstartovala krátkým setem. Parkety klubu pro jamajskou hvězdu dokázala parádně nahřát.
Na divácích bylo znát, jak si atmosféru večera s nadšením užívají a vyprodanou Malostranskou besedu postupně zaplňovali až k prasknutí. Na Roye Ellise tak už bylo opticky už úplně narváno.
Pro šéfa skinheadů bylo vše nachystáno se vší parádou a těsně před koncertem již všichni napjatě očekávali nástup legendy na pódium. Ten nakonec uspíšil hlasitým vyvoláváním kytarista Marco McKee a legendární Roy tak nenápadně a pomalu vystoupal na pódium zpoza závěsu. Oděn ve svém typickém obleku se sedmasedmdesátiletý zpěvák došoural k mikrofonu a spustil show hodnou energického mladíka, ze kterého sršila charisma na všechny strany a vyvolával respekt.
Zprvu bylo docela úsměvné pozorovat, jak se Roy se svými souputníky na pódiu postupně formovali. Ne, že by stage v Besedě byla nějak zvlášť malá, ale přeci jen deset muzikantů je poměrně dost na menší klub. Možná i proto už po třetí písničce se nemládnoucí Roy vrhl s mikrofonem do davu, který tak od úvodu dokázal propojil s kapelou. Krásné bylo také pozorovat složení publika, které bylo, dle zcela vyholených hlav, plné přiznivců a vyznavačů skinheadské kultury. I to na jednu stranu demonstrovalo fakt, jak velkou legendou Roy v komunitě skinheadů a nadšenců reggae je.
V průběhu setu zazněly snad všechny známé hity jako Skinhead Moonstomp, You Can't Leave Now nebo One Way Ticket To The Moon. Roy navíc dokázal v pauzách upoutat pozornost i svým projevem, při kterém vtipkoval a zároveň i několikrát fanouškům děkoval. Nejvíce však bavil svým vokálním výkonem, který byl vskutku úchvatný a dal tak vzpomenout na zlatou éru žánru.
Ještě v první polovině koncertu došlo na očekávaný akt, tedy křest životopisné knihy o jamajské legendě Honzy Vedrala, který Royovi po celou dobu vystoupení statně sekundoval famózními saxofonovými sóly. Oba iniciátoři akce pak společně symbolicky polili novou knihu jamajským rumem, přičemž na autorovi knihy byly znát známky dojetí. Bez zbytečně protáhlých proslovů se pak začalo opět nepřerušovaně hrát až do přídavku.
Kouzlo koncertu dodávala postupná gradace, která byla dána především stále více se kymácejícím a tančícím publikem. Tenhle koncert měl snad úplně všechno, co kultura reggae a ska vyžaduje. A ačkoli měl něco přes hodinu a půl, každý z přítomných se po celou dobu náležitě bavil.
