Při setkání s Jakubem Škrhou jsem měl lehké obavy, jakým způsobem tenhle rozhovor ukočíruji. S tímto člověkem a jeho zkušenostmi se může člověk bavit celé hodiny a udělat třeba klidně čtyři rozhovory najednou. Prostor na to bohužel nebyl, přesto následující řádky odhalují bližší zákoutí tvorby zvláštního festivalového programu a jeho specifik. Ale také řadu dalších projektů, a především zážitky z návštěv Brazílie, které mu, jak sám říká, navždy změnily život.
Letos jste organizoval již pátý ročník Brasil Festu Brno. Jak jste s ním spokojen?
Spokojený jsem opravdu hodně, letošní ročník totiž byl ze všech nejsilnější. Ať už co se týče rekordní návštěvnosti, tak naší dramaturgie. Podařilo se nám přivést opravdu velká jména a snad to nebude působit moc egoisticky, když řeknu, že se teď řadíme mezi špičku tuzemských festivalů. Navíc v rámci nejmenované kategorie „latino-festivalů“ jsme v tuhle chvíli jedni z největších ve střední Evropě.
Letos se nám podařilo především přivést João Bosca, jenž inspiroval několik generací brazilských hudebníků. Je to držitel Grammy, a navíc s ním hraje jeden z nejlepších bubeníků samba-jazzu na světě, ostatně celé jeho kvarteto je plné fantastických hudebníků. I díky němu k nám přijelo hodně lidí ze zahraničí. Také u nás zahrála Marina Sena, která je dnes obrovskou popovou megahvězdou v Brazílii. Obecně se program povedl, a to i včetně karnevalového průvodu. V průběhu festivalových dnů jsme evidovali desítky tisíc návštěvníků.
Přesná čísla nemáte?
Ono se to dá těžko odhadnout, ale tušíme, že na základě kapacity jednotlivých lokalit to mohlo být kolem 25 tisíc návštěvníků.
Takže padl rekord?
Přesně tak. Skutečně rosteme, a to i z hlediska právě té dramaturgie. Vlastně jsme se dostali do stavu, kdy o ten festival mají velký zájem i sami účinkující. To je pro nás nejlepší možnou vizitkou. Mnoho hudebníků už ví, že tu je u nás skvělá atmosféra, a letos jsem dokonce dostával první nabídky od samotných účinkujících.
Letos jste přivezli poměrně známá jména brazilské hudební scény v čele právě s Marinou Sena a João Boscem. Oba vystoupili v rámci pátečního programu. Jaké ty koncerty byly? Přece jen, oba interpreti jsou si žánrově dosti vzdálení.
Přesně na tohle mě předem upozorňovalo hodně lidí. Zvolili jsme jednu vstupenku na oba dva interprety a musím říci, že někteří si vybrali pouze jeden z těchto koncertů. Většina ale přišla na oba dva. Zároveň musím také z pozice dramaturga uznat, že se jednalo o poměrně velký hudební kontrast, ale bylo to tak záměrně vymyšleno. Myšlenka celého Brasil Fest Brna je ukázat co nejvíce brazilskou kulturu, která je nesmírně rozmanitá. Náš festival je právě proto nejen prezentací tradičních brazilských stylů anebo samba-jazzu, ale také moderních žánrů a nejaktuálnější brazilské hudby.
Brasil Fest Brno je taky přímo podporován i brazilskou federativní republikou…
Je to tak. Již od minulého roku máme finanční podporu od brazilské ambasády. Myslím si, že si všichni začínají uvědomovat, jakým způsobem náš festival roste. A s novou brazilskou velvyslankyní u nás se obecně podobné projekty začínají více podporovat. Ostatně letos na náš festival zavítali zástupci tří ambasád, konkrétně z Rakouska, Slovenska a dorazili i zástupci Brazílie z České republiky.
První ročník se konal v roce 2020, tedy v době probíhající pandemie. Jak vůbec vznikla myšlenka takto exotického festivalu v centru Brna?
Hlavním důvodem nebo spíše spouštěčem byla má návštěva Brazílie. To byla po všech stránkách opravdu životní zkušenost. Ještě před založením Brazil Festu jsem organizoval různé akce spojené s brazilskou kulturou, jen v mnohem menším měřítku.
V roce 2020 se mi naskytla příležitost participovat na vzniku jednorázového projektu pro výročí 200 let mezinárodních vztahů mezi Brazílií a Českou republikou. Tehdy se nejrůznější brněnské kulturní instituce měly prezentovat v Brazílii, a naopak brazilské přímo tady u nás v Brně. Bylo tehdy potřeba to pořádně dramaturgicky zaštítit a vymyslet program. A tak v podstatě festival vznikl. Předložil jsem tehdy plán Turistickému informačnímu centru, které mělo tu akci na starosti, s domluvenými interprety a podobně. Měla to být opravdu jen jednorázová „párty“, ale chytlo se to u lidí. No a další rok už jsem vše organizoval sám a měl to pod vlastním palcem.
Co všechno obnáší přivést taková jména brazilské hudební scény do České republiky? Přece jen, z hlediska bookování to není úplně legrace…
Brazilská komunita je v Evropě poměrně velká. Navíc nejvíce Brazilců u nás žije právě v Brně. Daří se nám jinak hodně zvát umělce z Rakouska, především z Vídně jako našeho partnerského města. Dále pak třeba z Portugalska a dalších zemí v Evropě. Snažím se hodně brazilské interprety sledovat a sám oslovuji konkrétní umělce, kteří by u nás teoreticky mohli zahrát. Vždycky je někdo na letní koncertní šňůře, takže se nám daří vždycky ulovit nějaká zajímavá jména. Jinak pravidelně navštěvuji i World Music Expo, kde se setkávám s jinými organizátory různých festivalů. Je tam dokonce každý rok stánek, kde se dá o brazilských umělcích zjistit více. Podobně často jezdím do Portugalska, kde už mám také kontakty a vytipovávám si tam interprety.
Máte ještě nějaké vysněné jméno, které byste rád na váš festival dostal?
Letos se mi to splnilo. Byl to právě João Bosco, jenž byl pro mě osobností, která mě přivedla do světa Brazílie, když mi bylo nějakých 20 let. Chtěl jsem ho na náš festival pozvat už minulý rok, ale nakonec musel tehdy řadu koncertů přeložit právě na letošek. Nakonec to dopadlo, což je skvělé, a jsem za to nesmírně rád. Jinak bych si ale určitě do budoucna přál třeba Hamiltona de Holanda, legendárního Miltona Nascimenta nebo Gilberta Gila. To by bylo taky skvělé.
Příběhy z Brazílie
Jaká je teď motivace Brasil Festu do dalších let?
Máme hodně dramaturgických nápadů. Určitě chystáme a rádi bychom na příští rok připravili pátou stage a rozšířili tak program. Dále bych rád posunul celkovou úroveň karnevalového průvodu, a to nejen z hlediska počtu vystupujících, ale také zapojením třeba brazilských dechových sekcí nebo vozu zvaného jako „trio-elétrico“ s velkou aparaturou a kapelou. Těch cest pro zlepšení a zvětšení je stále dost. Hlavně co se týče „autenticity“ a co nejpřesnějšímu představení Brazílie jako takové.
Pojďme se přesunout k vám a vašim dalším projektům. Těm totiž předcházela řada návštěv Brazílie, kde jste i pár let žil. Jste zároveň jediný Čech, který si zahrál na karnevalu v Riu de Janeiru.
Jednou v mém životě nastal moment, kdy jsem potřeboval zkrátka nějak nakopnout, takže jsem za vším udělal velkou tlustou čáru a vyrazil jsem si splnit sen do Brazílie, což bylo právě hraní na tom karnevalu v Riu. Odletěl jsem bez zpáteční letenky s tím, že bych se mohl v Riu obrátit na tamní školu samby.
Původně mě tam nechtěli přijmout, že jsem pro ně byl nějaký gringo, co v žádném případě nemůže s nimi vystupovat – je to pro ně vážná událost, která je i dost soutěžní. Další den jsem tam ale přišel znova, a tak mi dali šanci se ukázat. Jeden z profíků mě tam pak hned vyškolil, ale dal jsem najevo, že se chci učit. A tak mě přijali.
A dalo vám to hodně?
To teda. Pronikl jsem do ostatních nástrojů a především jsem se naučil hrát v baterii bubeníků, kteří mě postupně vzali za vlastního. A tak jsem se dostal na samotný karneval, jenž na místním stadionu vidí každý rok sto tisíc diváků. Díky tomu všemu jsem se pak vydal na cestu profesionálního hráče.
To musely být úžasné zážitky.
Ano, ale musím určitě zmínit i jeden nepříjemný zážitek. V té době jsem totiž žil ve favele a jako studující jsem si nemohl dovolit nic lepšího.
Jednou jsem se šel projít na vyhlídku a po cestě jsem potkal skupinku ozbrojených mlaďochů z nějakého gangu, v té favele jsem na to byl ale nějak zvyklý. Jenže tentokrát mě zastavili, donutili mě lehnout si na zem a přitiskli mi samopal na zátylek. Musel jsem jim vysvětlit, že nejsem tajný policajt, že jsem jen muzikant z Evropy… a tak dále… Dokonce jsem jim musel dát i telefon, aby se do něj podívali na fotky. Zkontrolovali je a pak mě nechali jít. Dokonce se omluvili se slovy, že to je jejich práce… Také mi jeden z nich prozradil, že se tam schyluje k válce mezi jednotlivými frakcemi a že už tam nemám chodit.
To je bláznivá historka…
To ano. Zároveň to tehdy byl jeden z mnoha signálů, které mě pak vrátily zpátky do Čech. Ozval se mi pak během jednoho týdne od tohoto incidentu totiž Víťa Halška (perkusista Anny K), který za sebe potřeboval záskok. A to byly dveře do kapely Anny K…
Takže jste se už vracel dostatečně obohacen zkušenostmi?
Bylo na čase si začít plnit sny a ukázat, že jsem se něco v té Brazílii naučil. Otevřel jsem tedy v Brně bubenickou školu pro veřejnost Escola de Samba Brno, také jsem založil bubenickou show Ritmo Factory a do toho jsem začal pravidelně zaskakovat u Anny K, když Víťa nemohl. V létě s Annou zvládnu i polovinu koncertů, ale pořád jsem v týmu dvojka. Zjistil jsem, jak to funguje na těch největších pódiích u nás v republice, a za to jsem nesmírně vděčný.
Co se týče Ritmo Factory, jedná se o dost jedinečný projekt svého druhu u nás. Povězte mi o něm více.
Do naší show hodně zapojujeme třeba i elektroniku a dáváme si záležet i na výrazném vizuálu a choreografii. Hodně si proto hrajeme s technikou a světly. Ritmo Factory je na české scéně skutečně jedinečnou záležitostí, kterou tvoří profesionální bubeníci, ale také nadšenci a talentovaní hráči.
Díky tomu jsme se dostali s Ritmo Factory ke spolupráci se značkou Meinl Percussion, kdy jsem se stal jejich firemním hráčem. Zaznamenali nás a zjistili si o projektu více. Líbili jsme se jim a zrovna potřebovali nějaké hráče na tyhle perkusní nástroje, kteří dělají bubenickou show.
Umíte hrát na celou řadu bicích a perkusních nástrojů. Který vám za ta léta nejvíce sedí, respektive, máte nějaký vyloženě oblíbený?
Obecně miluji všechny perkusní nástroje. Od shakeru, conga, timbales až třeba po cajon. Ale má specializace je právě spíše brazilská. Proto mě nejvíce baví kombinace jedné paličky a jedné ruky. Konkrétně nástroj zvaný repique v sambě. To mě ostatně teď přivádí k další vzpomínce na Brazílii a na rituály Candomblé. Ty probíhají v takových chrámech a bubnuje se při nich právě s jednou paličkou a jedním bubnem. Smyslem toho rituálu je, aby se bůh Orisha dostal v průběhu rituálu do někoho z tančících lidí.
Jednou jsem byl pozván, abych tam hrál, a stalo se mi, že jsem tam skutečně zažil propojení toho ducha s jedním tanečníkem. Ten se tam dostal do transu a řeknu vám, že byl hodně silný zážitek to vidět na vlastní oči. Zrovna při těchto rituálech bubnují tři bubeníci, takže musí být dobře sehraní. V době vrcholení toho rituálu jsem navíc musel přidávat na intenzitě hraní, když nás hecoval můj brazilský učitel bubnů, který ten rituál vedl. Doslova jsme tam zatloukávali bubny do země, ke konci už holýma rukama. Ta energie byla tehdy nepopsatelná.
Seznamte se
Jakub Škrha je perkusista, hudební dramaturg a manažer. Jeho specializací jsou brazilské rytmy a samba. Po studiích se rozhodl žít dva roky v Rio de Janeiru, kde studoval hru na perkuse u předních brazilských učitelů. Jako jeden z mála Evropanů a zároveň jako jediný Čech se stal součástí toho největšího a nejslavnějšího karnevalu na světě, karnevalu v Riu. Po návratu do České republiky založil v Brně bubenickou školu samby Escola de Samba Brno a také bubenickou show Ritmo Factory. V roce 2020 se jako dramaturg podílel na prvním ročníku festivalu Brasil Fest Brno, který od té doby organizuje každý rok. Je rovněž členem hudební skupiny Ybirá a zaskakujícím hráčem na perkuse u Anny K.
