„Gojira ukradla olympijskou show“. Podobné komentáře se okamžitě začaly šířit internetem po zveřejnění živého záznamu ze zahajovacího dne olympiády. Francouzská metalová kapela na něm odehrála své nejsledovanější vystoupení kariéry, které zřejmě už málokteré jiné předčí. A to i přes to, že se jednalo o krátké, téměř tří minutové představení slavné francouzské revoluční písně Ah! Ça Ira s operní pěvkyní Marinou Viotti.
Show na speciálně přidaných římsách paláce Conciergerie, který v dobách Velké francouzské revoluce sloužil mimo jiné jako vězení pro panovnici Marie Antoniettu, působila velkolepě. Všichni čtyři členové Gojiry měli vlastní výklenek, na kterém drtili své hluboko laděné nástroje, přičemž pod nimi projížděla Viotti na jakési bárce. Že se právě taková kombinace klasiky a metalu k sobě bude hodit, nebylo až takovým překvapením, jako synergie metalových groovů Gojiry s velkým mezzosopránem. Drsný vokál Joea Duplantiera k tomu rovněž parádně sedl, a i když všechno ve výsledku trvalo jen několik desítek vteřin, „krvavý“ závěr s rudými konfetami umocnil celkový dojem ze show, která překvapila i nemetalové fanoušky.
Záznam vystoupení Gojiry na zahajovacím ceremonálu olympiských her v Paříži.
Podobně jako jiné části programu, ani tahle se však nevyhnula poněkud úsměvné kontroverzi, když populární americký konspirátor Andrew Tate označil vystoupení kapely za satanistické. „Je to francouzská historie. Francouzský šarm, víte. Setnuté hlavy, červené víno a krev všude kolem - je to romantické, je to normální. Není v tom nic satanského,“ smál se v rozhovoru pro Rolling Stone frontman Gojiry Joe Duplantier. Celá tato situace, na kterou se samozřejmě nabalila spousta obdobně přitroublých reakcí na internetu, je ve výsledku úplně stejně úsměvná, jako dlouhodobé stigmatizování metalu neznalou veřejností jako „zlého“ a „satanistického“ žánru pro „špatné“ lidi.
Tahle glosa by ale neměla být o negativních okolnostech této události, ale spíše o jejím významu pro metalovou muziku jako takovou. Už jen samotné reakce a podpora kapely na sociálních sítích byla enormní. „Velkolepé!!!“ napsal Adam „Nergal“ Darski, frontman polského metalového kolosu Behemoth pod příspěvkem Gojiry na Instagramu, zatímco Rob Flynn z legendárních Machine Head rovněž napsal: „Absolutně neuvěřitelné“. A s pochvalnými reakcemi se přidávaly další osobnosti a kapely z metalového světa. Všichni moc dobře věděli, jak vekou reprezentaci jejich žánru Gojira zastala.
Zároveň bylo sympatické, že tahle nelehká role připadla právě na Gojiru, která ve srovnání s kapelami jako jsou třeba Slipknot, Metallica či Iron Maiden, zkrátka není tou úplně nejmonstróznější kapelou, byť se asi většina fanoušků shodne na tom, že ve Francii na větší metalovou skupinu v současné době nenarazíte. Navíc se nejedná o kapelu, která svou show dohání kýčovitými maskami nebo přehnaně velkými gesty… Prostě pořádná metalová kapela, za kterou hovoří silné riffy a hlavně hudba jako taková.
A ještě k tomu je skromná… Na dotaz magazínu Rolling Stone, zda si kapela uvědomovala svou zodpovědnost reprezentace metalu před celým světem, Joe Duplantier směle odpověděl: „Snažím se o tom moc nepřemýšlet, protože mi to stále vyráží dech. Olympijský výbor mohl požádat o vystoupení doslova kohokoli. Mám na mysli kapely jako Metallica nebo AC/DC, které jsou v našem žánru známými jmény a velikány, které všichni ctíme a jsou našimi hrdiny. Nikdy jsme se nepovažovali za největší kapelu na světě, která by byla hodna hrát na olympiádě, nebo něčem podobném. Je to tak zvláštní.“ Podle frotmanových slov se navíc jednalo o výzvu ze strany Paříže a Olympijského výboru ukázat světu právě metal v kombinaci s operou. Po takovém výkonu a jejím následném ohlase si už ale mohou kluci z Gojiry říct: „Ano, s touhle výzvou jsme se popasovali dobře a se ctí“.