I v online světě platilo, že dostat se na Glastonbury není jen tak. Tisíce lidí obdržely se svými vstupenkami za dvacet liber nefunčkní kódy a dvě hodiny strávily snahou připojit se na stream. Po té už pořadatelé nejslavnějšího festivalu světa raději zveřejnili omluvu a s ní i náhradní odkaz, přístupný pro všechny i bez kódu. Technická příprava večera sice připomněla přístup české vlády k digitálním zakázkám, řešení zpackané situace ale bylo hodné velkorysosti Glastonbury.
A stejně tak program, jehož největším lákadlem byli na plakátech Coldplay. Jejich vystoupení bylo spektakulární. Kruhové pódium umístěné před ikonickou „Pyramidou“ obkroužila blikající světla, ohňostroje vířily nocí kapele přímo nad hlavou. A do toho farmu smáčel déšť, který dokonale dotvářel atmosféru. Ale možná i pro tu pompéznost působil „domácí“ koncert Coldplay, kteří už Glastonbury headlinovali čtyřikrát, spíš jako sázka na jistotu v podobě best of hitů od Viva La Vida až po Fix You. Nejpůsobivějším momentem byla premiéra novinky Human Heart s americkým duem sester KING, která měla až spirituální rozměr. Jinak se Coldplay převážně efektně pohybovali na bezpečném území.
Jak už to tak bývá, zajímavější věci se děly jindy a jinde. Pořadatelé využili pro jednotlivá vystoupení řadu ikonických míst známých z Glastonbury, které svícením a stage designem přetvořili v na pohled dechberoucí scény. I z toho důvodu patřil mezi nejemocionálnější vystoupení večera sólový koncert Damona Albarna, který se s kapelou usadil uprostřed magického Stone Circle.
Atmosféru budoval nenápadně a intimně, přestože měl po boku hotový orchestr smyčců. Albarnova hudební vzpomínka na zesnulého bubeníka Tonyho Allena, se kterým na Glastonbury hráli naposled, musela svou niterností dojmout i všechny padlé avalonské rytíře. Stejně jako úryvek z písně On Melancholy Hill, který si půjčil z repertoáru svých Gorillaz. A všechny ty albarnovy melodické a aranžerké nápady, které do svých písní dovede otisknout s takovou nenuceností.
Svým vystoupením dokázal vyvolat ten okamžik vzrušení, kdy se v hudbě děje a zkouší něco nového, namísto opakování notoricky známého.
A sneak peek of Damon Albarn #LiveAtWorthyFarm set , via BBC News: https://t.co/1JlPMvyQIX pic.twitter.com/05Rokxrhtb
— Damon Albarn Unofficial (@DamonUnofficial) May 22, 2021
V tomto ohledu stojí za zmínku i překvapení Glastonbury, kterým byla premiéra nového projektu the Smile, za kterým stojí Thom Yorke a kytarista Jonny Greenwood z Radiohead s bubeníkem Tomem Skinnerem a producentem Nigelem Godrichem. Podle očekávání to bylo dostatečně „divné“, přesně ve stylu Radiohead. A to jak hudebně, tak co se týče vizuálu jak z bezpečnostních kamer, sledujících jednu z desítek utajených a tajemných maličkých scén, jimiž je festival v Piltonu proslulý.
A mezitím, co se z Glastonbury šířila taková hudební magie, která postupně krotila dokonce i rozčilení těch, kterým špatným technickým řešením utekl začátek, Na Eurovizi zatím blikaly deseti tisíce světel a stroboskopů a po obřím pódiu si šla italská skupina Måneskin pro své pseudo heavy vítězství v mezinárodní popularitě.
Nic proti travesti show, ale v kontrastu s emocemi nabitým děním v Piltonu se zdálo, že i Eurovize se za hudbu stále jen převléká a otevírá u toho pusu naprázdno.