Program festivalu, který téměř před čtvrt stoletím začínal jako akce pro pár stovek lidí a v dnešní době na něj zavítá až 200 tisíc příznivců nejrůznějších hudebních žánrů z celého světa, je i letos přepestrý. Ten čtvrteční se na několika hlavních a celkově čtyřiceti pódiích a v tanečních open air klubech v magické Petrovaradínské pevnosti postupně rozjížděl od sedmé večerní. Tehdy do areálu proudily první stovky lidí.
Čím víc se blížilo vystoupení headlinera, tím byly prostory zahuštěnější, po zahajovací ceremonii na největší scéně Gorki List Main Stage, se před ní v očekávání vystoupení hlavní hvězdy prakticky nedalo hnout. Bylo zajímavé vidět v jednom davu natěšené festivalové návštěvníky v košilích z dovolené na Ibize, obalené v glitrech a třpytkách, ale také v tričkách Slipknot, Metallica či Brutal Assault. Ti všichni se sešli u jednoho pódia, aby oslavili návrat milovaných The Prodigy na scénu v zemi, kde kapela před osmnácti lety vůbec poprvé představila naživo mega hit Breathe, kterým také symbolicky celý set odstartovala.
Po oficiálním otevření festivalu, které začalo ve čtvrt na jedenáct v noci, zahrnovalo vyslání vzkazů do prostoru ústy motivačních řečníků Aubreyho Marcuse a Henryho Ammara, které se podle pořadatelů zapíše do historie jako vůbec první zahájení hudebního festivalu z Vesmíru, vystoupení dětského sboru s písní Zemlja (Země) a několikaminutový ohňostroj, se na britské ikony oproti času uvedenému v programu čekalo skoro půl hodiny. Stání v prostoru před pódiem tak bylo čím dál těsnější, publikum s každou další minutou průtahu nažhavenejší.
S příchodem kapely na pódium a „Breathe with me, Breathe the pressure“ se po zesnulém Keithu Flintovi jediný zpěvák Maxim textem písně naprosto trefil. Dýchali jsme tlak nebo spíš nedýchali vůbec, protože to nešlo. Dav se totálně rozběsnil, řval, skákal, hrozil, někteří rozlévali po ostatních pivo, naskakovali jim na záda. Spousta těch, kteří měli původně radost, že ulovili místa co nejblíž milované kapele, na niž se tolik těšili a o jejímž comebacku před rokem jen snili, unikala co nejdál ze středu, a postupně se tvořících agresivních pitů na vzdálenější místa, aby si tam mohli hitovkami napěchovaný set aspoň trochu užít.
V průběhu zhruba osmdesátiminutového psychedelickou laserovou show vyšperkovaného programu zazněly pecky jako Omen, Wild Frontier, We Live Forever, Poison, Firestarter s promítanou zelenou siluetou Keitha Flinta. Naprosto nejlíp zněla diskotékovka No Good, která je paradoxně od ostatních songů z dílny The Prodigy dost odlišná a když už šel koncert pomalu do finále řádně pulzovala také Smack My Bitch Up. Ostatním, ač jde o neuvěřitelně nabíjející energické písně, něco chybělo. Zněly tupě, netlačilo to, zpěv utopený, muzika jako by se chtěla naplno rozdýchat, ale bandáž jí stahovala plíce, místo Maxima jste často slyšeli řvoucího týpka ob pár lidí vedle vás.
To interpreti, kteří vystoupili na hlavní scéně před a po The Prodigy – Viagra Boys a Chase & Status – měli naopak zvuk perfektní.
Švédští neo-punkoví Viagra Boys úžasně roztančili. Jízda, jak má být. Při pohledu na frontmana Sebastiana Murphyho s lahví rakije, plechovkou piva, pokuřujícího cigárko, válejícího se po zemi, do půl těla a v teplákách s lampasy a ponožkách se roztomile vrtícího, jsme byli svědky zářného příkladu toho, že „Punks Not Dead“. Mimochodem působil jako o pár let mladší brácha Iggyho Popa desítky let nazpět ačkoli věkově by mohl být spíš jeho vnukem. Hodně vidět byl i saxofonista, který například neváhal hrát ležíc na zádech na bedně vykopávajíc nohy do vzduchu, perkusista si zase zastagedivoval. Viagra Boys si užívalo pestré publikum, napůl totálně střízlivé a napůl skoro totálně nestřízlivé, předvedli poctivé muzikantské umění, pobavili a potěšili.
Chase & Status zase ukázali, že nejsou nutné efekty, lasery, ohně, pózy. Když je ryzí vibrující zvuk, správný rytmus a jde se do upřímně, pak i jen ve dvou s DJským pultem a skvěle s publikem komunikujícím raperem za mikrofonem se dá udělat velkolepé „divadlo“. Příjemný drum’n’bass jungle set roztančil desetitisíce lidí v prostoru, kde už se opět dalo dýchat.
V obřím elektronickém chrámu pod širým nebem Dance Areně později vystoupila se setem oslavujícím ženskou energii zvuková alchymistka Vylana Marcus. Po ní přišly na řadu další zástupkyně ženské elektronické scény, včetně Niny Kraviz.
Dnes budou hlavními hvězdami symphonic metalová Epica, DJ Eric Prydz a o další velký EXIT festivalový návrat se postará mnoha cenami ověnčený, včetně osmi Grammy, DJ Skrillex, který by měl mimo jiné naživo představit materiál ze dvou letos vydaných alb. I dnes se bude tančit nejméně až do svítání. Festival potrvá do neděle 9. července, kdy budou jeho zlatým hřebem americké hip-hopové legendy Wu-Tang Clan.