Obě dámy mají dost společného. Kromě strhujícího, živelného a naprosto jedinečného vokálu i bouřlivý osobní život a boj se závislostmi na drogách a alkoholu. Na rozdíl od Janis, která spolu s Hendrixem, Morrisonem a spol brzy vstoupila do pověstného Klubu 27, Beth Hart v boji s démony úspěšně vítězí.
A tak se její fanoušci mohou těšit z častých koncertních tour a jedenácti sólových alb – z nichž to poslední You Still Got Me vyšlo 25. října letošního roku a hostují na něm i takoví borci jako Slash a Eric Gales. Toto album také bylo pilířem programu koncertu v pražské hale O2 universum, který byl náhradou za loňský, zrušený kvůli zpěvaččiným zdravotním problémům.
Natěšená a téměř vyprodaná hala se dočkala svého idolu krátce po osmé. Žádný předskokan, žádné čekání na „hvězdu", šlo se rovnou na věc. Z přítmí se do světel vynořila tříčlenná kapela a s ní Beth Hart v jednoduchých šatech, legínách a na boso. Pozdravila se s publikem a spustila.
Už první tóny jasně ukázaly, že pěvecky ve skvělé formě. A že ve vynucené pauze neztratila nic ze své uhrančivosti.
Úžasná Beth
Po aplausu zpěvačka představila kapelu: Jon Nichols na kytary ji doprovází už čtvrt století, basovou kytaru a kontrabas obsluhoval Tom Lilly a za bicí usedl Bill Ransom. Hned při druhém songu se Beth vydala do publika navázat kontakt s hledištěm. A to byl první silný moment koncertu, kdy se zpěvačka za neustálého zpěvu, objala nebo si zatančila s několika vyvolenými, při čemž ji jistil její jevištní manažer (a manžel) Scott Guetzkow. Tenhle výlet mezi posluchače je obvyklý způsob, jak si publikum podmanit a zaručeně fungoval i tentokrát – v tu chvíli už byla hala její. Potom se koncert rozjel na plné obrátky.
Sérii tvrdších kousků vystřídal akustický set se španělkou, kontrabasem, bicími bez šlapáku, kdy se i zpěvačka chopila kytary. Mezi jednotlivými písněmi vtipkovala a nevázaně s publikem komunikovala. Z jejích díků za sklízené ovace vyzařovala upřímná radost a pokora. Když v hledišti zahlédla pána, který třímal transparent s nápisem Wonderful Beth, evidentně dojatá přivolala manžela, aby jí ho vyfotil.
Umění zpomalit
Nejsilnější okamžiky koncertu přišly s pomalými songy, kdy se kapela vzdálila a zpěvačka usedla za klavír. Písně jako War In My Mind nebo You Still Got Me (kterou napsala pro svého muže) v jejím strhujícím podání spolehlivě nahodí husí kůži, vženou slzy do očí a vyvolají přesně ty emoce, které skvělý interpret dokáže podnítit.
Nutno podotknout, že celý koncert byl pouze k sezení a pořadatelé (někdy až přehnaně otravně), hlídali, aby nikdo nesetrvával v uličkách. Přesto se jedné dámě cca 70 plus, podařilo při poslední písni proniknout až pod pódium a požádat o podpis CD. Což Beth učinila a následovalo objetí, při kterém jí paní pošeptala cosi, co zpěvačku téměř rozplakalo a na chvíli ztratila koncentraci.
Po velké děkovačce a tradiční pokloně celé kapely, následoval obrovský aplaus, standing ovations a vypadalo to na úplný konec. Technici už začali balit nástroje akustického setu, když Beth Hart vběhla zpět na podium a zarazila je, že ještě budou potřeba. Přidanou písní Wonderful World se pak definitivně pražský koncert uzavřel.
Byl to večer, který se ve všech ohledech povedl. Jistě, nedalo se přehlédnout, že přes úžasné nasazení zpěvačka trochu šetřila svůj pověstný „chraplák“ a interpretace některých písní tak byla jemnější, než na nahrávkách, ale to lze, vzhledem k prvnímu vystoupení a délce turné, jež v Praze začala, zcela pochopit.
Osobně dost nesnáším módní a často nadužívaný výraz „dechberoucí“, ale v souvislosti s tímto koncertem mi přijde jako zcela výstižný.
Hodnocení: 90%
