Best of 2021. Nejlepším domácím albem roku je Dýchej Davida Stypky

Bez ohledu na žánry u nás vyšla celá řada skvělých alb, které stojí za to slyšet, a ke kterým se budeme rádi vracet. Ale příběh toho, které nás zasáhlo nejvíc, začal tragicky už pár dní po novém roce.

Domácí album roku: David Stypka: Dýchej

Když v lednu zemřel David Stypka, bylo jasné, že tohle album vyjde. Až do posledních chvíle ale nikdo netušil, jak silnou nahrávku stihnul David společně se svými Bandjeez a producentem Martinem Ledvinou přichystat. „Pokud nejste uplný dřevo a je ve vás aspoň špetka citu, najdete v tom svůj příběh,“ napsal v recenzi Dany Stejskal. Není to žádná tryzna, ale lehká, skutečně popová nahrávka, vzácně srozumitelná, přitom básnická a hlavně plná dotažených písniček, které jsou důvěrně známé s přitom dovedou překvapit a odkrývají další vrstvy při každém dalším poslechu. Od snivé O lítání až po hit Farmářům inspirovaný Hříšným tancem, David Stypka na albu zůstal „chlapíkem, který píše písně jako by si s vámi prostě jenom povídal.“ Nejlépe o tom svědčí, že dojmu z nich neuškodily ani technické limity, které vyplynuly z nutnosti použít náběry zpěvů ze zkoušek a demáčů.

I když v roce 2021 vyšlo pozoruhodné množství skvělých českých alb, v roce 2021 Davida nikdo netrumfnul. Jeho album nabízí intenzivní zážitek pro posluchače všeho druhu. Škoda, že se svého mistrovského kusu nedožil. A ještě větší, že už nikdy nenatočí další.
Honza Vedral

I skoro po půl roce od vydání, ve mně deska vyvolává stejné pocity jako při prvním poslechu. Jeden z nejlepších hudebních počinů u nás.
Daniel Mohr

Silná deska v kontextu Davidova osudu, jako v předchozí tvorbě v ní je cítit upřímnost, která ale v tomto případě je definitivní a krutá. Intenzivní pocity.
David Randuška

Výběr z redakčního best of 2021
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jedno album, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.

58G - Vol. 2
Tomáš Kučera aka TK27 kope českou první ligu, ale rapuje Premier League. Společně s ním Doktor a producent Humla dávají dohromady silný tým, který hraje drill, grime a trap jako nikdo jiný u nás. Momentum a dýmovnice na koncertech i albech jihlavských 58G jsou čím dál víc oslepující.
Vojtěch Tkáč

Jihlavský rapový gang tvořený trojicí Humla, Doktor a TK27 dokázal navázat na první nahrávku a ještě posunout laťku výše i dále. „Dvojka“, to jsou nekompromisní beaty i texty plné nejen fotbalových asociací.
Vladimír Sejk

Aid Kid – Collection
Pražský producent během prvních měsíců pandemie čistil šuplíky a jen tak mimoděk vydal jednu z nejpozoruhodnějších domácích nahrávek. Pro mnohé dost možná i tu nejlepší. Aid Kid na Collection mísí archaické potupy s moderními. Taneční lomcováky prokládá melancholií, jeho skladby drží tvar a gradují, dokonalost chladných strojů špiní ruchy. Tady Aid Kid ukázal, že jako jeden z mála tuzemských producentů dokáže do elektronické hudby vnést život.
Ondřej Horák

Dorota Barová – Dotyk
Spíše než album je Dotyk umělecké dílo, které je plejádou dokonalých aranží a harmonie. Nabízí intenzivní posluchačský zážitek.
Daniel Mohr

Xavier Baumaxa – F!asco
Formou i obsahem nekompromisní nahrávka s útočnou silou Antonína Panenky. Xavier Baumaxa svými texty provokuje v nejzákladnější rovině, ale po posluchači přesto vyžaduje značnou dávku intelektu. Striktní elektronická produkce Jana Čechtického jeho písničkářství posunula úplně do jiných sfér. F!asco je tak jedním z nejvýraznějších překvapení roku.
Honza Vedral

Ewa Farna – Umami
Ewa Farna se pro mě s albem Umami posunula do kategorie hvězd, jakých v její generaci moc nemáme. Po prvním singlu Tělo jsem byla upřímně zvědavá a natěšená na každý další. A vlastně to trvá i nyní po vydání desky, protože ty klipy jsou perfektní, písně posouvají ještě dál. A potenciálních singlů je na téhle dotažené nahrávce na výběr opravdu hodně. Skvělý pop!
Šárka Hellerová

Roman Holý – Strážce klidu vol. 1
Skvělé, osobní a vtipné. Roman Holý nenatočil svoji sólovku prvoplánově. A pod povrchem vtipu na ni ukryl překvapivou spoustu hořkosti a muzikantských drobností i nádherně nesmyslných detailů.
Honza Vedral

Jelen – Věci a Sny
Jeleni jsou pořád stejní a to mi na nich nejvíce imponuje. Navíc jak čas běží, tak kapela získává další hudební zkušenosti, které se dobře odráží na nové desce. V jejich melodiích je cítit jakási poctivost.
Daniel Mohr

Katarzia
Kolekce devíti tracků poměrně krátké desky jednoduše pojmenované n5 vyšla na samém konci roku 2021 a skoro bez jakékoliv mediální podpory na sebe nenásilně a zcela oprávněně strhla pozornost. Proč? Protože je víc než dobrá. Nabízí extrahovaný koncentrát hořkostí ze stavu malého niterného i velkého světa tam venku, frustrace projektované do hudby, která jakoby hrála za mléčným sklem, odosobněně, odtažitě a apaticky. 
Kay Buriánek

Mirek Kemel – Vlčí stopy
Upřímnost a opravdovost. Kemelovo písničkářské album je podobně jako to Mišíkovo příjemným protikladem mnoha mladých interpretů, kteří se často až otravně stylizují do svých vzorů.
Antonín Kocábek

Kurvy Češi - We Are Family
Mají image gangu dezolátů, studují umělecké školy, hrají rychle a nahlas, hodně u toho křičí. Svou horečnatostí trochu připomínají Complicité Candide z období alba ...vždyť strojům tolik chutná, dokonce občas zazní i ty ječící kytary. Personální propojení a blízkost Kurev Čechů k Vole nepřekvapí, autentické a zběsilé punkové kapely tu chyběly. 
Ondřej Horák

Maniak & DJ Wich - Černej kůň
Album, co mi hrálo měsíce v autě. Jura má nadhled, osobitý projev a smysl pro humor. Celá deska mě zaujala jak pestrostí, tak tím, jak vysokou úroveň si na ní Maniak drží. Track s Mikýřem je perlou alba, ale to samo o sobě drží pospolu díky skvělé Wichově produkci.
Vladimír Sejk

Druhá deska ostříleného rockera Mišíka s kapelou Blue Shadows, přebila jejich předchozí počin z roku 2019. Jednou tě potkám, který pro mě svojí „unaveností“ a zároveň mírnou vzdáleností od původní podoby tvorby Vladimíra Mišíka vyvolával dojem, že se jedná o desku poslední. Noční obraz přinesl starého dobrého Mišíka se skvělou kapelou v zádech, s trochou síly navíc. A nebojí se opět oslovit také intelektuálnější část publika, například poezií.
Dód

Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, Bön - Eclipse One
Záležitost stojící mimo hlavní a populární proudy současné hudby. Undergroundový kus již zavedené psychedelické party Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, který vyšel letos na podzim na vinylové desce Eclipse One, představuje meditačně-ambientní kolaboraci s polskou dark-ambientní partou Bön. Je to mimořádný počin i posluchačský zážitek.
Dód

Orion - Teritorium III.
Třetí díl Orionova Teritoria uzavřel po necelých osmnácti letech od vydání čísla 1 velký tvůrčí koncept, který v tuzemském rapu nemá příliš obdoby. Tento vyčerpávající otisk pionýra českého rapu v mých očích nakonec překvapivě předčil všechny hiphopové počiny roku 2021.
Dód

Piano - Veiled
Mikoláš Růžička je talent a daří se mu snad všechno, na co sáhne. Třetí řadová deska jeho domovské kapely Piano obsahuje vcelku šest písniček, ale stopáží a hlavně atmosférou je obrovská. Nahrávka Veiled mne zaujala tím, jak dokáže být místy křehká a intimní a během mžiku oka naprosto nekompromisní a eskalující do stěn. Za zmínku stojí i krásné texty, které jsou vlastně strašně civilní, ale zároveň imaginativní. Kapela Piano není jen Mikoláš sám a musím zmínit jeho precizní spoluhráče Timona, Štěpána a Jana, bez kterých by deska rozhodně tak nezněla. Skromný a atmosférický prog-rock jedním z alb roku? Ale jo, proč ne - ta deska je fakt krásná a bez výraznějšího slabého momentu.
Vladimír Sejk

Michal Prokop – Mohlo by to bejt nebe…
Výtečná deska, Prokop s ní nespěchal a repertoár nechal uzrát jako víno. Už v recenzi jsem byl nadšený, ale ani s odstupem času to album z původního kouzla nic neztratilo.
Jarda Konáš

Amelie Siba – Love Cowboys
Kritiky adorovaná písničkářka na druhé desce zůstala věrná DIY estetice. Primárně akustickou polohu ale rozšířila o kapelní zvuk i pevnější koncept. Love Cowboys jsou emotivní zpovědí o zlomeném srdci i posouvání se dál.
Vojtěch Tkáč

sinks – sinks
Sinks jsem do best of vybral ze dvou důvodů. Tím prvním je, že natočili opravdu skvělé album. Je jedno, jestli jejich hudbu označíte jako post punk nebo jako noise, protože do deseti songů, které album obsahuje, se jim podařilo nacpat to nejlepší z obého. Jak vlivy britské postpunkové vlny, tak současný noise, ale jsou na něm slyšet také prvky současné „nové vlny“ britských kytarovek. Přirozeně se tu střídají minimalistické harmonické pasáže a výbušné momenty blížící se hranici hluku a vyhřezávají silné emoce. A druhý důvod? Letos vyšlo mnoho výborných tuzemských nahrávek, ale většinou se jedná o alternativu, elektroniku nebo rap. A přece tím nenechám moje oblíbené kytary převálcovat!
Marek Reinoha 

Sunflower Caravan – Corners
Škoda, že comeback Sunflower Caravan po jedenácti letech trochu víc nezarezonoval. Album Corners totiž hraje jako blázen, je skvěle vymyšlené, zaranžované a zahrané a má opravdu vtahující atmosféru, takže by si to zasloužilo.
Honza Vedral

Viktor Sheen – Příběhy a sny
Není náhoda, že tuzemským digitálním žebříčkům už třetí album za sebou drtivě vládne zrovna Viktor Sheen. Příběhy a sny jsou potvrzením, že už dávno neprodukuje jen „rap pro děcka“. Pokud jako posluchač přistoupíte na pravidla a styl jeho hry, jsou Příběhy a sny velmi upřímnou generační výpovědí o hledání zodpovědnosti, vlastních priorit i místa na světě. Stárnutí Viktora Sheena nabízí zajímavý vhled do světa generace, která už přestala být jen nastupující.
Honza Vedral

František Skála & Provodovjané - Pojď se mnou děvče mé
V době, kdy se většina hudebníků bere smrtelně vážně, přišel František Skála s absurdní dechovkou. Dojem umocňují skvělé texty, navíc oprášil a po svém nahrál i několik zašlých měšťanských písní.
Ondřej Horák

Oliver Torr – Fragility of Context
Producent Oliver Torr na své debutové desce nechává ožít vlastní svět. Z kontextu je vytržený až do polohy, která se stává novou metou české experimentální elektronické hudby. Subtilní nahrávka je plná zvukových motanic, které si rozhodně zaslouží vaši píli a pozornost.
Vojtěch Tkáč

Co se týče sounddesignu, rozhledu a experimentálního přístupu k hudbě, patří Oliver Torr v současnosti mezi nejzajímavější tuzemské umělce. Je fascinující proplouvat jeho hudebními vizemi, i když z toho jde občas na člověka úzkost.
Honza Vedral