„Člověku dělá dobře, když se baví v pozitivních intencích a věří, že láska je odpověď,“ říká Michal Smetana v kavárně Lucerna. Zrovna je na cestě mezi Berlínem a slovenskými prezidenskými volbami, jejichž výsledek má mladé dvojici připravit zklamání. „Láska létá kolem nás, ale je potřeba ji chytit a předat. Lidi se na sebe zlobí a nerozumí si. Pomáhat lidem cítit se dobře, uvolněně a v bezpečí, aby se mohli radovat a zazpívat si, je pro mě důležité,“ pokračuje zpěvačka Ela Tolstova. Za angažmá na Glastonbury vděčí svojí mezinárodní bookerce. "Bude dobrodružné, zda tam naše dodávka vůbec dojede," říkají v nadsázce.
Jak se z vás při nahrávání No Limit to Love stali hipíci?
Michal: Nevím, jestli to bylo vědomé rozhodnutí, spíš proces. Poprvé jsme se dokázali úplně uvolnit a oprostit od toho, že chceme nějak vypadat. Uvědomili jsme si, že na minulou desku jsme udělali něco úplně jiného, než jsme sami poslouchali. Vypovídá o tom, jak jsme žili, a do určité míry to bylo upřímné, ale podle mě ne úplně uvolněné vyjádření. Možná ale za dva roky řekneme něco podobného. Dojem, že jsem dospěl, jsem měl už minule.
Ela: Mohlo to být i tím, že po Botanice jsme dost dlouho nepsali. Hráli jsme jeden koncert za druhým a album Mirror Me jsme pak dali dohromady horko těžko. Většinu času jsme řešili dodávky a kde po koncertech spát. K psaní jsme se vrátili až s Drew Dealem, tehdy v roli producenta, nyní je náš bubeník. Byl zkušenější než my a hodně nás naučil.
Co třeba?
Ela: Rozbořil naše iluze, že písničky vznikají jen z velmi silných zážitků. Ukázal nám, že to je daily job. Na nové desce už jsme se navzájem dokázali naplno otevřít. Stali jsme se s Michalem, mým partnerem, a Andym nejlepšími přáteli a v kreativním triu psali hodně otevřené písničky. Také nás ovlivnilo, že jsme začali poslouchat starší hudbu. Od FKA Twigs, Sevdalizy a nových producentů jsme se dostali zpět k Marvinu Gayovi, Jeffu Buckleymu, D`Angelovi, Erikah Badu či Kate Bush.
Jak vás nasměrovali?
Michal: V tom, jakou produkci hledáme. Směrem k hippies nebo chcete-li psychedelickému stylu jsme se dostali i proto, že jsme začali psát písničky jiným způsobem. Dřív jsme je stavěli z útržků textů a podobně, teď vezmeme kytaru, sedneme ke klavíru a písničky jsou hotové, než se dostaneme k jiným nástrojům. Jsou tak silnější samy o sobě a nepotřebují produkční triky. Proto to teď zní víc jako kytarovka – protože je.
Ela: Navíc jsme měli čas být spolu, v přírodě a zažívat věci. Cítila jsem prostor přehodnotit priority, život a hodnoty. Přestěhovala jsem se do Berlína a měla kolem sebe komunitu otevřených lidí, což přineslo nové zážitky, přátelství a vjemy.
Album jste nahráli už koncem roku 2022…
Michal: Píšeme nové písničky a rádi bychom prodlevy zkracovali. Na koncertech zazní většina skladeb z No Limit to Love, ale i hodně čerstvých. Chceme vymazat bariéry mezi tím, co už vyšlo, a co ne, hrát, co nás baví. Bude to teď jednodušší a méně stresující.
Ela: Pracovali jsme v krásném uměleckém hubu v Kreuzbergu. Na měsíc jsme si pronajali hezký prostor a postavili studio. Skoro jsme nevycházeli. Uvědomili jsme si, že takový prostor je safe space, v němž můžete tvořit neustále. Díky tomu jsme se rozhodli a vybudovali vlastní studio.
Michal: Máme analogový mixpult, na kterém nová deska vznikla, a jsme šťastní, že už od toho nemusíme uhnout. Techniku i skvělého producenta máme přímo v kapele.
Ela: Byl to dlouhý proces, cítíme úlevu a jsme zvědaví, kam až se album dostane. Těšíme se, že ho budeme hrát a zároveň mít duševní kapacitu na otvírání nové kapitoly.
Probíhá u vás návrat k DIY stylu práce, v minulosti jste ale usilovali o opak.
Michal: Novou desku jsme vydali sami a doufáme, že i vlastní studio je cesta k větší volnosti a flexibilitě. Začínali jsme u Slnko Records. Jsme dobří přátelé, ale s novou deskou jsme cítili, že je čas jít dál. Jsme teď navíc v Berlíně, a proto dávalo smysl spojit se s místním vydavatelstvím, které nás však nakonec podvedlo a přineslo jen zklamání.
Ela: Věřila jsem, že smlouva s nimi všechno ulehčí, protože upřímně, jsme stále přepracovaní a čas na kreativitu není tak velký, jak bychom chtěli, ale popálili jsme se. Rychlé skoky nikdy nefungují, kapela je tvrdá dlouhodobá práce. Nakonec jsme pochopili, že nejlepší bude vydat album přímo s lidmi a tato zkušenost nás přivedla zpět k naší komunitě a DIY vydávání. Podpora nás příjemně překvapila, bylo zřejmé, že lidem upřímně záleží na tom, abychom desku vydali. Dodali nám velkou sílu. Selfreleasing je náročný, ale dává mnohem větší smysl než spolupráce s někým, kdo projektu upřímně nevěří na sto procent. Když kolem půjde někdo, kdo nám bude věřit stejně jako my, rádi ho vezmeme na palubu. Ti lidé však musí přijít za vámi, naopak to většinou nefunguje. Takovým blízkým člověkem je například naše bookerka Katja Thalerová. Je zázrak, jde s jiskřičkami v očích za každým možným kontaktem, bojuje za nás při každé příležitosti. Nepomáhá jen nám, ale celkově mnoho let pracuje na exportu slovenské hudby do zahraničí.
Jaké jsou pro vás největší výzvy?
Ela: Na slovenském a českém trhu máme ustálenější pozici, německý trh stále otvíráme. Bylo by skvělé tam mít tak dobrého místního bookera jako na Slovensku. A v soukromém životě je občas výzva jít jen tak na rande a nebavit se o kapele. Dělat si čas na sebe bude po vydávání a velkém turné priorita.
Prima sezóna
„Moc se těším do Boskovic,“ přiznává Michal Smetana. „Já do Basileje, kam nás pozvali na experimentální festival. Týden budeme na umělecké rezidenci, nacvičíme show ve spolupráci s legendárním švýcarským hudebníkem Malcolmem Braffem. Cokoli vznikne, nakonec představíme publiku. A i když jsme vždy hodně koncertovali, poprvé pojedeme na opravdové turné, kdy se pár týdnů vůbec nedostaneme domů. Jsme teď v kapele všichni na jedné vlně, bude to příjemná jízda,“ těší se zpěvačka Ela Tolstova. Tolstoys by navíc brzy měli zveřejnit další hodně zajímavé koncertní novinky, o nichž v době rozhovoru mluvit nesměli.