„O společný desce jsme se Wichem bavili už několik let. Pro mě je to splněnej sen, protože jeho hudba dost zásadně ovlivnila můj život,“ říká rapper Rest, vlastním jménem Adam Chlpík. Album pokřtí 28.2. a 1.3. na dvou koncertech v pražském Lucerna Music Baru.
Na české rapové scéně se pohybuje přes patnáct let a vypracoval se mezi nejsledovanější umělce vůbec. Po pětileté odmlce se kvůli albu Tlak spojil s legendárním producentem české scény DJ Wichem. A tak není divu, že úspěch nahrávky zatím plní všechna očekávání.
Proč myslíš, že se rap stal tak populárním? V čem se liší od jiných žánrů?
Rest: Myslím, že je to daný tou autenticitou a bezprostředností, lidem je to blízký, protože se s tím dokážou ztotožnit. Je to hudba, která se od všech ostatních žánrů liší v tom, že se dotýká reálnýho života naprosto bez servítek a bez cenzury, asi nejvíc ze všech hudebních žánrů. Rap není jen hudba, je to životní styl a stav mysli. Rap je naprostá svoboda. Ten žánr vlastně samovolně přerostl všechno kolem, ať už si to lidi chtěj nebo nechtěj přiznat. Je to hudba, která nemá žádný hranice v tématech a sděleních, není to ničím okleštěný a limitovaný. Asi proto je rap tak masivně poslouchanej po celým světě, dotýká se to lidí nejvíc, bych řekl.
Inspiruješ se ve staré škole rapu devadesátých let, která klade důraz na sdělení textu. Rap šel ale za posledních deset let spíše vstříc zvuku. Jak se v rámci této scény vnímáš?
Rest: Nerad hodnotím sám sebe, respektive se nerad „škatulkuju“ tím, co teď jsem, nebo nejsem. Hudbu dělám odjakživa tak, jak ji v daným období cejtím a má to nějakej přirozenej vývoj, stejně jako můj život postupem let. Moje texty odrážej vždycky moje aktuální vnímání sebe samotnýho a života kolem. Neláká mě dělat textově plytký věci jen proto, že momentálně fungujou. Obecně se podle mě vnímání rapu u nás poslední dobou bohužel dost zjednodušuje, fungujou jednodušší tracky, je to už víc o práci s hlasem a efektama, než o samotným textu. Ale zas si každej najde to svoje.
Zcela čerstvý videoklip k tracku Nech Bejt z alba Tlak
Často odkazuješ na nedostatek lyričnosti v současném rapu. Myslíš, že jeho dnešní popularita tkví právě v tom, že je jednodušší, někdy až na hraně popu?
Rest: Jo, obecně žijeme v hrozně rychlý době, a i ta hudba se zjednodušuje. Každej den jsou lidi zaplavený novinkama – informace, songy, klipy. Tudíž je logický, že ty jednodušší věci jsou líp zapamatovatelný a víc se jim vrejou do paměti. Ale stejně tak si myslím, že kdo chce, najde si to svoje – to, co ho zajímá. Proto nehodlám měnit hudbu podle trendů, podle toho, co funguje a podle toho, co dělá nějaký čísla.
Jak vnímá tu proměnu člověk, co je vrcholový producent hip hopu už od devadesátých let. Jak moc se ten žánr podle tebe změnil? Jak se adaptuješ?
Wich: Snažím se pracovat nenuceně a efektivně. Posledních pár let se mi daří vydat aspoň jedno album nebo hudební projekt ročně. Je dobrý sledovat aktuální trendy, ale nenechat se tím moc ovlivnit. Žánr se mění, zvukově je rozmanitější, spousta věcí je jinak, něco se zase pro změnu vrací. Je fajn něco nasát, inspirovat se, ale zachovat si styl a tvář.
Současnému rapu se často vyčítá glorifikace života plného drog. Ty se tomu koneckonců věnuješ i v novém albu. Myslíš, že by rap měl být společensky zodpovědný?
Rest: Je to težký rozseknout. Rap je svobodný sdělení, je to individuální. Jen mám často pocit, že si tady artists absolutně neuvědomujou, jak silnej vliv mají jejich texty a celkově jejich prezentace na veřejnosti, na tu nejmladší generaci. Neříkám, že by měl rap vychovávat děti a nějak se omezovat, to v žádným případě! Ale vždycky se to dá pojmout a zpracovat tak, aby to bylo tvrdý a zároveň to nevyrábělo hloupý ignoranty a feťáky.
A ať chceš nebo ne, ty děti chtěj působit jako ty kluci z klipů, který se honosej tím, kolik prodali drog, kolik mají peněz, a podobně. Odjakživa to k rapu patří, takže to je spíš každýho věc, jak to uchopí. Já upozorňuju v textech na to, jakej to má dopad na mladý, protože vím, jak zle to může končit, když se s určitýma věcma začne moc brzo.
Jak moc u sebe vnímáš právě mladší fanoušky?
Rest: Mám docela širokej rozsah posluchačů – mladý, moji vrstevníci, ale i o dost starší lidi. Těší mě, že na moje shows choděj i mladší lidi, protože vím, jak velký množství hudby se k nim dneska dostává. A oni stejně jedou moje věci, který nejsou úplně podle aktuálních trendů. Nepřijdu si jako dinosaurus, ale přece jen už mi je 36, takže když potkávám na shows i lidi mezi patnácti až dvaceti, je to pro mě vlastně víc radost, než abych se styděl, že to poslouchají děcka. Jsem rád, že rostou na mojí hudbě a o to víc se snažím v textech nechávat message, která jim může do života něco dát. Vím že toho poslouchaj mraky, tak ať si ode mě vezmou alespoň to dobrý. Taky nejsem žádnej mesiáš, mám dost tracků, který nejsou nějak zvlášť obohacující, motivační a podobně. Ale myslím si, že všechno potřebuje rovnováhu.
Pandora feat. 7krát3 se věnuje destrukci životního prostředí
Restart byl hodně různorodý, i co se týče producentů. Z jakého důvodu ses rozhodl nové album dělat exkluzivně s Wichem?
Rest: S Wichem jsme se bavili už pár let zpátky, že bychom jednoho dne mohli udělat společný album. Furt se to nějak nedělo, občas jsme si o tom napsali, když jsme spolu dělali třeba nějaký singly, ale nebyl asi ještě ten správnej čas. Všechno je ale tak, jak má bejt a stalo se to teď. Bylo to spontánní, začali jsme na tom intenzivně makat a deska je na světě. Jsem maximálně šťastnej a spokojenej s výsledkem.
Album s Wichem je pro mě dost zásadní v tom, že to byl jeden z prvních domácích interpretů, který jsem poslouchal. Jeho hudba zásadně ovlivnila celej můj život, hlavně desky Repertoár nebo My3.
Jel jsem v tý době ještě dost Chaozz a když přišlo tohle, byl to pro mě zase úplně jinej, novej svět. Wich měl specifickej zvuk, co se vryl pod kůži. Z některejch těch věcí mám dodneška husinu. Snil jsem o tom, že bych se rád jednoho dne dostal na nějakou úroveň, abych s ním mohl něco natočit.
Wich: Adama samozřejmě vnímám už dlouho. Naše první spolupráce sahá do roku 2010, kdy jsem ho přizval na jeden remix. Při tvorbě desky jsem si moc užíval návrat ke starému zvuku, boom-bapu, bylo to skvělý. Je mi to stále hodně blízké a v dnešní době po tom málokdo sáhne, o to víc si spolupráce s Adamem vážím.
Tlak naskočil ihned do trendů a už je platinový. Co je ale vlastně ústředním tématem desky? Proč má název Tlak?
Rest: Poskládali jsme tracklist tak, aby se střídaly klidnější věci s energičtějšíma. Podle mě právě díky tomu atmosféra na desce celou dobu tlakuje, je to nahoru a dolu. Nechá tě to na chvíli chillovat, ale v zápětí to zase vybouchne. Mám z toho pocit, že právě díky tomu to udržuje pozornost posluchače po celou dobu, protože je vlastně celou dobu pod tlakem.
Myslím si, že to taky dost definuje hlavně poslední měsíce práce na desce, protože to byl fakt tlak! Dělali jsme na tom dost intenzivně. Wich byl doslova pod tlakem hlavně posledních pár dní, kdy byl zavřenej ve studiu skoro nonstop a makal na zvuku. Plus jsme měli během toho procesů pár momentů, kdy to byl trochu hrot, ať už z mojí nebo z Wichovy strany, ale to k tomu patří. Jsem šťastnej, že jsem ho během těch nespočtu dní práce poznal hlavně z lidský stránky.
Wich: Původní verze desky měla trochu starší zvuk, ke konci jsme to chtěli oba trochu vybalancovat a zvukově vyfreshnout, vyházeli pár věci a přidali trochu novějšího soundu.
Trap je na albu slyšet snad až neobvykle často. Jsi celkem známým zastáncem klasického rapu, co tě vedlo jít tímto směrem?
Rest: Já si nemyslím že by to byl vyloženě trap. Má to samozřejmě to ražení, Tlak je víc drillovej, ale stále je v tom ta “wichovina”. Je z toho poznat, že je to trochu jiný, celkově to má Wichův rukopis. Do těch beatů se mi psalo dobře a dost intuitivně, přirozeně. Je to něco jinýho než klasický bubny, těch jsem už napsal desítky, takže tahle změna pro mě byla fakt příjemná a rozhodně s tím nemám v plánu končit.
Se zpěvákem 7krát3 máte na albu společnou skladbu Pandora, která se věnuje životnímu prostředí: „Představ si jaký to tu mohlo bejt bez nás, horšího tvora na zemi než člověka furt neznám.“ Jak moc je pro tebe tématika přírody a klimatu důležitá?
Rest: Osobně tohle téma vnímám dost silně, protože jsem v přírodě v podstatě denně, díky tomu že mám psa a trávím s ním dost času venku. A bohužel den co den mám možnost vidět, jak lhostejný lidi jsou vůči světu kolem sebe. Nedokážu pochopit, jak může člověk vyhazovat bordel kudy chodí, neuklízet po sobě ve volný přírodě a spoléhat se na to, že se to přece nějak uklidí samo. Nebo spíš nad tím lidi asi ani vůbec nepřemejšlej.
To se netýká jenom ekologie, ale obecně nekonečný chamtivosti a lhostejnosti lidí. Bereme si mnohem víc, než potřebujeme. Rád na tyhle věci upozorňuju, i když to není příjemný a ne všichni to skousnou. Ale co na srdci, to na jazyku.
V jednom verši zmiňuješ, že tou skladbou pravděpodobně nic nezměníš, ale i přesto na to potřebuješ upozornit. Na minulé desce si měl podobnou píseň Zpátky na zem, takže o dlouhodobější téma. Zaznamenal si, že se ti přece jenom podařilo něco málo změnit?
Rest: Často mi lidi píšou, že je tyhle tracky hecujou k tomu něco dělat, třeba sebrat se, vzít pytel a jít do lesa sbírat bordel. Mimochodem, tyhle akce se konají pravidelně v každým městě, v každý části Prahy, není od věci to někdy zkusit a pár hodin chodit po lese a sbírat odpad, je to slušnej šok a něco to v člověku zanechá. Je dobře, pokud to v lidech rezonuje – znamená to, že jim není jedno, co se děje s přírodou kolem nich.
Tlak je titulní skladba loňské desky
Jedna z posledních skladeb alba má název Sítě a varuje před nástrahami sociálních médií: „Ovlivněný tim, že vidíme ten cizí příběh, dáváme nevědomky vlastní životy za mříže.“ Znamená to, že máš se sociálními sítěmi spíše špatnou zkušenost? Jak je vnímáte?
Rest: Vnímám je jako komunikační kanál s fanouškama. Dřív jsem tam dával každodenní náplň života, ale dostal jsem se do bodu, kdy mi začalo bejt dost nepříjemný, že mi úplně cizí lidi vidí „až do žaludku”. Tak jsem to promazal a začal využívat jen pro komunikační účely.
Během práce na albu mi v jeden moment začalo dost vadit, že denně civím do Instagramu a sleduju životy lidí, co v reálným životě ani nepotkávám a vlastně jen ztrácím čas a soustředěnost na svoje vlastní věci.
Přestal jsem sledovat všechny, vymazal celej obsah Instagramu a dal si od toho pauzu než doděláme album. Je to tak osvobozující pocit! Ztrácel jsem koncentraci a tohle mi jí vrátilo mnohonásobně, od tý doby se mnohem líp soustředím a dokážu se víc efektivně zacílit na svoje projekty, aktivity, i třeba na sledování filmů. Když sedíš u filmu a zároveň koukáš do mobilu, asi už je něco špatně. Sociální sítě jsou velmi dobrej, ale zároveň velmi nebezpečnej nástroj. Člověk s tím musí umět pracovat a nenechat ty sítě pracovat s ním.
Wich: Mám rád sociální sítě, ale s mírou. Samozřejmě jsou potřeba k dnešnímu fungování nejen v hudebním životě, ale je dobrý si nastavit hranice, hlídat si soukromí a nenechat se tou bublinou úplně oblbnout.