Je to poměrně dramatické stanovisko a v tuto chvíli není jasné, kdy přesně mu Weeknd dostojí. Čeká ho totiž ještě turné a do kin se řítí také thriller, pojmenovaný stejně jako deska Hurry Up Tomorrow, ve kterém si kromě zpěváka zahrají Barry Keoghan nebo Jenna Ortega. Pokud by se ale Weeknd rozhodl hudební dráhu skutečně zaříznout, minimálně pod aktuálním pseudonymem, učinil by tak na svém vrcholu.
Ohlížení se do minulosti je koneckonců viditelné napříč celým albem. Drogy a sex ve Weekndově tvorbě vystřídala témata jako jsou smrt, umělecký odkaz nebo pokání. Z hudebního hlediska je pak Hurry Up Tomorrow průřez snad vším, čím se zpěvák nechal během své kariéry inspirovat, ať už jde o okouzlení osmdesátkovými synťáky, moderním i klasickým r’n’b, hip hopem nebo popem. Všech stylů a vlivů si posluchač užije do sytosti, protože deska s 22 skladbami je skoro hodinu a půl dlouhá.
I to vlastně naznačuje, že se chtěl Weeknd rozloučit se ctí, důstojně a dostatečně. Nakonec je ale délka největším kamenem úrazů. Přestože hudebník nevytahuje z rukávu nějaká nečekaná esa a předkládá v podstatě vše, co už od něj známe, dokáže opět bavit depresivní náladou, bombastickou produkcí i různorodými aranžemi. Jenže po polovině začne tempo poněkud uvadat a vyjde najevo, že skvělých hudebních nápadů není na albu tolik, aby ospravedlnily hodinu a dvacet minut stopáže.
Uzavřít kruh
V úvodu se Weeknd rozhodl pro podobný koncept jako v případě minulé desky Dawn FM – písně jsou úzce provázané, a to i vlivem různých meziher. Díky tomu má posluchač pocit, že mu album nedá vydechnout a sune ho velmi rychle vpřed. Jenže pak se začnou písničky vzájemně dost podobat a trvá, než se dynamika opět posbírá a deska naservíruje něco záživnějšího.
Weekndovi v jeho loučení a zajímavějším konceptu pomáhá i řada hostů. V úvodní Wake Me Up, která je tak trochu poctou Jacksonově Thrilleru, to jsou Justice, v Timeless je to Playboi Carti, v Reflections Laughing se docela neočekávaně sejdou Travis Scott s Florence + The Machine, nechybí ani Lana Del Rey v The Abyss. Pokaždé je to příjemné osvěžení, i tak se ale nelze zbavit pocitu, že to nejlepší už Weeknd vystřílel v minulosti. A i když se tu najdou solidní písničky, v porovnání s předchozími dvěma deskami je to pořád docela odvárek.
Hurry Up Tomorrow je v každém případě opulentní a všeobjímající. The Weeknd tu ukazuje svou všestrannost bez zbytečného exhibování, zároveň zůstává tou zmučenou i hedonistickou personou, kterou si jeho posluchači zamilovali. Že jde nejspíš o opravdu poslední jízdu, pak dokládá finální písní alba, která v závěru pozvolna přejde do úvodních tónů songu High For This, jímž startuje Weekndův debutový mixtape House of Balloons. Dramatické oblouky byly vždy tak trochu zpěvákovou alfou a omegou. A pokud se rozhodl takto explicitně uzavřít kruh, nezbývá než dodat, že to byla místy trochu divoká, ale zato velmi zábavná jízda.
Verdikt: 70%
The Weeknd dává sbohem opulentním albem, které je krystalickou esencí jeho persony. Žongluje tu prakticky se vším, co formovalo jeho předchozí desky, což je zábavná retrospektiva. Přesto je stopáž nahrávky dost natažená i na melodramatické loučení.