Koncert pro slušně zaplněný klub otevřeli Václavek, Ostřanský a Koudelka bez Jany Vébrové. Publikum rozehřáli několika skladbami, mezi nimiž nechyběly ikonické kusy jako Cassiniho dělení z alba Rosol nebo Barvy z desky IV. Šlo však jen o úvodní rozehřívačku, která přítomné naladila na charakteristický zvuk Dunaje — jejich osobitou hudební poetiku a šamanské aranžérské postupy. Hravá Koudelkova rytmika, jemné riffy a signifikantní linky Ostřanského kytary i proměnlivá role Václavkovy kytary a basy tvořily dynamický proud, který se chystal nabrat sílu.
Jakmile na pódium vstoupila Jana Vébrová, přinesla do už tak silného toku Dunaje nový živel — divoký, dravý a živelný. Propojení dvou výrazných uměleckých osobností, které už dříve ukázalo svou sílu, tu zafungovalo s novou intenzitou. Vébrová se bez zaváhání stala nedílnou součástí zvuku kapely — jak ve starších skladbách, tak zejména v novém repertoáru. Zaznělo všech osm písní z alba Mňau, které vznikly jako výsledek čtyřstranné spolupráce. Vébrová v nich dostala více prostoru než kdy dřív — a její nezaměnitelný vokální projev Dunaj obohatil o další spektrum emocí a výrazu. A naživo i o výrazný pohybový kontrast ke statičtějšímu projevu Václavka a Ostřanského.
V jednu chvíli se na pódiu objevila i Lenka Dusilová, aby si s kapelou a Vébrovou zazpívala, než album Mňau coby jeho pražská kmotra oficiálně pokřtila. Při samotném aktu se kapele přidala řada dalších hostů, kteří se na vzniku alba podíleli — v čele s producentem Petrem Ostrouchovem.
Dunaj koncertem potvrdil, že má posluchačům stále co nabídnout. Že neztratil nic ze své někdejší invence ani hravosti — naopak. Spojení s Janou Vébrovou posunulo jeho tvorbu o kus dál. Znělo to skvěle, fungovalo to skvěle. Atmosféra byla velkolepá a nemalý podíl na ní mělo i pozorné a vnímavé publikum. To si koncert viditelně užívalo — a při nejvíce elektronické a taneční skladbě Are You Human? se dokonce spontánně pustilo do hromadného tance.
Až u vás bude hrát Dunaj, mám pro vás vzkaz: Neváhejte. Běžte. Nebudete zklamáni.
