Koncert to byl skutečně hodně netypický a velmi uvolněný. Vstup byl na pozvánky, jak za starých undergroundových časů, jen se nikdo nemusel obávat, že ho cestou sbalí estébáci, že v průběhu koncertu policie vybílí celý sál, nebo že den po akci lehne dům, kde se vše odehrálo, ze „záhadných důvodů“ popelem – všechny tyhle věci byly v sedmdesátých letech v tomto prostředí bohužel standardem. Atmosféra pospolitosti ani tak nechyběla, skoro všichni se navzájem znali jménem. A tomu odpovídala i komunikace mezi hledištěm a pódiem.
„Je tu někde Petr Placák?“, ozvalo se třeba od mikrofonu. „Teď zrovna odešel, musíte počkat,“ zakřičel někdo z publika. „Už jsem tady, snad se můžu jít vychcat, ne?“ odvětil po chvilce se navrátivší vyvolávaný literát a kapela spustila píseň Nenávist vola k řeznickýmu psu s jeho textem. Anebo když zpívající zapochyboval o autorovi textu další z písní: „Ta druhá část je Mácha...a tu první...napsal...Wernisch?“ „Ne, to je Nápravník vole,“ ozvalo se z hlediště. „Ale ne, Wernisch,“ zaznělo z jiného kouta zaplněného sálu. Inu, byl to skutečně Ivan Wernisch a jeho Ruka.
Kapela, kterou čeká šestnáct koncertů, první příští čtvrtek v pražském Paláci Akropolis a poslední 29. června na severočeském hradě Houska, kde bylo první album The Plastic People ot the Universe nazvané Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned v roce 1974 nahráno (právě zde proto, že tamním kastelánem byl Svatopluk Karásek, který poskytl prostory mimo hledáček Státní bezpečnosti), vlastně nevystupuje pod svým původním jménem. Název The Plastic People ot the Universe má pro sebe copyrightovaný hudebník, který se turné neúčastní, a tak celá šňůra a vlastně tedy i kapela nese „maskovaný“ název PPU Egon Bondy Tour 2024.
Přestože je turné věnováno debutovému albu, vlastně z něj naživo zní jen několik málo písniček, repertoár je sestaven vlastně víceméně z celé „totalitní“ kariéry kapely, a koncert má zvuk nejbližší vrcholným albům Hovězí porážka a Půlnoční myš z osmdesátých let. Ostatně není divu, muzikantská sestava se nejvíc blíží právě té z vrcholného období. Hlavní pěvecké party zastává a na klávesy hraje Josef Janíček, jediný pamětník nahrávání debutu, za bicími sedí Jan Brabec, který působí, že si hraní se starými kolegy nejvíc užívá, na trombon v mnoha místech exceluje Vladimír Dědek, hodně podstatnou roli s violoncellem hraje Tomáš Schilla (smyčcové nástroje u Plastiků byly vždy stylotvorné) a pozici Milana Hlavsy u baskytary velmi profesionálně supluje Ivan Bierhanzel.
Koncert v Kaštanu měl možná poněkud pomalejší rozjezd, ale v jeho průběhu se kapela velmi dobře rozehrála a odvedla výborný výkon, kvitovaný zkušeným publikem s nadšením. Není pochyb o tom, že Plastici do skutečného zahájení turné ještě repertoár, ne kterém nechyběly ani velké hity kalibru Podivuhodného mandarina, Spofa Blues, Kanárka či Magických nocí, propracují a jejich turné bude velmi důstojnou připomínkou originální hudby, která dokázala přežít přes neuvěřitelnou nepřízeň dějinných okolností, a to nejen díky jasnému názoru svých původců, ale také jejich značné osobní statečnosti. Jež se ostatně toho večera týkala i většiny těch, kteří obsadili hlediště.
A jen tak na okraj, patřit mezi publikem k nejmladším, to se člověku v pětapadesáti letech rozhodně nestává každý den...
85 %
PPU Egon Bondy Tour 2024 - utajený koncert pro přátele
Praha, Kaštan, 25. března 2024
