Koncert byl rozdělený na dvě části. Zaznělo dvacet písní Karla Kryla, které si spravedlivě rozdělili Richard Müller s Davidem Kollerem. První části se zhostil Müller s kapelou v sestavě elektrická kytara, akustická kytara, kontrabas, bicí, dechy.
První část na mě působila dosti mdle. Aranžmá písní bylo jednotvárné a bez překvapení. Nutno ale vyzdvihnout saxofon Mateje Nováka, který jednotlivé písně vyloženě rozzářil a místy dostaly i lehce jazzový nádech, například tak vyzněla Karavana mraků.
Sotva koncert začal, trochu jsem se zalekla zvuku, především zpěvu. Seděla jsem na galerii, a tak jsem si říkala, že je dost možné, že v přízemí je zvuk perfektní. Nicméně druhá polovina koncertu zněla bezchybně až do posledních řad. Müllerovi ovšem nebylo pořádně rozumět a jeho zpěv se topil v ostatních nástrojích, což je škoda.
Krásně ale vyzněla Ukolébavka anebo Lásko!, která zazněla těsně před přestávkou. Pochodové bubny, které do rytmu podporovali tleskající diváci vytvořily společně s plným sálem velmi silný moment.
V podání Richarda Müllera měli diváci dále možnost slyšet například Bratříčku, zavírej vrátka, Veličenstvo Kat, Král a klaun nebo Sametové jaro.
Tak vás tu máme... Zase
Druhá část, které se ujal David Koller s kapelou, mě velmi překvapila. Kromě toho, že zvuk byl naprosto perfektní i na galerii, Koller byl krásně slyšet, byly písně mnohem více barvitější a živější. Každá byla postavena na jiném nástroji, některé vévodil především kytarový zvuk, jindy hrály prim hammondky nebo klavír. V tomhle případě jsem si uvědomila, jak se dá s Krylovými písněmi hrát po hudební stránce. Nové aranže písně výrazně změnily, zároveň ale zachovávaly jasnou výpověď a úctu k autorovi.
Během celého večera se na plátno za kapelou promítaly Krylovy fotografie. Při písni Bratři, kterou Kryl reagoval na okupaci Československa a jejíž text byl adresován přímo sovětským vojákům, bylo plátno využito k projekci záběrů z 21. srpna 1968. Píseň známá též pod názvem Tak vás tu máme zase sloužila jako paralela k dnešní válečné situaci na Ukrajině, v závěru videoprojekce se objevil Vladimír Putin s Alexandrem Lukašenkem a záběry z ostřelované Ukrajiny. Tak vás tu máme… zase…
Od Čadce k Dunaju, jež byla Krylovou reakcí na sílící spory mezi Čechy a Slováky, příhodně doplňovala legendární fotografie Václava Klause a Vladimíra Mečiara z jednání na zahradě vily Tugendhat, kde společně debatovali o budoucnosti Československa. Úsměvná píseň nabrala zajímavý obrat, když se o dva roky po svém vzniku stala skutečností.
Pro mě jako pro člověka, který se narodil až po roce 89 bylo důležité zasadit si Krylovy texty do kontextu, k čemuž přispěl pečlivě připravený program, jež uváděl roky jejich vydání a další doplňující informace. Člověk si tak více uvědomoval jejich kontext a tím i sílu.
V samotném závěru zazněla asi nejznámější Krylova píseň Anděl, kterou společně zazpívali oba zpěváci, ale nejen oni. Sborově totiž zpíval celý sál. Müller, Koller, diváci a kytara. Nic víc netřeba, perfektní tečka. Po několikaminutovém standing ovation se nakonec vrátil David Koller, aby zazpíval další Krylův hit Morituri te salutant.
Další standing ovation a prázdná stage s jednou z fotografií Karla Kryla. Závěr tak vyloženě patřil samotnému zpěvákovi a Rudolfinem se nesl Krylův hlas a jeho Děkuji.
Celý koncert byl výrazně vkusný, a přestože se mi osobně příliš nelíbilo Müllerovo podání Krylových písní, nemění to nic na tom, že celkové vyznění bylo velmi silné. Jeho texty jsou nám stále důležitou připomínkou minulého režimu, zároveň ale neztrácí na aktualitě.
Richard Müller, David Koller: Karel Kryl
Rudolfinum, Praha
12. listopad 2024
