Time is a flat circle. Motto dnes již kultovního seriálu True Detective, který se shodou okolností zrovna v těchto dnech vrací se svou čtvrtou řadou, znamená, že čas je plochý kruh. Není to jen nějaký výmysl, který má znít dostatečně temně a zároveň cool. Jakmile si v určitém období života začněte natvrdo připouštět, že to tak může být, můžete ho využít například jako nekonečnou šanci užívat si novou muziku, kterou přináší mladší generace. Víte, že najdete.
Tolik na úvod, proč někdo leze ve čtyřiceti pěti letech do vyprodaného Café V lese na kapelu, která táhne posluchače o minimálně deset až patnáct let mladší. Můj věk mě lehce diskvalifikoval, a tak jsem se o Island Mint dozvěděl až před půl rokem, kdy je můj chomutovský parťák Tomáš Trykar navrhnul jako kapelu na rozloučení s létem pod širým nebem v rámci "block party" u jedné chomutovské kavárny. Jelikož jsme zajišťovali komplet produkci, měl jsem to štěstí namočit se do hudby Island Mint velmi rychle a svým způsobem velmi intenzivně.
Parádní koncert, venkovní atmosféra této kapele sluší, všechno tehdy zaklaplo. Island Mint v té době zakončovali tour k EP All Studium No Punctum a bylo to prostě skvělé. Ještě předtím jsem si v rámci přípravy na akci nenechal ujít jejich krátký set ve Fuchs2 a i tam zněli výborně.
Island Mint díky vítězství v Czechingu získali možnost vyjet letos na festival Eurosonic v holandském Groningenu. Mimochodem kdysi dávno jsem měl to štěstí se tam podívat s kapelou, která na české scéně taky zanechala parádní „šrám“ – se Sunshine. Doufejme, že také Island Mint dokáží za hranicemi zaujmout. Právě set připravený pro Eurosonic otestovali v Café V lese a přihodili dvě věci navrch jako přídavek. Mělo to šmrnc. Island Mint na lokální scénu rozhodně přináší jedinečný zvuk a náladu i odkazy na písničkářství i psychedelii šedesátých a sedmdesátých let v současném pojetí. Skvělá rytmika, kytary, synťáky, vokály a melodie – to vše s mírou zabaleno v různých reverbech. A lidi se baví a tančí.
Island Mint rozhodně vyvezou na lednový Eurosonic něco na naše poměry unikátního. Nejen při poslechu jejich nahrávek, ale i na koncertě mě ovšem čím dál tím víc napadala otázka, za kterou by mi moje dvacetileté já nafackovalo: Nestálo by za to mít doma takovou kapelu zpívající v češtině? Čas je plochý kruh.