Před konáním koncertu Nikola Mucha na sociálních sítích zveřejnila videopozvánku, ve které figurovala ve společnosti morčete a zvala návštěvníky slovy „Já vím, že nemůžu nikoho nutit, aby přišel na koncert kapely, která ho v podstatě ani nemusí zajímat. Ale měli byste vědět, že pokud do Lucerny nepřijde alespoň 500 lidí, toto morče zažije hodně bolesti“. Nevím, kolik skutečně dorazilo lidí, ale klub byl slušně zaplněn. A jelikož morče přežilo, tak jich určitě bylo více než 500.
Jako hosta si skupina pozvala písničkáře označovaného jako kníže pornofolku, tedy Záviše. Ten do publika nasázel výběr ze své tvorby inspirované lidovými písněmi a městským folklorem, ve kterém předvedl svoji bohatou slovní zásobu v oblasti pojmenovávání mužských i ženských pohlavních orgánů a jejich vzájemné interakce. A publikum náležitě rozehřál a rozezpíval.
Po krátké pauze na pódium nastoupila Nikola a než se zbytek kapely připravil, pověsila přes rameno kytaru, postavila se před mikrofon, pronesla slova „Jsme na sračky“, hrábla do strun a začal nekončící příval pozitivní energie. Kapela sázela jednu pecku za druhou a tento příval přerušovaly v podstatě pouze občasné Nikoliny výzvy adresované Milanu Cimfemu, který byl kmotrem alba, aby už konečně dorazil na pódium a mohl proběhnout avizovaný křest. Když se nakonec podařilo album pokřtít, přehoupl se koncert do závěrečné části, ve které gradoval takovým způsobem, že by se za to nemuseli stydět žádní punkoví divočáci. Nikola běhala po pódiu, hrála v leže i při surfování nad hlavami nadšeného publika, kytary řinčely a úderná rytmika to držela ze spodu pohromadě (i když basa se mi zdála trochu utopená).
Přestože mám Nikoliny provokativní texty o obyčejných tématech bez servítků, ve kterých nebere ohledy a s nadhledem sobě vlastním kolem sebe řeže hlava nehlava, a ve kterých nemá k vulgaritám daleko, hodně rád, tak ještě raději mám tu muziku, která je doprovází. Hudba, ve které fúzují rozličné žánry je totiž neskutečně pestrá a zábavná. Navíc je podávána výbornými muzikanty a naživo má schopnost ustřelit hlavu. Byl to prostě vydařený večírek. Nevím, zda kapela opravdu byla na sračky (ale možná proto ty asi dva nepovedené začátky songů), nicméně to do nás nasázela zkušeně a bylo vidět, že se u toho královsky baví. A bavilo se i publikum.
Takto jsem koncet viděl já, nicméně mě zajímalo jak viděla výkon Nikoly Mucha s kapelou samotná Nikola. Napsala toto: „Kapela Mucha včera završila další etapu svého působení na alternativním výsluní. Těžko říct, co si pod termínem alternativní výsluní lze představit. Třeba příjemně zaplněný klub v centru Prahy, nebo schopnost ožrat se už před koncertem, zvládnout jej navzdory nepřízni zvukové, byť na zvukovce bylo vše nastaveno značka ideál. Do takovýchto zvukových schíz se Nikola dostává už jen výjimečně, nějaký čas používá in ear sluchátka a na zvuk si nestěžuje. Včera však jakási zvláštní až karmická souhra náhod a domácí meruňkovice zřejmě též vzaly za své. V těchto případech je pro ni hlavním pohonem vděk a radost z rozsvícených očiček a nic netušících oušek přítomných příchozích. Milan Cimfe připajdal na pódium až po třetí výzvě a jakožto stvořitel, spasitel a křtitel ujal se své role, drobným poťouchlým proslovem a obratným aktem křtu hnědou lihovinou zpestřil tuto neurvalou jízdu. Lidé se veselili, Nikoliny nohy létaly vzduchem, ožralá kapela hrála, morče, jehož mučením Nikola v upoutávce vyhrožovala, přežije bez újmy, Živák je na světě, jeho obal možná vítězí nad obsahem, ale radujme se, hallelujah, hlavně protože kapela načíná etapu další, tak se těšme, co z téhle party hipíků vypadne.“
A to prostě příště chcete zažít také.
Hodnocení: 79 %
Mucha, Předkapela: Záviš
Lucerna Music Bar, Praha, 8. říjen 2024
