Příběh Screaming Females se začal psát v roce 2005 v padesátitisícovém městě New Brunswick. Právě tam, v americkém státě New Jersey, dali kapelu dohromady zpěvačka a kytaristka Marissa Paternoster, basák Mike Abbate a bubeník Jarrett Dougherty. Paternoster a Abbate se znali už odmala a před Screaming Females spolu hráli v jiné kapele. Doughertyho poznali na vysoké škole, kde se sám nabídl, že by s nimi rád hrál v kapele.
Už od prvních koncertů bylo patrné, že Screaming Females nejsou jen dalším tuctovým triem v základním rockovém nástrojovém obsazení. Především kytarové schopnosti Marissy Paternoster dokázaly přítomné strhnout a z koncertu udělat fantastické hudební představení.
První dvě desky Baby Teeth (2006) a What If Someone Is Watching Their T.V.? (2007) si kapela vydala sama, všechny ostatní od třetího alba Power Move (2009) vyšly na známém labelu Don Giovanni. Díky své osobitosti a energii si kapela získávala stále více pozornosti, což se projevilo i v tom, jaká jména se Screaming Females spolupracovala. Pátou desku nazvanou Ugly (2012) tak například produkoval slavný Steve Albini, který se podílel i na živáku Live at the Hideout (2014).
Právě v tomto období byl hype kolem kapely asi největší. Jedním z důvodů bylo, že Marissu Paternoster časopis Rolling Stone označil za jednu z nejlepších kytaristek (bez ohledu na pohlaví) všech dob. Že nešlo o žádný prázdný kompliment, ale prostý popis reality, Paternoster předvedla v silném coveru písničky Patti Smith Because The Night společně s kapelou Garbage, kde si nejen vokálně skvěle sedly s Shirley Manson, ale kde také ukázala své kytarové schopnosti.
Zdálo se, že Screaming Females nic nebrání v rozletu. Potenciál, který indie rocková kapela měla, ale nikdy zcela nenaplnila. Když v Česku v listopadu 2010 hrála poprvé, bylo to v legendárním pražském klubu 007 na Strahově. Při svém druhém vystoupení, což byl mimochodem jubilejní 1300. koncert v historii kapely, se Screaming Females představili v březnu 2019 na stejném místě. Klub nebyl vyprodán a na samotné kapele bylo patrné určité zklamání a rezignace. Odehrála hodinu ze které bylo víc než jasné, že šlo o standard stagnující kapely, která měla pár let předtím našlápnuto, ale úplně to nevyšlo. Zblízka, opravdu na dosah ruky, jak je to v Sedmičce možné, přitom šlo sledovat, že schopnosti a talent jimiž Paternoster před lety rockovou scénu upoutala, nikam nezmizely.
I přes určitý ústup ze slávy Screaming Females dál koncertovali a letos v únoru se po pěti letech přihlásili s novou, už osmou studiovou deskou, nazvanou Desire Pathway. Ze strany hudební kritiky se jí dostalo dobrého hodnocení, které vyzdvihovalo odvahu a sofistikovanost indie rocku, jímž se kapela na desce prezentuje. Zdůrazňovala také zemitost kytarové hry Paternoster, které dokázal producent desky Matt Bayles najít ten správný zvuk.
Zda už v tu chvíli trojice Paternoster, Abbate a Dougherty věděla, že jde o jejich labutí píseň, není jasné. Nic tomu nenasvědčovalo. Ještě v průběhu roku 2023 se kapela o možnosti, že by dál nepokračovala, nikde nezmiňovala.
Kromě koncertů v Severní Americe si Screaming Females v červnu roku 2023 střihli krátké evropské turné, které se zastavilo v Německu, Nizozemsku, Belgii, Francii a Velké Británii. Poslední koncert (který měl pořadové číslo 1510) odehrála kapela 1. listopadu 2023 v Memphisu, aby o měsíc později ohlásila, že je její hudební mise u konce.
„Po 18 letech jsme se rozhodli, že Screaming Females končí. Za tu dobu se kolem nás hodně změnilo, ale v jádru jsme fungovali skoro stejně. Financovali jsme a dělali nahrávky, které jsme chtěli udělat. Tvořili jsme vlastní muziku,“ konstatuje kapela ve svém prohlášení k rozpadu s tím, že se celou dobu snažila vytvářet komunitu a oslavovat ji.
Za těch osmnáct let, co byli Screaming Females na scéně, se hudební ekosystém dost výrazně změnil. Místo nejrůznějších typů nosičů převzalo dominantní roli streamování a DIY scéna, jíž je trio zcela zásadním reprezentantem, musí ve stále větší míře čelit korporatizaci hudebního průmyslu. Screamíng Females se to asi úplně nepovedlo, a i proto končí.
„Máme nějaké zbytky merche, které bychom rádi dostali z Mikeova sklepa,“ uzavírá kapela své prohlášení o svém konci a skalním fanouškům tak možná dává návod, jak si letošní Vánoce udělat o něco příjemnější.