Tak tu máme krátce po Linkin Park další vzkříšenou legendu, kde zesnulého frontmana nahradila zpěvačka. Vlastně zpěvačky, protože čtvrthodinový reunion Nirvany byl zároveň jakýmsi showcasem extraligy amerických rockerek.
Na první pohled to působí zvláštně, vzít místo Cobaina zpěvačku. Vždyť ten jeho nasupený lehce nachraptělý hlas byl pro Nirvanu esenciální. Ale Joan Jett, St. Vincent a Kim Gordon jsou takové hvězdy, že i ten největší remcal by měl zvědavě pozvednout obočí a minimálně dát šanci poslechu, jak si coby Cobainův záskok dámy poradily. Poradily si skvěle, i když je ze záznamu znát, že je trochu zlobila technika. A Violet Grohl možná není taková hvězda, ale s těžkou rolí na závěr si poradila statečně.
Co si však budeme povídat, to hlavní se nedělo za mikrofonem, ale na zbytku pódia. Který fanoušek Nirvany by nezjihl, kdyby viděl nakráčet na stage trojici Grohl, Novoselic a Smear? Navíc když tahle parta set odpálí s Breed, pořád to nahání husí kůži. Dnes možná víc než kdy jindy. Nevím, jak ostatní, ale já navíc oceňuji, že se vykašlali na fláky typu Smells Like Teen Spirit, Come As You Are nebo Lithium a raději sáhli po překvapivějším setlistu. Jako kdyby říkali: když už jsme se potkali, pojďme si to udělat hezký.
A hezké to skutečně bylo. S návraty kapel, o kterých můžeme bez rozporů mluvit jako o kultovních, to bývá těžké. Když už k nim má dojít, jak to provést, aby to bylo důstojné a zajímavé? Jak dokázat, že je to setkání pro radost či dobrou věc, a ne kvůli vlastním peněženkám? Inu, Nirvana ukázala, že to jde. Na Fire Aid předvedla set, který byl zajímavý, absolutně nečekaný a výjimečný tak, že se o něm může mluvit ještě za pár let. Pokud to sami pánové nenaředí tím, že s něčím podobným vyrazí na turné. To už by se značná část kouzla vytratila.