Samozřejmě, že je to pravda, všichni tři zakládající členové Steve Bronski, zpěvák Jimmy Somerville i druhý klávesák Larry Steinbachek se k homosexualitě otevřeně hlásili a zapojovali se do aktivit na podporu LGBT komunity, což v konzervativní Británii první poloviny osmdesátých let opravdu nebyla sranda, ale přínos Bronski Beat spočíval ještě v jedné věci. Tehdejší synthpop samozřejmě obsahoval výrazný gay element, ale šlo o okázalou, provokativní image. Hity Frankie Goes to Hollywood nebo Dead or Alive parkety gay klubů rychle přijaly za své a dávaly světu svou otevřeností najevo oslavu života, krásy, možná jinakosti, ale určitě ochoty bavit se, co to jde.
A právě to Bronski Beat tak odlišuje od tehdejší hudební produkce hlásící se k LGBT tematice. Kapelu vůbec nezajímala okázalost, barvy a cirkus. Šli na to z opačné strany, snažili se upozornit na traumata spojená s coming outem nebo homosexualitou v konzervativním prostředí thatcherovské Británie. Zatímco se Frankie Goes to Hollywood promenádovali před kamerou v kostýmech z kožených řemínků, Bronski Beat hráli pro introverty, kteří bloudí předměstím zachumlaní do džínových bund a nemají, komu by se svěřili se svým trápením.
„Často nás řadí do jedné škatulky s Frankie Goes to Hollywood, protože jsme prostě další popová skupina,“ řekl v roce 1985 Jimmy Somerville v rozhovoru pro časopis Spin. „Ale my nejsme další popová skupina. Každý máme své důvody, proč děláme to, co děláme. Mé důvody jsou v současnosti čistě politické. Larry chce být producent a Steve má prostě rád muziku. Všechno okolo Frankie Goes to Hollywood je jen marketing a publicita. Oni nikdy neudělali cokoliv, co by bylo progresivní, vždycky jenom provokovali. Dneska jsou už tak krotcí, že by mohli být druzí Wham!“
Právě ta strojenost a umělost tehdejších gay interpretů Bronski Beat vytáčela, připadalo jim to nedůstojné a neadekvátní situaci, ve které se komunita a veřejné mínění nacházely. Když vyšla debutová deska The Age of Consent, způsobila v Británii senzaci. Pevně se držela toho, co Bronski Beat chtěli: jde o aktivistickou desku, která bez líbivosti upozorňuje na starosti a problémy homosexuální komunity. Už samotný název je protestem sám o sobě, protože naráží na fakt, že zatímco ve většině evropských zemí už byl tou dobou povolen homosexuální styk od šestnácti let, v Británii byl povolený až od jedenadvaceti. To vyniklo dvojnásob při rozevření vinylu, kde Bronski Beat vypsali seznam zemí s věkovou legalitou pro homosexuální vztahy a Británie při tom pohledu vypadala jako krajina zpátečníků.
Singl Smalltown Boy se stal nakonec největším hitem kapely. V textu Jimi Somerville působivě reflektuje komplikace, které mladému gayovi přinášelo homofobní prostředí konzervativní rodiny i maloměsta, což bylo v polovině 80. let pro řadu lidí tak naléhavé téma, že je díky tomu Smalltown Boy dodnes považována za jednu z nejzásadnějších skladeb v historii průniku gay osvěty do popmusic. Ale bylo by škoda kvůli ní nevzpomenout na další skladby z desky, například Why? o homofobních předsudcích či It Ain’t Necessarily So, ve které se Bronski Beat snaží posluchačům vysvětlit, že když je něco v Bibli, ještě to neznamená, že to tak funguje i v životě.
Krátce po vydání senzačního debutu Jimmy Somerville bohužel odešel a Bronski Beat v něm ztratili nejen skvělého textaře, ale hlavně autentického zpěváka. Sice se stále snažili o aktivismus, ale nový zpěvák John Foster už byl větší manekýn s přímočařejším, nepoetickým projevem. S druhou deskou Truthdare Doubledare na úspěšný debut Bronski Beat nedokázali úplně navázat, přesto na ní najdeme klenot Hit That Perfect Beat. Ten svým zvukem o několik let předběhl dobu – tahle ráznější elektronika taneční parkety poznala až s nástupem rave. Není vůbec divu, že singl patří mezi nejsamplovanější nahrávky kapely a naopak, Bronski Beat odezva navedla na cestu, která vyústila v 90. letech ve skládání čistého techna.
Tou dobou už ale nebyl v kapele ani John Foster a Steve Bronski s Larry Steinbachekem preferovali hostující zpěváky a zpěvačky. V polovině minulé dekády se Bronski Beat pokusili o comeback, ale bez Somervilla skončil na půl cesty. A protože Steinbachek v roce 2016 zemřel a nyní, 9. prosince, jej do hudebního nebe následoval i Steve Bronski, příběh této zásadní osmdesátkové kapely se tak definitivně uzavřel.
Na závěr citujme ještě Tweet Jimmy Somervilla: „Se smutkem jsem se doslechl, že Steve Bronski zemřel. Byl talentovaný a velmi melodický chlap. Pracovat sním na písničkách a hlavně na té, která nám třem změnila život a řadu dalších tak oslovila, bylo zábavné a vzrušující období. Díky za tu melodii, Steve.“