První koncert letošního Glastonbury začal upřímným smíchem Michaela Eavise – nejslavnějšího farmáře světa (minimálně toho hudebního). Osmaosmdesátiletého zakladatele festivalu Glastonbury dovezli na pódium Park stage na invalidním vozíku. A přivítal ho mohutný aplaus publika, které se zde shromáždilo v úctyhodném počtu, přestože informace o vystoupení probleskla festivalovou aplikací jen pár desítek minut předem.
Michael Eavis zpívá "svému" Glastonbury. Foto: Honza Vedral
Eavisovi smích stačil. Bez většího povídání začal zpívat country baladu o rodném Summersetu. Hlasem upomínajícím barvou pozdního Johnnyho Cashe jakoby vyprávěl svůj vlastní životní příběh kluka, který v roce 1970, den po smrti Jimiho Hendrixe, pozval na farmu The Kinks, nebo Iana Andersona a pár dalších hudebních přátel a tím dal základ dnešnímu „festivalovému monstru“. „Pamatuju, když mi bylo sedmnáct let. A bylo to dobrý,“ rozjímal Eavis v doprovodu kapely, který měla možná daleko do profesionálního zvuku, ale o to blíž k tomu srdečnému. Publikum poslouchalo a aplaudovalo, při sóle na harmoniku i při každém dalším střípku, který působil jako „ze života“.
Carhenge za dne. Foto: Marek Reinoha
Vrcholem půl hodiny trvajícího představení byla My Way. Klasika, v níž Frank Sinatra účtoval ze životem, zněla z Eavisových úst na tomto místě a pro publikum, které se pod pódiem sešlo, až magicky. Snad každého muselo zamrazit, zda to není svým způsobem loučení poslední. Sir Michael Eavis, který byl letos na hradě ve Windsoru uveden do rytířského stavu, hned na začátku své publikum dojal.
Carhenge za tmy. Foto: Honza Vedral
V Eavisově práci na nejslavnějším kulturním setkání Británie pokračuje již několik let jeho dcera Emily. Ta k programu přistupuje jinak. Glastonbury už dávno není „hipíckým“ festivalem „popu, folku a blues“ jen pro vlasáče, ale vyrostl do přehlídky všeho umění, která ohromuje už svou velikostí, ale i záběrem od nejryzejšího mainstreamu po svobodný, antisystémový underground. A tak zatímco areálem před začátkem oficiálního programu zní hodně reggae, taneční, ale také současné africké hudby, ve stanu Billyho Bragga i jinde se vedou vášnivé politické debaty umocněné blížícími se britskými volbami, největšími hvězdami jsou letos britská diskotéková princezna Dua Lipa, v Glastonbury takřka domácí Coldplay a americká zpěvačka SZA. Nedělní odpolední čas, který je vždy vyhrazen pro hudební legendu, obsadí ikona country Shania Twain.
Foto: Marek Reinoha
Po dvou dnech „nasucho“ lze přímo z areálu konstatovat, že piltonské publikum je jako vždy dobře naladěné na to, že tady se může stát všechno. Třeba hned v pátek v šest na hlavním pódiu nová performance slavné srbské umělkyně Mariny Abramović, která před koncertem PJ Harvey naordinuje celému festivalu „sedm minut ticha“. Nebo postapokalyptické reje muzikantů na podivných alegorických vozech v loni zřízené „čtvrti“ Carhenge, která v dystopických kulisách Stonehenge postaveného z vraků aut oslavuje vliv imigrantů nejen na britskou kulturu.
V reji jménem Glastonbury je přitom důležité jediné – hlavně si to všechno užít a naplno prožít.
Ohňostroj nad festivalem. Foto: Marek Reinoha