Očekávanou noc plnou potemnělé kytarové muziky odstartovala britská posthardcorová parta Svalbard, na které bylo znát obrovské nadšení a pokora z velké tour. Do svého kratičkého prostoru dala kapela maximum, přičemž se na pódiu aktivně pohybovala a působila dojmem vyzrálé skupiny se sebevědomým projevem. Ten bohužel srážel mizerný zvuk v klubu a téměř nerozeznatelné kytary, na kterých přitom celá muzika kapely stojí. Do publika se v podstatě neustále valila hutná zvuková koule a extrémně přebasovaný kopák, jenž málem zboural první řadu fanoušků. Nepochybuji, že nebýt těchto technických potíží Svalbard by zanechali slušný dojem.
Ten bohužel nevyvolalo ani bouřlivé trio oblíbených Russian Circles, kteří mají ve světě postrocku a postmetalu tak velké jméno, že by tento večírek mohli klidně vést v roli headlinera. Naštěstí tomu tak nebylo… První půlka koncertu se opět nesla ve znamení otřesného nazvučení, které doslova trhalo uši. Zejména baskytarista a zároveň druhý kytarista Brian Cook měl tak nečitelný sound, že kdyby nestál na pódiu, bylo by to úplně jedno. Také bylo fuk, zda zrovna obstarával čtyři nebo šest strun, nerozpoznal jsem v tom zvukovém pytli jediný jeho tón. Podotýkám, že jsem celý večírek stál v blízkosti zvukaře.
I když se druhá půlka koncertu po zvukové stránce výrazně zlepšila a Brian konečně trochu vylezl, nemohl jsem se zbavit dojmu, že si to Russian Circles do Prahy přijeli jenom odehrát. Plynulost koncertu nabourávaly dlouhatánské pauzy mezi písničkami, což při jejich setu o sedmi písničkách bylo fakt úmorné. Jestli tento koncert něčím bavil, byla to zajímavá vizuální show, kterou beztak shazoval slabý nonverbální projev jednotlivých členů. Od takové legendy jsem očekával opravdu mnohem víc.
Poněkud vlažný večírek tak měla konečně rozehřát banda Cult of Luna, na kterou byli fanoušci velmi natěšení. A světe div se, zvuk v Roxy se rázem o parník zlepšil. Sice byly tentokrát místy hůře slyšet klávesové syntenzátory, ale na celkovém dojmu energického sextetu to nebylo tolik znát. Cult of Luna nastoupili ve velkém stylu písničkou Cold Burn z jejich poslední desky The Long Road North a spustili očekávanou mrazivou show s pěkným světelným doprovodem a výrazným bicím duetem, na který jsem se moc těšil.
Oba bubeníci byli parádně sehraní a s velkou vervou tlačili celý tenhle temný metalový vlak. Ten byl po celou dobu koncertu zahalen v lehkém dýmu, což takové muzice dodávalo na patřičné atmosféře. Na pódiu tak člověk viděl siluety šesti muzikantů, kteří si koncert naplno užívali společně s fanoušky. Od prvních tónů byla znát lepší atmosféra v klubu a nebojím se říci, že Švédi celý večírek zachránili. Pomohl k tomu i zajímavý set songů z právě poslední desky, na které skupina posunula svůj postmetal na zcela jinou úroveň. Písničky, jako The Silver Arc, Beyond I nebo zakončující Blood Upon Stone, skvěle na pražské publikum zafungovaly a sklidily bouřlivý potlesk. Určitě není náhoda, že se placka The Long Road North dostala do seznamu padesáti nejlepších desek roku 2022 prestižního metalového časáku Metal Hammer. Její živý přednes stál opravdu za to.
Z koncertu jsem přesto odcházel trochu zklamán. Na jedné straně solidní výkon Cult of Luna velmi bavil a kapela podle mě dostála pověsti jedné z nejlepších postmetalových kapel současnosti. Na druhé straně jsem rozčarovaný z projevu Russian Circles, kteří mě opravdu nepřesvědčili o svém postavení legendární postmetalové skupiny. Nutno ale podotknout, že to není poprvé, co jsem v Roxy zažil obdobně špatný zvuk. Snad si příště podobné kapely s takto atmosférickou a intenzivní muzikou vychutnáme plnohodnotněji.