Nástup Guns N‘ Roses coby hlavní hvězdy večera byl přitom fenomenální. Axl Rose se ukázal ve vysportované formě, běhal po pódiu jako kamzík v říji, kapela hrála s nasazením a fantasticky. Ale přesto se jí nepovedlo zopakovat takové překvapení a pozdvižení, jaké na stejném pódiu před pár lety předvedla Metallica. Na vině byla zejména délka setu, každý není Paul McCartney, aby utáhnul dvě a půl hodiny na festivalu. A Guns N‘ Roses na to – ve vší úctě – zkrátka nemají dost hitů, taky svůj set natahovali coververzemi, které měly leckdy větší ohlas. Dylanovo Knockin' on Heaven's Door bylo jednou z nejlepších písní setu, kterému i přes velké nasazení a překvapivou pokoru kapely chyběl tah.
Guns N' Roses, Foto: Dany Stejskal
Docela vtipné bylo vzhledem k místě konání zařazení Down on the Farm z repertoáru britských pankáčů UK Subs, sympatické, že se Axl Rose obléknul do ukrajinské vlajky. Ale nijak to nezakrylo ten největší problém současných Guns N‘ Roses. Zatímco tělesně je Axl Rose fit, chodí včas na pódium, hlasově už spoustu písní nezvládá. A chvílí, kdy mu přestal sloužit vokál a nechal si vypomáhat od nenápadné klávesačky s mikrofonem vzadu, bylo příliš. Koncert tak k závěrečnému Paradise City spíše doklopýtal. A když na pódium jako host vylezl opět Dave Grohl, už to ani žádné velké emoce nevzbudilo.
Frontman Foo Fighters si ten den střihnul i bubenické vystoupení na „tajném“ koncertu The Pretenders na Park Stage, ke kterým se ještě připojil Johnny Marr. Jeho nejlepším okamžikem byl podle očekávání hit I Stand By You. Jinak Pretenders potvrdili hlavně to, že jsou kapelou, která baví spíš samotné muzikanty, než že by dovedla strhnout publikum k velkým emocím. Oběma koncertům pak podle zpráv ze zákulisí přihlížel i Paul McCartney. Ten ale na pódium nevkročil ani při The Pretenders, ani když Guns N‘ Roses hráli jeho píseň Live and Let Die. Možná nechce být za Dave Grohla, a tak čeká na Eltona...
The Pretenders s Johny Marrem a Dave Grohlem, foto: Profimedia
Na Axla Rose, jak ho fanoušci znají, si překvapivě zahrála Lana Del Rey, která publikum pod Other Stage nechala půl hodiny čekat. Na pódium nakonec přišla v dlouhých šatech, které ji skoro přes celé pódium drželo šest tanečnic, scénicky pojaté vystoupení začala zpěvem Young and Beautiful u zrcadla, během kterého jí asistentka česala vlasy. Pořadatelé ji za teatrálnost odměnili tím, že dodrželi časovou uzávěrku a v půlce hitu Video Games jí vypnuli mikrofon. Přestože klečela na kolenou, aby jí dovolili koncert dokončit, odcházela Lana Del Rey rozpačitě jen za a capella zpěvu fanoušků. Že se má začínat včas už si teď nejspíš bude pamatovat.
Lana Del Rey (foto: Profimedia)
Blízko prožití svého velkého momentu byl na Glastonbury Lewis Capaldi. Až na horu zaplněný kopec před Pyramid Stage (bylo tu víc lidí než na Guns N‘ Roses) skotského zpěváka dojemně podporoval, i protože Capaldi kvůli Glastonbury z psychických důvodů zrušil značnou část předchozího turné. Jeho potíže s Touretovým syndromem, který mu v návalu emocí nedovoluje zpívat, se bohužel při tak velkém a vřele přijatém koncertě projevily. Přes všechnu snahu s indispozicí bojovat v podstatě větší část písní muselo dozpívat publikum. Bylo to emotivní, ale předvedl asi tak poloviční výkon, než jaký jsme viděli třeba v pražské O2 aréně.
Ukázalo se, že Capaldiho zdravotní problémy jsou nejspíš hlubší a nad jeho další koncertní činností tak visí otazník. Jedním z úžasných momentů jeho koncertu byl průlet The Red Arrows – devítičlenné akrobatické jednotky RAF – přímo nad pódiem. A tím nejvtipnějším, když si vystřelil z publika a jako hosta uvedl Eda Sheerana… jehož hlas se následně rozehrál z předtáčky.
Red Arrows, foto: Dany Stejskal
I když na zmíněných koncertech se ledacos nepovedlo, žádný z nich nebyl takovým fiaskem jako vystoupení punkové „superkapely“ Generation Sex složené z muzikantů z punkových legend Generation X a Sex Pistols. Když se na pódiu sejdou Billy Idol, Tony James, Steve Jones a Paul Cook, vznikne kupodivu jen těžkopádný a nablbý revival, který žije pouze z nostalgie. Největší problém byl opět ve zpěvu. Když Steve Jones před hitem Dancing With Myself naštvaně rozkopal své kytarové krabičky, bylo to hodně divné. Když Billy Idol svou nejslavnější píseň nebyl schopen zazpívat ve sloce ani v refrénu, bylo to hůř než rozpačité. Pankáči by neměli být opatrní.
Billy Idol, foto: Nina B.
I když se „hajlajty“ nepovedly, neznamená to, že by to na Glastonbury nebyl dobrý den. Ve velkém stylu ho na Pyramid stage zahájil Rick Astley jední ze svých velkých hitů Together Forever. Svojí energií a nadhledem dokazoval, že není jen zašlým hitmakerem osmdesátých let. Zpíval jako o život, publikum tančilo, kapela hrála fenomenálně. A když sednul za bicí a odbubnoval Highway to Hell, nešlo ho nemilovat. O ovacích při Never Gonna Give You Up nemluvě. Svoje přirozené frajerství Rick Astley projevil ten den ještě jednou – když ve stanu Woodsies společně s kapelou Blossoms zahrál tajný set, během kterého zněly pouze hity britských indie hrdinů The Smith. Do stanu se nedalo dostat, ale i venku se společně zpíval This Charming Man nebo Bigmouth Strikes Again. To bylo skutečně pozoruhodné.
Rick Astley, foto: Nina B
Na Other Stage se za velkých ovací a s velkou energií předvedl Tom Grennan. Ukázal nejen obnaženou hruď, ale hlavně, co skrývá v ní: krásnou barvu svého hlasu míchal s bezvadnými backvokály. Ale tím hlavním byly skvěle napsané písně, které prokládal řadou vtipně uchopených coververzí. Do varu dostal publikum už hitem How Does It Feel. A při závěrečné Little Bit of Love se z obrazovek rozzářila srdce.
Sudan Archives, foto Nina B.
Dostat publikum do varu ve třiceti stupních na slunci byl překvapivě problém i pro řadu matadorů. Spíše vlažnou odezvu měl jinak profesně dobře odvedený koncert Manic Street Preachers, kterým nepomohly ani notoricky známé melodie a hity. I excentrická zpěvačka a houslistka Sudan Archives měla problém na pódiu West Holts publikum „rozhicovat“, i když její hudba k tomu vyloženě svádí.
A pod pódiem na sólový koncert slavného producenta Toma Forda ve výhni Park Stage posedávaly jen desítky lidí (přitom to bylo super zajímavě divné!). Nejlépe tak druhý den letošního Glastonbury vystihli jamajští fuzéři Third World svým reggae hitem ze 70. let, který nese název 96° in the Shade – devadesát šest stupňů ve stínu, to totiž bylo „real hot“ i na legendární Glastonbury.
Foto: Nina B.