Vezmu-li to hezky od začátku, prvním vystupujícím byla hardcorová sebranka Xile z Nového Zélandu, která bez jakéhokoli náznaku nervozity odstartovala svůj kraťoučký půlhodinový set. Zvuk se mi zdál od začátku poměrně dobře nastavený a čtyřčlenné bandě tak nic nestálo v cestě se ukázat v co možná nejlepším možném světle.
Drtivá většina písniček však zněla i díky soundu dost podobně a frontman si téměř po každé písničce dával minutový monolog o tom, jak je kapela vděčná za účast na tour a zejména první koncert v České republice. To bylo sice na jednu stranu milé, ale kapela díky tomu ztrácela na tempu a její vystoupení tak příliš neodsýpalo.
To následující ten56. se s tím naštěstí vůbec nemazali a všechno přehráli bez pauzy. Už jejich poslední pražské vystoupení ve smíchovském MeetFactory stálo za to a tento koncert v komornějším Rock Café jim též dobře sedl. Za normálních okolností francouzský kvintet však vystoupil bez baskytaristy a hutné spodní linky proto kapela pouštěla nasamplované do pozadí jejich řízného hardcoru. Na určité naturálnosti jejich brutální muziky to sice ubralo, show však byla naprosto bezchybná a hodná těch největších kapel žánru. Zejména hluboký démonický scream po krk potetovaného zpěváka Aarona Mattse táhl tuhle ambiciózní posádku celým setem, který měl o parník lepší zvuk než předchozí kapela. Že ten56. nezklamali, bylo vidět na samotném kotli fanoušků, který ten večer poprvé pořádně oživl.
Do druhé půlky večírku pak naskočili King 810, letitá stálice americké metalcorové scény, jež v sobě mísí prvky houpavého nu metalu i potemnělého blacku. Z jejich vystoupení jsem měl tak trochu rozpačité pocity. Čtveřice sice zahrála parádní koncert se zajímavou vizuální stránkou a výborným zvukem, nicméně po dvou hardcorových řezačkách mi tenhle ponuřejší a ve výsledku i trochu leklejší styl nezapadl do konceptu celého večírku. Myslím, že kdyby kapela celou akci otevírala, tempo a dynamika celého večírku by měla vzestupnou tendenci a více udržela fanoušky v pozornosti. Valná část z nich si však vystoupení těchto amerických matadorů i tak parádně užívala.
S odbitím desáté hodiny pak úzkou uličkou vytvořenou samotným davem vystoupali na pódium Alpha Wolf a strhla se mela. Od prvních úderů do extrémně vyostřených kytar se atmosféra v klubu značně pozvedla, každý zde byl na Australany velmi natěšený. Alpha Wolf jsou kapelou, která umí skvěle využít toho, co metalcoroví fandové milují. I pražskému publiku dodali svou pověstnou nekompromisní show plnou brutálních breakdownů, na které padal jeden moshpit za druhým. Jedinou kaňkou na podařeném setu byl jen samotný sál, který se zdaleka nenaplnil. Kdo se nezúčastnil, ale o hodně přišel.
Partička z Melbourne zahrála dohromady třináct písní, drtivou většinu z jejich poslední dlouhohrající desky A Quiet Place to Die. Nechyběly však ani songy 60cm of Steel a Hotel Underground z loňského EP The Lost & The Longing, které kapela vydala v kooperaci s velšskou rockovou partou Holding Absence. Právě tyhle energické tracky Alpha Wolf zařadili hned na začátek setlistu a skvěle na publikum zafungovaly. Potěšila i skladba Bleed 4 You, která je jednou z jejich nejemotivnějších písní a pěkně zde frontman Lochie Keogh mění barvu svého screamu.
Dynamicky svižný a pestrý set kapela v závěru dramaticky zakončila přídavky Don't Ask a především Akudama. Právě závěrečná skladba večera je možná největší hit kapely a z přihlížejících bylo cítit, jak moc se na tuhle bombu těší. Pak už jsem si jen užíval, jak celé Rock Café jednotně řve „A-KU-DA-MA-HU“, a energie sálu dosáhla svého maxima.
Oproti nedávnému koncertu v MeetFactory, kde Alpha Wolf předskakovali australským souputníkům Polaris, mi přišlo, že se kvintet ještě více vytáhl. Na to, že se jednalo o jejich první evropskou headline show si s publikem poradili znamenitě a nikoho nenechali na pochybách, že krůček po krůčku stoupají mezi neužší elitu žánru. Kapacitně komornější Rock Café nabídlo vskutku autentickou metalcorovou podívanou s energií a nasazením kapel, jež každý fanda tohoto žánru vyžaduje. Ačkoli jsem Alpha Wolf viděl během půlroku už dvakrát, doufám, že na další koncert nebudu dlouho čekat. Jejich vystoupení zkrátka nemá chybu a patří k tomu nejlepšímu, co na světové corové scéně můžete slyšet a koneckonců i vidět.