Tvorbu i chování Hard Rica provází kontroverze od začátku. Svou image staví na estetice gangstera. Na pódiu i sociálních sítích působí jako ztělesnění rapového antihrdiny z ostravských ulic, co nejde pro fet ani facku daleko. Ve svých písních explicitně oslavuje život na hraně zákona. Nedávno napadnul na koncertě vlastního fanouška, protože se na něj špatně díval, dostal kopačku do hlavy. Měl veřejnou hádku o hotelové pokoje a vodku v šatně a honorář s pořadateli Majálesu.
Když nyní došlo na střet s realitou a Hard Ricovy činy řeší policie, vydali jeho manažeři emotivní prohlášení. „Ricovi je teprve 22 let. V dětství přišel o otce a matku zavřeli. Každý den čelí na sociálních sítích výhrůžkám, rasistickým urážkám a dalším formám nenávisti. Denodenně. Za co? Za svůj umělecký projev? Za svůj původ?“ píší v něm a vyjadřují nesouhlas se systémovými opatřeními, která jsou vůči Ricovi uplatňována. Zároveň s tím vybízejí fanoušky k nákupu triček.i
Zní to celé trochu paradoxně. To, že je Hard Rico ve vazbě, se totiž zdá být docela přesným naplněním jeho „uměleckého projevu“. Už název jeho průlomového EP zněl Kriminál Mood. A ve skladbě Brick to Brick přirovnává rodnou Ostravu ke zločinecké metropoli Gotham City z Batmana. „Prodávat gramy, hrát automaty, furt dělat lóve…“ rapuje v singlu Furt, ve kterém mu mobil nepřestává drnčet poptávkami feťáků. A sám o sobě tu říká: „Furt hulím skéro... oči jak Japonec“. Krom drog tedy jemu samotnému nejsou cizí any oni zmíněné rasistické (nebo spíš stereotypizující) narážky.
Už v titulní skladbě říká to, čím jeho managment omlouvá trestnou činnost: „Vzal si mi mámu, tátu, ale ještě tu jsem já,“ rapuje Hard Rico a naznačuje, že prostředí zločinu formovalo jeho osud. Kriminál mu údajně vzal rodinu, a tak mu zbyla jen jeho vlastní vůle přežít. Nedá se říct, že by se z toho – minimálně ve svých textech – jakkoliv poučil. „Furt střídáme kasina Admiral, pervitin vaříme, Hotel Imperial… miluju kriminál,“ říká v již zmíněné skladbě Furt. Těžko si představit explicitnější glorifikaci zločinu: „More, jsme kriminální psi, ty problémy máme rádi“.
Násilí jako by bylo pro něj téměř samozřejmostí. V jeho textech často zaznívají výhrůžky a agresivní punchlines mířené na imaginární soky nebo zrádce. „Takovým jako ty neprodám ani gram, takové jako ty do sklepa zamykám,“ zní v souvislosti s aktuálním obviněním snad až příliš ilustrativně. Rico otevřeně rapuje o únosu či uvěznění nepohodlného člověka jako o běžné praktice. Ve skladbě Narcos, inspirované narkomafiánskou tematikou, zase říká: „Narkotrafikante, Esco, nemluv se mnou nebo tě můžu plesknout.“
Drsné texty nejsou na české rapové scéně nic nového. První, kdo s nimi uspěl, byli už víc než před dvaceti lety Supercrooo. Velké, medializované kontroverze vzbudil Řezník. To všechno ale byli rappeři, kteří sami říkali, že jejich texty jsou komiks, nadsázka či zrcadlo společnosti. Úspěch Hard Rica na sítích může být i v tom, že v jeho textech mnoho nadhledu není. Drogy tu nejsou démonizované, spíš slouží jako rutinní součást dne. Hulí se tráva, vaří se perník, kšeftuje se s koksem. Hard Rico až příliš důrazně dodržuje svatou trojici gangsta rapu – hazard, drogy, násilí. To všechno na chytlavých EDM základech a vlezlých melodiích.
Kde se vlastně Hard Rico na rapové mapě nachází? Stylově má rozhodně blíž k americkému gangsta rapu a modernímu trapu než k „evropské škole“ uvědomělého hip hopu. Jeho hudba navazuje na tradici gangsterských vypravěčů z 90. let (jako byli N.W.A, 2Pac či později 50 Cent), ale zvukově a stylově patří spíš do současného trapového trendu. Dunivé 808, basy, temné melodie a chytlavé refrény – to všechno slyšíme i u Hard Rica podobně jako u jeho amerických vzorů. Textově přebírá archetyp „street hustlera“ známý z americké scény: mladík z ghetta, který se protlouká prodejem drog, obklopuje se gangem, nebojí se použít zbraň a zároveň touží po bohatství a respektu. Není to žádný hlubokomyslný poetický rapper typu Kendricka Lamara.
Z domácí scény má blízko k ostravským kolegům, zejména k Sergei Barracudovi, s nímž krátce spolupracoval. Právě Barracuda ho výrazně podpořil na začátku kariéry a společně vydali několik tracků. Ostrava má svou drsnou pověst průmyslového regionu a specifický slang – a Rico toho využívá po jeho vzoru. Oba nejvíce prosluli skladbami o tom, že prodávají drogy. Není v tom třeba hledat žádnou nadsázku nebo kritiku společnosti. Glorifikací hnusu ze sebe dělali v písních psance, kterým utrpení jiných vydělalo peníze. Působilo to exoticky, cool, nebezpečně, nekompromisně. A protože drogové téma táhne, například track Narcos s hostujícím Yzomandiasem Ricovi nasbíral na Spotify už přes 18,5 milionu přehrání.
V rapu často platí, že interpreti přehrávají a zveličují, aby pobavili publikum a vybudovali personu „větší než život“. V případě Hard Rica je ovšem každým rokem těžší a těžší věřit, že jde jen o show. Jeho texty působí smrtelně vážně, postrádají jakýkoli náznak nadsázky či parodie. Kdyby v nich sem tam probleskl ironický odstup, možná by šlo říct, že ztvárňuje komiksového padoucha z Gotham City jako metaforu. Jenže Hard Rico svůj Gotham bere doslova. Dokud byl „jen“ rapperem s přehnaně drsnými rýmy, dalo se spekulovat, že to celé třeba nemyslí vážně. Po výstupech, jako bylo kopnutí fanouška do hlavy nebo vyhrožování promotérům a nynější vazba, však jakékoliv pochybnosti mizí – jeho alter ego mu z pódia přerostlo přes hlavu do skutečného světa.
Pláč managmentu nad tím, že Hard Rica do vazby a množná i k trestným činnům dohnala jeho minulost, prostředí či snad systém, působí v porovnání s jeho texty a výpovědí směšně. Možná je jeho agresivita formou sebereflexe a zoufalství, jak naznačuje v sebezpytných momentech. „A jednou místo drog budu dávat autogramy, zatím v srdci kriminál, tohle vážně není funny,“ přál si v již zmíněné skladbě Furt. Ale to, že měl těžké dětství, neznamená, že by za svoje činy neměl nést odpovědnost. Není mu 15 ale 22. Čas si uvědomit, že svoboda je krásná věc, i když tričko na ni neprodáš.