Připomíná pražskou hudební scénu devadesátých let, společné chvíle s Red Hot Chili Peppers na pódiu i úsměvné momenty, kdy česká rádia vyčítala Američanovi, že zpívá anglicky. Podcast Headliner CZ tentokrát doplňuje řada dobových písní, které si dnes v digitálním světě není možné pustit. Ale jejich kouzlo se neztratilo.
"Dneska jde instagramová modelka do koupelny a máš z toho 20 fotek. My jsme hráli koncert pro 14 tisíc lidí jako hosté Red Hot Chili Peppers a nikdo z toho nemá ani jednu. Všechno zůstává v hlavě," říká Honza Ponocný pobaveně na úvod. "Nejen, že Circus Praha není na Spotify, ale je obtížný najít cokoliv i na Youtube." Přestože jeho hudba je už dostupná jen na "devadesátkových" kazetách a cédéčkách, jeho odkaz přesto žije.
První setkání
"Po revoluci do Prahy přijela spousta studentů ze zahraničí. Bradley byl jeden z nich, ale od začátku se něčím vymykal," vzpomíná Ponocný. "V Americe dělal práva a se svým kamarádem malířem se rozhodli, že pojedou na čtrnáct dní do Prahy. A zůstal tu šest let." Přestože nebyl vystudovaný muzikant a zkušenosti měl jenom ze školních kapel, brzy se zapojil do tuzemského pražského devadesátkového hudebního reje. "Protože byl nesmírně komunikativní, záhy se propojil ne jen s expaty na americké scéně, ale s lidma, kteří hráli tady," popisuje Ponocný. A tak vznikly dvě Strattonovy kapely - akustičtí Snake Eaters a "električtí" Circus Praha.
"Bradley jednou přišel z Joe's Baru, kam se tenkrát chodilo, do Malostranské Besedy, kde jsme hráli s Ivanem Hlasem. Asi se mu líbilo, co jsme na pódiu vytvářeli. Bylo to období Šakalích let a já tehdy koncerty pro Ivana začínal. Hrál jsem Hendrixe a nějaké tradiční věci a občas jsem si zval hosty. Byla to zábava, abychom protáhli koncert," popisuje, jak se dali dohromady. Netrvalo dlouho a Stratton s Ponocným spolu jamovali na pódiu. "Pak Bradley přišel, že má nějaké písničky. Já nějaké taky měl. A vznikli Circus Praha. Ta kapela nebyla nijak plánovaná. Všechno vzniklo v hospodě."
Hlavně přirozeně
"Všechno mělo přirozený vývoj. Hráli jsme třikrát týdně a vlastně jsme ani nezkoušeli. Bradley nebo já jsme přinesli písničku a věděli jsme co dělat?" vypráví Honza Ponocný, jak se kapela v podstatě okamžitě chytla. Pak přišla nabídka na první album a spousta koncertů, kde bylo pořád plno. "Na kytaru hrál, jako když jiný lidi chodí. Nepřemýšlel o tom, šlo mu to samo. Měl v sobě americký drajv," snaží se vystihnout Strattonovo hudební kouzlo. "Navíc se rychle naučil česky. Nebyl tu jenom za exota, ale rychle zapadnul mezi lidi na hudební scéně a druhak i v klubech, kde s publikem komunikoval jeho jazykem. I to bylo zajímavý."
Na tuhle rozpolcenost ale začal Circus Praha brzy narážet. Byli česká nebo americká kapela? Zatímco publiku to bylo jedno, někteří je potřebovali zařadit. "Když jsme vydávali desky, Bradley nechápal argumenty rádií, že nás nebudou hrát, protože zpívá anglicky. Z toho byl vytočený: "U Stinga nevadí, že zpívá anglicky?" Ptal se. A na to byla odpověď: "No jo, ale vy jste česká kapela..."
Všechny kluby v republice objel Circus Praha během několika let své existence třikrát. A s tímhle přístupem nebylo kam se posunout. I to byly důvody, proč se Brad Stratton nakonec rozhodnul svých čtrnáct dnů dovolené v Praze po šesti letech ukončit.
Všichni budoucí muzikanti
Nikdo z muzikantů. kteří si s Bradleym užívali přirozenost, nenucenost a muzikantství na pódiu, tehdy neměli ponětí, jak moc společně jako Circus Praha působili na svoje publikum. "Vůbec jsme netušili, že na nás chodí tolik budoucích muzikantů. Vždycky mě to překvapí. Tou dobou jsme měli pocit, že jsme neúspěšná kapela," zamýšlí se Honza Ponocný. "Bradley už byl ke konci otrávenej, že se to nikam nevyvíjí. Museli bychom udělat něco zásadního – třeba českou desku. Ale to by nebylo přirozené. Nechtělo se nám dělat věci, abychom byli víc v rádiu. Už se to pro něj všechno moc opakovalo, tak odešel."
Ještě předtím ale Circus Praha stihnul odehrát největší koncert své kariéry. Jako předkapelu si je na svůj první pražský koncert vybrali Red Hot Chili Peppers, kteří tehdy byli na turné společně s Mobym. "Bylo dobrý vidět Red Hot Chili Peppers z boku pódia a zároveň pozorovat publikum. Třeba když hráli ty největší nářezy, přišli mi trochu odfouklí tím tlakem a nedocházelo mezi nima k nějaký extázi. Ale jakmile Chad Smith začal hrát jenom ráfek a úplně se ztišili, celá hala začala řádit. Čtrnáct tisíc lidí v té nejtišší pasáže začalo synchronizovaně skákat," popisuje Ponocný jeden z velkých zážitků té doby.
"Ta atmosféra byla neuvěřitelná. Připadali jsme si jako v klubu. Už na nás bylo skoro narváno. Bylo to jako ve větším Bunkru, což tak asi nepůsobilo jenom na nás. Když jsem četl životopis Antonyho Kiedise, doslova tam píše: Hráli jsme v Praze v malém klubu. Ale byla to hokejová hala pro 15 tisíc lidí!"
Kdo byl Brad Stratton? Kam se ubírala jeho kariéra po odchodu z Česka? Čím ovlivnil českou hudební scénu? A jak se tehdy hrálo? A na jaké písničky Honza Ponocný rád vzpomíná? V podcastu Headliner CZ tentokrát najdete více hudebních ukázek. A také pozvání na vzpomínkovou akci 18. května v pražské Malostranské Besedě, kde na Bradleyho Strattona budou vzpomínat jeho hudební přátelé a souputníci. Výtěžek ze vstupného pomůže rodině muzikanta, který nečekaně zemřel loni v září. Bylo mu 55 let a s Circusem Praha plánoval po letech natočit nové EP a odehrát několik českých festivalů.