Earth byl trochu netypickým hostem podcastu Headliner CZ, protože kdykoliv se zatím objevil v našem časopise, dostal spíš naloženo. Naposledy to bylo ve výkladu jeho songu Da Vinci Mood, kterým jsme uzavřeli rubriku OK Boomer.
Na začátek jsme mu proto následující text v úplnosti připomněli:
Earth se z youtubera vypracoval na jednoho z nejklikanějších rapperů u nás, o čemž pojednává i jeho aktuální song Da Vinci Mood. V něm se přirovnává k vrcholnému představiteli renezance. Stačí se prý podívat na jeho obličej. Na kůži má tetování, místo plátna používá hudební podklady a jeho hluboká slova jsou jako barvy a jeho rýmy jsou chladivé, v čemž vidí onu spojitost s Da Vincim.
Na rozdíl od něj ale hodlá dosáhnout meziplanetárního významu. Již teď k tomu má nakročeno, protože z okýnka svého luxusního vozu může pobaveně sledovat, jak ostatní lidé chodí do práce. Má pro ně pochopení, protože společně se svými přáteli kdysi musel taky pracovat. Sám na sobě vidí, že zůstal stejný jako lidé, kterým se dnes směje. Dokonce jej nezměnilo ani to, že požíval narkotika a lidé hodně klikali na jeho videa.
V další sloce Earth přibližuje podobu svého renezančního života. Ten vypadá jako nekonečný večírek s prázdnými lahvemi na schodech, během něhož společně s přáteli a rodinou nemyslí na sváry a pomlouvače, protože těch už se v minulosti zbavili.
Zatímco Leonardovo dílo je rozmanité a ovlivnilo umění i vědu na celém světě, jak se Earth jistě učil ve škole, sám rapper ve finále své písně rozhodne planetu, jejíž jméno používá jako svou přezdívku, opustit a dotknout se hvězd. Za toto skvělé rozhodnutí zaslouží poděkování a snad ho dodrží. Pápá!
"Ježíš, to je skvělý. Skvěle jsi to přeložil! Jak mě to mohlo minout?" reaguje Earth stejně pohotově jako pobaveně.
Jak se na takové pohledy na tvoji tvorbu z jiné generace díváš?Nepotkávám se s tím daily. Maximálně, když pošlu mamce novou písničku, tak mi řekne: Denisku, já ti vůbec nerozumím. To si řeknu: Zní to fajn a asi jsme tam dali hodně reverbu... Jinak se s tím setkám, když na shows přijdou mladší fanoušci a mají s sebou rodiče. Moje cílovka je ale kolem dvaceti a pětadvaceti, možná třiceti let a ty jsou v pohodě.
Dělal jsem si z toho dlouho srandu: Youtuber, co začal rapovat… Neviděl jsem u tebe souvislost s rapovou scénou. Najednou mě překvapilo, že podle OSA jsi se stal nejúspěšnějším mladým autorem hudby a získal za to i cenu.
Nikdo nebyl víc překvapený než já! Mám tušení, že spousta kvalifikovanějších umělců z podobné sféry, jako jsem já, si jenom nedonahlásilo tracky. První tři, čtyři roky jsem sám nevěděl, že je dobré si písničky někam přihlásit. Až mi řekl kamarád: „Máš Osu?“ a já na to: „Co to je?“ Vysvětlil mi, že bych tam měl mít nějaké prachy, a pak ještě dostávat i peníze za koncerty. Tak jsem šel a zpětně přihlásil všechny svoje písničky. Myslím, že se to nasčítalo, a tak jsem dostal i tu cenu. Jinak jsou tu, řekl bych, úspěšnější mladí lidi do třiceti let.
Takže prachy na OSA byly. Dá se to srovnat s Youtube?
Bylo tam víc, než bych čekal. Leželo mi tam 150 milionů přehrání za poslední tři roky, z nichž mi zpětně doúčtovali procenta za autorské honoráře. Youtube mi za tu dobu vydělal o dost víc, ale i tak to byly poměrně vysoké částky. Nevěděl jsem, že YOutube a Spotify autorům za použití hudby odkládá část peněz.
Takže to nebylo špatné zjištění.
Špatný zjištění to bylo jenom v březnu, když jsem šel platit daně. Ale s tím jsem počítal. Ale překvapený jsem byl.
Co vlastně tvůj hudební příběh? Byl jsi pět let Youtuber a pak sis řekl, že budeš rapovat?
Tak to vypadá, ale tak to vůbec nebylo.
Tak jak to bylo?
První texty jsem psal už někdy ve dvanácti letech. Vždycky jsem poslouchal rap. Tehdy byly první telefony s deseti mega paměti, vešly se na ně dva, tři songy. A já tam měl vždycky rap. Třeba Pašeráka od Bow Wave, nebo Indy a Wich. Už tehdy mě bavila čeština. Na střední v prváku mi kamarád pustil Resta a u něj mě neuvěřitelně bavily texty. Jak si uměl hrát se slovy, v tomhle směru to má dokonalý. Od patnácti jsem už poslouchal jenom hip hop. A hlavně ten český.
To není to samé jako rapovat. Kdy přišel ten krok, že si vzal do ruky mikrofon?
To přišlo až později. Nejdřív, když mi bylo asi třináct, chodil jsem do osmé třídy, jsem si začal psát první texty. Ještě do tlačítkového telefonu. Pohádal jsem se s kamarádkou a potřeboval se z toho vypsat… Pak jsem od toho ale upustil, v tom věku jsem neměl možnosti, nebo to tak necítil. Vrátil jsem se k tomu až v nějakých sedmnácti, kdy jsem se odstěhoval a začal bydlet sám. Tehdy jsem přes den točil videa a po večerech neměl co dělat. Tak jsem si něco ubalil a poslouchal beaty a do těch začal něco psát. Ty texty nestály za nic, ale bylo jich pár desítek. Hodně jsem tehdy poslouchal Young Leana a bavilo mě, že neměl mezery mezi slovama. Přišlo mi, že to u nás nikdo moc nedělá. A zkusil jsem to taky. Vznikl z toho E.T. – a u toho tracku jsem si řekl: Ty jo, už asi chápu jak to má bejt…
Dneska má tvoje prvotina 7 milionů views… to není špatný výsledek.
To ne. Předvedl jsem ho nejdřív jen kamarádům na mejdanu. A hned mě přihlásili do studia do Rooftopu, kde jsem natočil Zlatokopa. Ty tracky jsem měl v kapse asi půl roku, možná rok. A už jsem věděl, že je čas s tím něco udělat. Ten rok jsem se hodně sebevzdělával a šetřil peníze, abych měl půl milionu na kvalitní klipy. Chtěl jsem konkurovat těm nejlepším tady. A pak, během roku, jsem ukončil kariéru s Youtubem, protože jsem necítil, že to chci dělat dál. A nešlo mi to s rapem dohromady. Nechtěl jsem nic pytlíkovat na půl a šel jsem dělat to, co jsem vždycky chtěl. Hudbu.
Šlo to hned?
Ne. Prvního půl roku jsem nevydělal nic. Všechny peníze jsem utratil, za poslední jsem si udělal eshop a nechal vyrobit kolekci sto padesáti mikin. Byla díky bohu hned vyprodaná. Tehdy jsem pochopil, že merch mi může pomoc. Youtube tehdy moc neplatil, Spotify bylo v plenkách. Když měl klip rozpočet 150 tisíc, musel by mít 10 milionů přehrání, aby se to zaplatilo. A tak další dva roky mě živil merchandise. Ale mně o peníze nešlo, já chtěl dělat hudbu, všechno jsem do ní sypal zpátky!