„Nepřemýšlím o tom,“ říká v rozhovoru pro Headliner. Ve svých jednadvaceti letech, v době vydání debutového alba Cécile & the Jean-François Bonnel Paris Quintet, zvítězila Cécile McLorin Salvant v mezinárodní jazzové soutěži Thelonious Monk. Za tři po sobě jdoucí alba For One To Love (2015), Dreams and Daggers (2017) a The Window (2018) pak získala tři ceny Grammy v kategorii vokálnho jazzu. Působivou řádku úspěchů ovšem zpěvačka příliš neprožívá.
„Která cena měla největší dopad se dá měřit až s řádným odstupem,“ odpovídá na dotaz, které z ocenění jí nejvíc pomohlo v kariéře a dodává, že se ani nezaobírá myšlenkami na to, zda bude i její další studiová nahrávka, právě vydané album Ghost Song, rovněž ověnčena jednou z nejprestižnějších cen.
Vnější optikou se zdá být kariéra Cécile McLorin Salvant velmi úspěšná a lemovaná uznáním. Zažila někdy i těžší období? Dařilo se jí vždy dle jejích představ? „Mám velké štěstí. Ale svým způsobem se mi dle mých představ nedařilo nikdy, protože jsem si pro sebe v tomto směru nikdy nic neplánovala,“ vysvětluje umělkyně, která se věnuje i vizuálnímu umění. „Neměla jsem nikdy v souvislosti se svou hudební kariérou či odezvou kritiků žádná očekávání.“
Jaká forma uznání tedy zpěvačku, která se odmítá příliš zabývat svými nablýskanými úspěchy a přízní kritiky, potěší nejvíc? „Když moje hudba pomůže někomu, kdo si prochází opravdu těžkým obdobím.“
„O své hudbě neuvažuji jako o platformě,“ reaguje Cécile na dotaz, zda se svým uměním angažuje nebo usiluje o přímou pomoc v nějakých konkrétních společenských otázkách. „Občas pořádáme koncerty pro organizace, které odvádějí dobrou práci a máme je rádi. Stejně tak někdy na dobrou věc poukáži výtěžek z prodeje nějakého svého obrazu. Nedělám tyhle věci sice příliš na očích, ale myslím, že když se zaposloucháte do mé hudby, poznáte, jaká témata mě zajímají a jakou změnu bych ve světě ráda viděla. S porozuměním, že změna přichází pomalu a skrz hluboké osobní rozjímání a kladení si otázek. Nejsem člověk, co by rád na věci ukazoval prstem a kázal o nich.“
Cécile McLorin Salvant počátkem března vydala své nové album Ghost Song. Je její první, na kterém originální písně převládají nad standardy a covery. Zpěvačka na něm hravě překračuje jakékoliv škatulky, pokud se ovšem vůbec dá říct, že se jich v minulosti někdy striktně držela. Už dříve zmiňovala, že k jazzu ji přivedla náhoda, zvědavost a učitelka zpěvu, spíš než silná vášeň pro žánr.
„Na novém albu je příliš myšlenek a vlivů na to, abych je mohla pojmenovat. A možná ještě víc je těch, o kterých ani nevím, nebo jim zatím nerozumím,“ říká zpěvačka o novince, na níž se stejně jako na předchozí desce podílel i pianista Sullivan Fortner, který Cécile doprovodí na koncertech v České republice. „Zpěv s jeho doprovodem si nezměrně užívám. Jeho hra mě rozesměje i rozpláče. Je neuvěřitelný hudebník. Rozhodně jeden z nejlepších na světě, bohužel zatím není dost doceněný,“ myslí si zpěvačka.
„Jen velmi výjimečně spolu mluvíme o hudbě. Nikdy spolu nezkoušíme,“ prozradil pro změnu Fortner v rozhovoru pro New York Times s tím, že spolu radši navštíví muzeum, než aby zašli na společnou zkoušku. „Její přehled o veškerém umění se přenáší do její hudby a naučila mě dělat to samé,“ přiznává pianista, kterého Cécile McLorin Salvant označuje za jednoho ze svých největších učitelů. Potvrzuje také jeho slova o tom, že se neinspiruje zdaleka jen v hudbě.
Největší kredit za své hudební směřování přiznává zpěvačka své matce: „Když mi byly čtyři roky, vzala mě na první lekci klavíru. Představila mi mnoho druhů hudby z celého světa. Když jsem začínala, chodila na všechna představení, i když nikdo jiný nepřišel, nebo pár lidí dorazilo, ale v publiku pospávali.“ Dále ale uvádí široké spektrum inspirace: „Ovlivnilo mě mnoho hudebníků, umělců, herců a spisovatelů. Myslím, že to byla především široká rozmanitost různých vlivů, co na mě měla vliv. Spíš než o jednom konkrétním člověku bych proto mluvila o široké a stále rostoucí skupině lidí,“ říká umělkyně a nabízí rovnou rozsáhlý konkrétní seznam:
„Louise Bourgeois, Hildegard Von Bingen, Thelonious Monk, Gesualdo, Sonny Rollins, Georgia Anne Muldrow, Homer, Proust, Lydia Davis, Anne Carson, Babs Gonzalez, Valaida Snow, Werner Herzog, MF Doom, Robyn O’Neil, Georgia O’Keefe, Tamar Adler, Bach, Chaka Khan, Marisol, La Marelu, Lole y Manuel, Barbara, Diane Keaton, Charles Bukowski, Angela Davis, Bessie Smith, Bill Traylor, Brecht Evens, Mercedes Sosa, Jean-Louis Barrault, Bert Williams, Ethel Waters, Louis Armstrong, Sappho, Leo Ferré, Jacques Brel, Samuel L Jackson, Martha Argerich.“
21. března v Besedním domě v Brně můžete nejen sledovat, jak se všechny tyto osobnosti promítly do její tvorby, ale především z její hudby čerpat radost a inspiraci.