Byl členem nejvlivnějších jazzových uskupení dvacátého století – kromě kvintetu Milese Davise to byly skupiny Jazz Messengers bubeníka Arta Blakeyho a později, od sedmdesátých let, průkopníci fusion Weather Report.Tuto skupinu založil mimo jiné s českým hudebníkem Miroslavem Vitoušem.
Wayne Shorter získal jedenáct cen Grammy, navíc i tu za celoživotní přínos, která mu byla udělena v roce 2015. Narodil se v New Jersey v roce 1933 a v patnácti letech začal hrát nejprve na klarinet, až později pod vlivem bebopu, na saxofon. Později se nechal slyšet, že mu podvědomě jeho zvuk připomínal hudbu ze sci-fi filmů, a to ho lákalo.
Po univerzitě a službě v armádě ho v roce 1958 přijali do The Jazz Messengers, pro které i skládal, o sedm let později ho však k sobě vzal Miles Davis. Tehdy kromě tenoru začal hrát i na sopránsaxofon. V této pro Davise přelomové formaci se setkal i s Herbiem Hancockem, s nímž hrával i později, například v kvintetu V.S.O.P. Hancock se nechal slyšet, že Wayne Shorter byl jediný, kdo mohl Davisovi přinést skladbu a legendární trumpetista na ní nic nezměnil.
Shorterův saxofon zní mimochodem také na albu Bridges to Babylon (1977) od Rolling Stones. Od konce šedesátých let vydával i vlastní alba a nakonec jeho sólová kariéra převážila. Nakonec vystupoval především se svým kvartetem. Ač během své kariéry složil mnoho skladeb, které jsou dnes klasikou, jíž se učí studenti jazzu po celém světě, sám na pódiu s tělesem, jež vzniklo spolu s novým tisíciletím, dával přednost dlouhým improvizačním plochám – jejich hudba se rodila každý večer znovu ve vzájemné magické spolupráci. Opakovaně toho bylo svědkem i české publikum.