Kdo by neznal skupinu Elán, kterou Patejdl s Jožo Rážem založili už v roce 1968 jako náctiletí kluci? Doplňovali se pěvecky, Ráž hrál na basu, Patejdl na klávesy. Z Elánu se stala jedna z nejpopulárnějších kapel v Československu, Patejdlovy aktivity byly ale mnohem širší, a v určitém ohledu i zajímavější.
Jeho sólové desky z konce osmdesátých let měly na poměry normalizační popmusic až progresivní západní zvuk, řadu lidí zase okouzlily Patejdlovy soundtracky pro trilogii Fontána pre Zuzanu. Složil i několik muzikálů a dětských alb. Pozoruhodná byla i jeho tvorba pro jiné interprety, spolupracoval například se skupinou Banket, Marikou Gombitovou, Heidi Janků nebo svého času ikonou náctiletých Beátou Dubasovou. Zrovna toto propojení můžeme brát jako dobrou ukázku Patejdlova rukopisu, největší hit z Dubasové debutové desky Sme také, aké sme má opět o dost západnější zvuk než většina tehdejších singlů československého ženského popu.
Patejdl ve své sólové tvorbě zabíhal do řady žánrů, které do hudby Elánu nešly vmáčknout. Od diska a new wave až po funkrockové pasáže, to všechno můžeme na jeho nahrávkách slyšet. Dokazuje to všestranný talent a nepřehlédnutelný tvůrčí zápal. Vašo Patejdl zemřel po krátké těžké nemoci, s jeho odchodem přišla československá popová scéna o jednu z nejzajímavějších postav.