Zaz je v Česku jako doma. Vystupuje tu takřka každý rok, ať už na festivalech nebo sólových koncertech, které jsou často vyprodané do několika dní. Není totiž vůbec těžké si francouzskou hudebnici, jejíž tvorba se pohybuje od šansonu, přes jazz, swing, latinu, až po rock nebo čistý pop, zamilovat. A to především díky jejímu neuvěřitelnému elánu a energii, která se během vystoupení ani na píď nevytratila. Zaz od začátku nasadila široký úsměv a nesundala ho ani na vteřinu.
Pravda, hudebnici chvíli trvalo, než se publikum na její udičku chytilo. Nemluví totiž vůbec anglicky. To komunikaci s lidmi poněkud ztěžuje, jelikož se dá předpokládat, že většina příchozích neuměla francouzsky ani slovo. Jazykovou bariéru však brzy překonala svou nekašírovanou radostí z muziky a také roztomile prosebnými výzvami k publiku, když v češtině sem tam pronesla slova „tancujte“ anebo „zpívejte“.
Zaz byla neúnavná a po pódiu pobíhala, skákala i tančila jako kabaretní tanečnice. Do toho střídala hudební žánry. I takový šanson je v jejím podání sice křehký, ale zároveň živelný a živočišný. Když pak před přídavkem zahrála svůj největší hit Je veux, odhodlali se k vlnění boky i ti nejstydlivější.
Také berlínští elektronici Moderat ukázali, že je hudební jazyk univerzální. Většinu svého vystoupení si vystačili zcela beze slov a zpěvu, mluvila za ně minimalistická a temná muzika, která rozduněla celý areál holešovického Výstaviště. Dobrou polovinu úspěchu této německé trojice tvoří také hypnotické projekce, bez nichž by hudba neměla vpravdě až takovou sílu a možná by ani nepřilákala tolik lidí. Tvorba Moderat, pohybující se mezi IDM, housem a technem, totiž není pro každého. Rozhodně je však přístupnější právě díky poutavým vizuálům a světelným efektům.
Větší sílu a tah na branku má také ve chvílích, kdy Sascha Ring vezme do ruky mikrofon a začne zpívat. Jeho hlas funguje jako další zajímavý hudební prvek, který nad muzikou přehnaně nevyčnívá a spíše ji doplňuje a obohacuje. Přináší to nicméně trochu barevnosti do celého setu, který pro posluchače navyklého na „klasičtější“ žánry může být po chvíli možná až příliš jednotvárný a homogenní.
Mezi Gahanem a Bellamym
Hlavní hvězdy pátečního večera, britští Editors, na předchozí vystoupení umně navázali. Dalo by se říct, že si z Moderat zachovali hypnotickou a lehce tajemnou atmosféru, kterou ještě umocnil déšť. Bylo to ve všech směrech ohnivé vystoupení. Kapelu zcela jasně vedl zpěvák Tom Smith se svým pevným a hlubokým projevem, upřeným pohledem a gesty připomínajícími kazatele. Frontman nepůsobil jen jako výplň kapely, ale jako její skutečný lídr – v nižších polohách připomínal Dava Gahana z Depeche Mode, v táhlých kvílivých tónech zase Matta Bellamyho z Muse. Dobrá konstelace, zřejmě k tomu přispívá celkově melancholický nádech tvorby kapely.
Editors přijeli s novou deskou, která má přesah do elektroniky, ale zachovává si tvrdost a údernost. A stejně univerzální a elastické bylo celé jejich vystoupení. I když ke konci byla na Smithovi znát únava a tóny už nesázel tak přesně. Šlo však jen o drobný kaz, jenž dojem z vypointovaného koncertu a celého festivalového dne nekazil.
Páteční koncerty obecně nepůsobily těžkopádně nebo utahaně a byly vše, jen ne vlažné. Každý byl sice trochu jiný, ale jedno měly společné – byly odehrány profesionálně, ale nikoli chladně. Zaz byla rozpustilá, Moderat mystičtí a Editors ostří, pichlaví i zasmušilí. Druhý festivalový den Metronomu nasadil laťku dost vysoko. V sobotu se uvidí, zda se s tím Tove Lo, White Lies či M83 zvládnou popasovat stejně se ctí.